Vážená paní veřejná ochránkyně práv, se zájmem a pozorně jsem si přečetl Váš dopis, který přetiskl Krušnohor, měsíčník stejnojmenného stavebního bytového družstva, v letošním únorovém čísle. V dopise kritizujete postup tohoto družstva sídlícího v Mostě a jeho členů ve věci až děsivě narůstajících problémů s chováním cikánů v oblasti bydlení.

Mimochodem – výraz cikán a Rom je obsahem stejný – zeptejte se těch objektivních a nesnažte se dokázat svou super korektností, že tomu tak není. Vaše stanovisko a názory v něm prezentované jsou pro mě natolik alarmující, že jsem se rozhodl k napsání tohoto otevřeného dopisu.

K rozhodnutí reagovat na Vaše stanovisko mě vede i skutečnost, že jsem jedním z autorů, který přispěl v minulém roce do série článků o zkušenostech s těmito spoluobčany (viz Krušnohor č. 3/2017, str. 10 – 11).

Příspěvek Tomáše Zálešáka, nazvaný Pětice příběhů o zkušenostech s cikány aneb Poznání od lodičky po českou k…u, byl publikován v Krušnohoru č. 3/2017 na str. 10 – 11. Měl docela velký čtenářský ohlas.

Napsat svůj příspěvek jsem se rozhodl dobrovolně, bez jakéhokoliv nátlaku či předpojatosti, snažil jsem se vyjadřovat kultivovaně. Také jsem se podělil se čtenáři o dobrou zkušenost s cikány a v závěru naznačil svoji představu o možném řešení problému. Bohužel, těch dobrých zkušeností bylo výrazně méně. Takové případy ale existují, jsou však v drtivé menšině.

Osobně mám mezi cikány několik přátel a věřte, že by s mými slovy bez výhrady souhlasili.

Paní Šabatová, nejsem již „malý kluk“. Za vším, co jsem v loňském příspěvku napsal, si stojím – je to moje životní a především osobní zkušenost! Proto mě silně iritují (a to i obecně) názory lidí, z nichž přímo „čiší“ poznání, že jsou mimo realitu a žijí v prostředí naprosto odtrženém od každodenních problémů. Vy jste bezesporu jeden z těchto lidí!

Dovolte mi otázku: Zkusila jste někdy žít v domě s cikány? Anebo jste bydlela alespoň v jejich blízkosti?

Pokud byste na položené otázky odpověděla „ano“, pak byste věděla na základě vlastní zkušenosti, že jejich „normou“ způsobu života se stává shromažďování na veřejných prostranstvích (včetně bezprostředního okolí domů), vytváření hluku ve dne v noci, provádění krádeží, devastování majetku, znečišťování životního prostředí, fyzické napadání ostatních občanů. (Zrovna před několika málo dny v domě, v němž bydlím, byla přepadena a okradena starší dáma.)

Výjimkou nejsou velice mladé cikánské ženy s houfem vlastních pokřikujících dětí kolem sebe, potulující se mladí silní muži s cigaretou v ústech a mobilem u ucha atd. atd. Průvodními jevy jsou naprostý nezájem o práci, zneužívání státem jim poskytovaných dávek, narůstající agresivita.

Nemáte z tohoto prostého popisu situace pocit, že jsou pokřivena pravidla chování některých členů naší společnosti a my nejsme schopni (myslím tím především stát) problém racionálně řešit?

Nedá mi to a vrátím se ještě k jedné části svého příspěvku z března 2017 (s názvem SETKÁNÍ PÁTÉ). Napsal jsem v něm, že po sprostém verbálním napadení mé ženy (cikánem!) jsem se nezachoval jako chlap a odešel na služebnu Policie České republiky. To, že jsem cikána nesrazil k zemi, mě bude mrzet ještě dlouho (věřte, že jsem na to fyzicky měl). A nakonec? Nebyl jsem (jako stěžovatel) ani pozván na magistrát města k jednání o tomto případu, prý jsem nedodržel jakýsi termín, a to kvůli PČR. Nebylo mi sděleno ani jméno přestupce či pachatele, ani to, zda byl dotyčný alespoň trochu potrestán.

