Senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz) zprostředkoval schůzku s ministryní pro místní rozvoj Ing. Klárou Dostálovou. Jednání se uskutečnilo přímo na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Schůzka se konala 12. února.

Vedle ústeckého senátora Jaroslava Doubravy se jí zúčastnili také předseda Svazu českých a moravských bytových družstev Ing. Jan Vysloužil, ředitel metodického odboru svazu Ing. Martin Hanák a ředitel SBD Krušnohor František Ryba. Paní ministryně si k sobě vzala spolupracovníky z Odboru politiky bydlení Ministerstva pro místní rozvoj RNDr. Jiřího Klímu a JUDr. Pavlu Schödelbauerovou.

Jednání v Poslanecké sněmovně se zúčastnili (zleva) ředitel Krušnohoru František Ryba, senátor Jaroslav Doubrava, ministryně Klára Dostálová a její odborní kolegové Jiří Klíma a Pavla Schödelbauerová, dále (mimo foto) předseda Svazu českých a moravských bytových družstev Jan Vysloužil a ředitel metodického odboru svazu Martin Hanák.

Na průběh schůzky jsme se zeptali Františka Ryby.

Pane řediteli, co bylo cílem schůzky s paní ministryní?

Jako pracovníci v segmentu bydlení máme dlouhodobý cíl připomínat se vedoucím činitelům státu s problémy vyskytujícími se v této oblasti. Proto jsme rádi využili nabídku pana senátora Doubravy a paní ministryni Dostálové jsme připomněli nejzávažnější problémy kolem bydlení.

O jaké problémy konkrétně šlo?

Především jsme zdůraznili, že není dostatečně řešen problém ten, jak nakládat s vybydlenými domy, například v Litvínově-Janově. Existuje dotační titul pro obce, z něhož se dá vybydlený dům zbourat. Tato dotace však není určena pro společenství vlastníků jednotek. Celkově problém vybydlených domů ve vlastnictví SVJ není řešen, protože je zapotřebí byty „vyvlastnit“ a teprve potom dům zbourat – a to zatím nejde. Nastínili jsme také problematiku dávek na bydlení a jejich návaznost na různé povinnosti, například děti musejí chodit do školy, nesmějí být záškoláky. Hovořili jsme o snaze vylepšit bydlení ve vyloučených lokalitách také v tom smyslu, že nepřizpůsobiví budou zlepšeným prostředím vychováváni. To jsme zkusili v Janově. Společně s městem Litvínovem jsme do sídliště investovali hodně přes 300 milionů korun, ale ukázalo se, že to tímto způsobem prováděno ve skutečnosti nefunguje. Hovořili jsme o nutnosti nepřizpůsobivé lidi vystěhovávat z domů. Připomenuli jsme možnosti družstevní výstavby. Shodli jsme se na tom, že pro řešení problematiky bydlení zvláště ve vyloučených lokalitách je nutné politické rozhodnutí – problémy nemohou řešit pouze ministerští úředníci.

Jak reagovala paní ministryně?

Musím říct, že jsem byl příjemně překvapený. Paní ministryně všechnu projednávanou problematiku dobře znala a v mnoha případech i naznačovala postupy, jak vláda, respektive jednotlivá ministerstva chtějí problémy řešit. Hovořila o tom, že se nedá očekávat, že se vyřeší najednou, ale zdůraznila, že je zapotřebí jít po malých krůčcích. Na tom jsme se shodli. Dále hovořila o tom, že se nedaří sjednotit názory na legislativní změny s ostatními ministerstvy, zvláště s Ministerstvem spravedlnosti. Je proto z gruntu zapotřebí řešit problematiku ubytoven garantovaných státem jako určitou alternativu sociálního bydlení, jako dostupné bydlení.

Jaké pocity ze schůzky máte?

Na první dobrou bych řekl, že mám tři dojmy. Zaprvé, že se nám v krátkosti podařilo nastínit problémy bydlení ve vyloučených lokalitách. Zadruhé, že paní ministryně věděla, o čem mluví a uměla problémy pojmenovat tak, jak je všichni známe. Zatřetí mě šokovala neskutečná řevnivost mezi jednotlivými ministerstvy, která rozhodně neprospívá naší společnosti a je jednoznačnou brzdou pro řešení problémů. Tady by asi měl rázně zakročit premiér.