Rovné příležitosti pro všechny! Právo a pořádek pro všechny! – Tyto základní proklamace jistě všichni dobře znáte z programových dokumentů politických stran, občanských a jiných sdružení, spolků a podobných aktivit.

Proklamace jsou ale zvláště hlučně vykřikovány z úst těch, kteří si rovnoprávnost vysvětlují po svém – a to tak, že tito „bojovníci“ za rovnoprávnost znerovnoprávňují svým nezodpovědným chováním ostatní občany. Řeknu to natvrdo – flákači, hulváti, neurvalci všeho druhu utiskují slušné občany. Jde o rovnoprávnost naruby.

František Ryba pracuje v segmentu bydlení třicet let. S případy nerovného přístupu ke slušným občanům se setkává denně. Je zvyklý o nich hovořit zcela otevřeně a veřejně. Některým politikům a státním úředníkům se to ale nelíbí. Jedna z vedoucích pracovnic Ministerstva vnitra ČR jej dokonce označila za rasistu. Stalo se to na jednání u tzv. kulatého stolu ve velkém zasedacím sále mosteckého magistrátu před čtyřmi roky (18. července 2014).

A ti slušní, když se ozvou, jsou hned napadáni za projevy rasismu, nenávisti k někomu či něčemu, jsou podezíráni ze všeho možného, na jejich hlavy jsou vysypávány kýble špíny ve snaze umlčet jejich kritiku adresovanou právě těm flákačům, hulvátům, neurvalcům.

Věřte, že vím, o čem hovořím. Po třicet let se zabývám bytovou problematikou. Právě segment bydlení je tou oblastí, v níž zmíněné negativní jevy jsou viditelné na první pohled. Jsou tak syrové a do očí bijící, že nemusíte studovat vědecké, diplomové, analytické a jim podobné zprávy. Stačí se dívat jen kolem sebe a podivovat se tomu, co všechno je možné.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová se předloni po jarní návštěvě Mostu rozhodnou měrou zasloužila o vznik dotačního titulu napomáhajícímu obcím s demolicemi vybydlených domů. V listopadu 2016 se dostavila do Chanova, aby na vlastní oči viděla likvidaci betonové ostudy, kterou vytvořili „bydlící“ mocně finančně podporovaní českým státem a křičící cosi o lidských právech. Paní ministryně se osobně ujala ovládacích pák likvidačního stroje a zahájila práci na demolici bloku 1 – pravděpodobně zcela prvního domu v Česku bouraného z peněz nové dotace. Přímý přenos z akce odvysílal Seznam.cz ve svých nově zřízených Zprávách a zpravodajský program ČT24 přinesl obsáhlou reportáž.

Mostecký Chanov je přesně tím příkladem, jak většinová (a slušná) společnost měla dobrou vůli pomoci s bydlením menšině, která přišla o střechu nad hlavou v likvidovaném královském městě. Byty první kategorie poskytnuté menšině na sídlišti postaveném v pěkném přírodním prostředí Českého středohoří, ještě k tomu na sídlišti s dobrou občansko-technickou vybaveností, dnes připomínají ruiny – dokonce takové, že ohrožovaly životy lidí, takže několik panelových domů muselo jít k zemi.

Až nápadně podobný scénář nabývá již po pár let reálných obrysů v litvínovském Janově. A nejen tam. Příběh jako z katastrofických filmů se plíživě šíří po okrese – viz Obrnice, Bečov, ale i mostecké Stovky, Liščí Vrch, Výsluní. „Lidé“ – úmyslně užívám uvozovky, za něž si dosaďte vámi preferované označení – jsou nejen nekulturní, nevzdělaní a nevzdělávatelní, ale také pěkně „vyčůraní“, protože žijí z mnoha dávek, na které slušný člověk nemá šanci dosáhnout, zato svojí prací tento člověk vytváří daně, které mu stát sebere, aby mohl uživit „lidi“ alias budižničemy. Ti si navíc nevidí na špičku nosu, protože se nestydí říci si o nový byt, o opravu zničeného domu, o navýšení dávek či o stanovení dalších finančních příspěvků pro sebe.