Co si mám (máme) myslet o právu v tomto státě? To, jakým způsobem se o některé právní dokumenty opíráte Vy, mě neuspokojuje!

Také si nemohu odpustit pár vět o „stavbě“ Vašeho dopisu. Nezlobte se, prosím, ale Vaše zdlouhavé, nepřehledné a zbytečné „pitvání“ zákonných podkladů (především antidiskriminačního zákona) k dokázání toho, jací že jsou ve Stavebním bytovém družstvu Krušnohor rasisté, je pro mě nepřijatelná forma pokusu o „nápravu“. Arnošt Ševčík, František Ryba, Petr Prokeš a mnozí další jsou lidé, kteří se v marasmu doby a pod tlakem nepříznivých a soustavně se zhoršujících okolností snaží v oblasti bydlení a v mezích „kulhajícího“ práva napravovat to, co bylo a je pokřiveno (nikoliv jimi)! Nemáte pocit, že se svým stanoviskem na zhoršování situace podílíte?

Také se pozastavuji nad některými Vašimi výroky a formulacemi. Několikrát (mnohokrát) hovoříte o diskriminaci formou obtěžování. Kdo koho obtěžuje, kdo koho diskriminuje? Pravdivé články v Krušnohoru jsou pro cikány obtěžující? Není to ve skutečnosti tak, že nepřístojné jejich chování obtěžuje slušné bydlící? Ty neuvěřitelně zdevastované byty a domy a okolí zašpiněné jejich odpadky neobtěžuje ostatní občany?

A co snižování lidské důstojnosti, o němž také píšete? Není to trapné? Neměli bychom si – my slušní – také u Vás stěžovat na sprosté, neurvalé a až strach vzbuzujícího chování ze strany příslušníků uváděného etnika?

Kdo nebo co je „množina fyzických osob“, o které se zmiňujete? Pojem množina se snad hodí do jiného oboru lidské činnosti, ne? Nechci být hnidopich, ale ani jen prvek množiny!

Jsem také nepřítelem používání cizích výrazů, kde nejsou zapotřebí. Vámi použitý výraz „pejorativní konotace“ mě opravdu „zaujal“. Co například použít sousloví „hanlivé představy o někom (o něčem)“? A což také po pravdě popsat jak a proč tyto konotace vznikají?

Vážená paní Šabatová, domnívám se, že reakce ze Stavebního bytového družstva Krušnohor a od senátora z Ústecka Jaroslava Doubravy jsou dostatečným důkazem o tom, že jste prostě jen úředník, který se sice vyzná v právu, ale o jádru popsaného problému neví nic – a pokud přece jen něco, tak tragicky velice málo, a to ještě k tomu zprostředkovaně.

V mém okolí jsem se nesetkal s nikým, kdo by s Vámi souhlasil. Výrazy jako nesmysl, drzost, paskvil a lež ve vztahu k Vašemu stanovisku byly ty nejmírnější.

Ve všem negativním je ale vždy také něco pozitivního. Zaktivizovala jste lidi k vyvolání reakcí. Ty mohou přispět k řešení dlouholetých palčivých problémů v oblasti bydlení.

Závěrem mi dovolte všetečnou otázku: Kdy se zastanete také nás, slušných a poctivých bydlících, občanů České republiky? Dočkáme se?

Anebo čekáte až se města a obce na Mostecku, v Ústeckém a Moravskoslezském kraji i v jiných regionech změní na sociálně vyloučené lokality? Těšíte se na to, až se v takovou vyloučenou lokalitu změní také část Brna, třeba zrovna tam, kde sídlí Váš úřad? Bude Vás těšit pohled z okna kanceláře, který máme na očích dnes a denně my, Mostečané a Litvínované?