Barvy pláště sladili s okolní přírodou
Dům „řídí“ po velkou část roku na dálku. Je totiž vášnivým včelařem a své pracovité hmyzí svěřenkyně chová daleko od Mostu – až na stanovištích s vydatnou snůškou u vesničky Kateřina v sousedství západočeské přírodní rezervace SOOS. Tam pobývá na chalupě, aby se včelkám denně věnoval. O mostecký šestipatrový blok 330 o dvou vchodech, 42 bytech a stojícím v sousedství lesoparku Hrabák na konci ulice Jaroslava Vrchlického se ale bát nemusí. Má totiž skvělého údržbáře, který ho o dění v domě zpravuje. Tím informovaným je předseda SV 111 FRANTIŠEK ŠVARC.
DOMOVNÍK SEDLÁK
Mužem, jenž je s předsedou v pravidelném kontaktu, je Zdeněk Sedlák – domovník, údržbář a dozorce výtahů v jedné osobě. Je předsedovou pravou rukou. Už leta. „Když mě v roce 1999 uvrtali do funkce, stanovili jsme si v domě jasná pravidla. Jedním z nich bylo to, že se o objekt musí starat domovník, který dostane za odvedenou práci nějakou korunu. Shromáždění vlastníků souhlasilo, a tak jsme si ho ustanovili,“ popsal tehdejší dění předseda Švarc.
PLASTOVÉ TRUBKY
Věděl, co říká. On i celé nově založené společenství vlastníků si bylo dobře vědomo skutečnosti, že dům byl postaven již v roce 1960 a že v roce 1999 měl již za sebou 39 „letokruhů“. Dům nebyl v dobrém stavu. „OPBH nám za celou dobu udělal jedinou věc – teplou a studenou vodu dal do plastových trubek,“ postěžoval si předseda.
VKUS A CIT
Tříčlenný výbor SV – ať v původním či následujícím složení – si ale uměl vyhrnout rukávy a společně s vlastníky bytů se pustit do dlouholeté a úspěšné práce. Jejím výsledkem je stavební krasavec oblečený do růžovo-zeleného pláště barevně dobře ladícího s okolní zelení. Barevné řešení si vybrali sami obyvatelé. Dokázali tak, že mají dobrý vkus a cit pro sladění barev s okolím.
Ale vraťme se k začátkům. Dům obývají převážně lidé v důchodovém věku. Je proto pochopitelné, že při svých nízkých příjmech zvažují, na co vydají korunu. Proto se jim nechtělo jít do úvěrů a půjček, považovali to za příliš rizikové. Práci výboru to sice trošku komplikovala, ale jak čas ukázal, nevadilo to. „Začali jsme skromně – úklidem sklepů. Vyklidili jsme je, postarali se o to, aby každý sklep měl svého pána, společné místnosti jsme zbavili nepořádku, zamkli a začal se udržovat pořádek,“ popsal František Švarc. Jak se ukázalo, postup to byl správný. Stal se základním kamenem pro pozdější celkový úspěch. Málo někdy opravdu znamená více.
UNIKÁTNÍ CENA
Do fondu údržby si svého času lidé odhlasovali 12 korun na metr čtvereční a doufali, že by tato částka mohla stačit na generální opravu střechy. „Potřebovali jsme ji jako sůl, do domu zatékalo, po dva roky jsme chodili s panem Sedlákem po střeše s letlampou a ipou v rukách a opravovali a opravovali. Trvalo to do té doby, než jsme měli na fondu údržby 700 tisíc. Potom jsme se mohli pustit do generální opravy střechy. Podařilo se nám sehnat firmu, která se chtěla etablovat na místním trhu, a proto nabídla cenu jen za náklady. Střechu i se zateplením jsme pořídili za pouhých 580 tisíc, ačkoli ve výběrovém řízení byly i nabídky za 1 milion 200 tisíc korun. Dojednaná cena byl unikátní husarský kousek. Ušetřili jsme a ještě k tomu splnili základní cíl – nejít do úvěrů a půjček,“ zdůraznil František Švarc.
Nakonec do úvěru přece jen šli, využili dotačního programu Panel a dokonce si zvýšili i příspěvek do fondu údržby na 20 korun. Dnes je dům kompletně zrekonstruovaný a dýchá z něj pohoda spokojených obyvatel. Ti oceňují i to, že se nezapomnělo na detaily, třeba spínací osvětlení na schodištích, okapové chodníčky či schránky a netypické vchodové dveře.
Petr PROKEŠ