Jeden z domů SVJ v Janově. Názorný důkaz o tom, jak si „rovnější“ občané představují kulturu bydlení. Protože se s nimi již nedalo vydržet (rostly dluhy, byly zakládány požáry, vyskytovaly se černé odběry energií, byly devastovány sklepy atd.), Krušnohor ukončil správu domu. Do dvou měsíců byl objekt totálně zdevastován.

To je ta rovnoprávnost, po níž politici, úředníci, lidskoprávní aktivisté i jiní volají? Slušní občané budou stále pracovat a přispívat tak na slastný život „bojovníků“ za rovnoprávnost znerovnoprávňujících svým nezodpovědným chováním ostatní občany? Jak bude ještě dlouho trvat tato situace?

Krušnohor jako největší bytové družstvo v republice inicioval před deseti roky vznik Mostecké výzvy. Jde o ucelený dokument shrnující všechny návrhy na legislativní úpravy, které měly výrazně omezit (a nebojím se i slova vymýtit) negativní jevy v segmentu bydlení. Ano, čtete dobře – před deseti roky vznikl zmíněný dokument. A jaká byla reakce politiků – tedy těch lidí, kteří soustavně upozorňují na nutnost dodržovat rovná práva pro všechny? Nulová. Přesněji: téměř nulová. Proto dodnes Mostecká výzva není naplněna. I přes velkou snahu našeho bytového družstva, celostátního Svazu českých a moravských bytových družstev a dalších sdružení zabývajících se problematikou bydlení se zpočátku vůbec nedařilo vyvolat jednání na vládní či ministerské úrovni. K tomu došlo až později – a nastala éra návštěv ministrů a ministryň. Některým jsme dokonce nabídli bydlení (například v Janově), ale odmítli. Viditelně se báli kontaktu s realitou. S tím světem, který vlastně sami vytvořili svým přehlížením problémů. Umožnili tak znerovnoprávnit ty občany, kteří chtějí slušně, klidně a kvalitně bydlet.

Jsou mi proto k smíchu proklamace typu „Rovné příležitosti pro všechny!“ nebo „Právo a pořádek pro všechny!“ Obsah těchto proklamací se slušných bydlících občanů netýká. Oni jsou ti diskriminovaní, znevýhodnění.

Dílo „bydlících“ znepříjemňujících život lidem v okolí a žijících z dávek (stanovených z daní slušných a pracujících občanů).

Kvůli nicnedělajícím politikům, nefunkčnímu státu a aktivistům rozhazujícím dotační peníze z našich daní jsme nyní v Česku tam, kde jsme. Napětí ve společnosti narůstá – a pokud demokratický stát (proklamující neexistující rovnost) bude nadále slepý, nemůže to dopadnout dobře.

Za těch třicet let strávených prací v segmentu bydlení jsem osobně nesčíslněkrát veřejně opakoval přání slušných bydlících. Ti volají po právu a pořádku pro všechny, tedy i pro menšiny, které jsou nepřístojně upřednostňovány na úkor většiny a tyto menšiny toho tvrdě zneužívají. Rádi bychom stejné právo a povinnosti pro všechny, aby se slušná většina nemusela bát, doplácet na menšinu a ještě být trestána nerovným přístupem. Slušní bydlící – a těmi čtenáři časopisu Téma bezpochyby jsou – přece nejsou zaměřeni proti menšinám a proti pomoci jim, ale určitě nechtějí, aby tyto menšiny byly stále zaslepeně obhajovány a vyzdvihovány.

Blízká budoucnost Janova? (Společnost CPI-Byty zazdila přízemí a první patra domů, aby uchránila vnitřní prostory objektů před nájezdy zlodějů a nepřizpůsobivých.)

Jsem doslova na nervy, když slyším ze světa (především z USA a OSN) rady pro Česko o tom, jak zlepšit integraci menšiny do společnosti, jak bojovat s rasismem či xenofobií. Pořád se hovoří o tom, jak je nutné v naší vlasti přezkoumávat stav lidských práv.

Těmto rádcům si dovolím udělit svoji radu: Když se budou všichni lidé chovat k sobě slušně, budou se vzájemně respektovat, nebude tudíž nutné nic přezkoumávat. Všichni si totiž budou rovní. A bez politických proklamací.