Senátor za ústecký volební obvod Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz) zaslal veřejné ochránkyni práv Anně Šabatové otevřený dopis, v němž reagoval na její písemné kritické stanovisko vůči Stavebnímu bytovému družstvu Krušnohor (SBDK). Znění otevřeného dopisu přinášíme i vám, našim čtenářům.

Vážená paní, v polovině listopadu jste jako státní úřednice (zaměstnaná momentálně coby tzv. ombudsmanka) napsala mosteckému bytovému družstvu Krušnohor moudro, kde jste mj. kritizovala, že vedení stavebního bytového družstva bylo natolik drzé, že obyvatele družstevních domů vyzvalo, aby správě družstva zasílalo popis zkušeností s „cikány a nepřizpůsobivými obyvateli“. Tyto „příběhy“ SBDK zveřejňuje ve svém zpravodaji. Nelíbí se vám, že se na webových stránkách vyskytují výrazy „cikáni“ a „nepřizpůsobiví“ ve spojitosti s příslušníky romské menšiny. Píšete také: „Nelze si nepovšimnout celkového vyznění webových stránek, z něhož je patrný silně negativní postoj k Romům.“

A dále píšete: „Je třeba mít na paměti, že Romové jsou dlouhodobě (nejen) v České republice jednou z nejvíce znevýhodňovaných skupin, a to v různých oblastech života (na trhu práce, v přístupu k bydlení, vzdělávání atp.).“

Senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz) z ústeckého volebního obvodu je jedním z mála vrcholových politiků, kteří se nebojí vstoupit do domů v sociálně vyloučených lokalitách. Fotoobjektiv jej zachytil v Litvínově-Janově. (Foto: Petr PROKEŠ)

Tyto vaše řádky, paní Šabatová, je třeba označit ne jenom za hloupé, ale spíše za zákeřné.

Protože:

1) naopak je důležité, že bytové družstvo vyzvalo své členy k zasílání zkušeností s „cikány a nepřizpůsobivými obyvateli“. Aby bylo jasné, co se v domech děje. Nebát se té smečky terorizujících obyvatel sídlišť. Protože stížností bylo tolik, že je tím Mostecko pověstné, a zabývala se těmito problémy i pracovní skupina jmenovaná za minulé vlády premiéra Sobotky. A byl dán příslib, že nová Babišova vláda v tom bude pokračovat.

2) Vaše kritika, vážená paní Šabatová, za to, že na webových stránkách se běžně vyskytují výrazy „cikáni“ a „nepřizpůsobiví“ ve spojitosti s příslušníky romské menšiny, je zákeřná, protože ignoruje realitu všedních dnů. Jak Vám, paní Šabatová, nedávno připomnělo vedení bytového družstva Krušnohor, nepřizpůsobivými lidmi jsou lidé, kteří neplatí nájmy, nepracují a zneužívají sociálních dávek, dopouštějí se často kriminálního jednání, vybydlují byty a domy apod.“, zkrátka jsou to lidé, kteří se odmítají přizpůsobit pravidlům současné společnosti. Nepřizpůsobivých lidí si všimnete jednoduše: nejsou to sousedé, jsou to obtěžující, až nebezpečné osoby. Tito nepřizpůsobiví jsou většinou cikáni, ti, kteří k nim, do jejich rodin či klanů nepatří, jsou označováni sousedy za „bílé cikány“, protože se chovají stejně jako kritizovaní nepřizpůsobiví, kteří jsou cikány. Nejedná se o stereotypní hodnocení (označování) někoho jako cikána. Jde o identifikaci zcela konkrétních osob.

3) Paní Šabatová lžete, když píšete, že Romové jsou dlouhodobě (nejen) v České republice jednou z nejvíce znevýhodňovaných skupin, a to v různých oblastech života (na trhu práce, v přístupu k bydlení, vzdělávání). Znevýhodňují sami sebe svým primitivním chováním.

Dlouhodobě znám řadu cikánských rodin žijících zcela všedním životem, stejným jako kdokoliv jiný. Tito lidé trpí tím – někteří se to nebojí vykřičet do světa, zatímco jiní se to mnohdy bojí svému okolí přiznat – že je deptá primitivní chování ostatních cikánů. Kdyby se všichni cikáni chovali normálně, tedy jako většina Čechů nebo třeba Vietnamců, Ukrajinců apod., byli by to prostě lidé kolem nás.

Z Asie pocházející vietnamská komunita, tedy představitelé zcela jiné kultury, žije u nás všedním způsobem. S populací cikánů je naopak trvalý problém.

Výraz „nepřizpůsobivý“ podle Vás, paní Šabatová, prý stigmatizuje Romy a posiluje předsudky vůči nim. Prý používání tohoto výrazu ve spojení s etnicky vymezenou skupinou osob může představovat diskriminaci ve formě obtěžování.

Proto není od věci být adresnější – hovořit ne o nepřizpůsobivých, ale o nepřizpůsobivých cikánech.

Dnes již zesnulý Karel Jedlička, předseda Rady bytových družstev severočeské oblasti (Ústecký a Liberecký kraj), upozorňoval na to, že nepotřebujeme migranty z islámských zemí, protože dost problémů způsobují vnitřní migranti – cikáni. Měl pravdu. Je to historický problém, který lidé jako Vy, paní Šabatová, ještě zhoršujete, protože z nich děláte málem nedotknutelnou kastu.

Paní Šabatová, snažíte se cíleně bagatelizovat problémy provázející nás dlouhodobě. Dovolím si Vám to připomenout citáty ze třech knih ústeckého publicisty a spisovatele Františka Ročka, který se touto problematiku dlouhodobě zabývá.

Při každé návštěvě se senátor Jaroslav Doubrava nestačil divit. V tomto bytě jej například překvapilo, že „obyvatel“ si zlikvidoval kuchyňskou linku. (Foto: Petr PROKEŠ)

STÍN MATIČNÍ ULICE

Vzpomínáte si na rok 1999, na ohromnou hysterii kolem výstavby plotu v krátké Matiční ulici na okraji Ústí nad Labem? Podle hlupáků, kterým dnes říkáme sluníčkáři, prý výstavbou plotu chtěli tzv. bílí starousedlíci segregovat chudáky nepřizpůsobivé (většinou cikány), uzavřít je za ZEĎ. Tuto primitivní kampaň havlovských psuedoochránců lidských práv zaznamenal v knize dokumentů velmi přesně František Roček v knize Zeď, The Wall (Ústí nad Labem, 1999).

Ústecký městský obvod Neštěmice zrekonstruoval činžovní domy s byty se studenou vodou, plynovým vytápěním, vařičem, tedy byty s nižším komfortem, dříve označované jako byty druhé kategorie.

Do zrekonstruovaných domů přestěhovala radnice v roce 1993 a 1994 první neplatiče, kteří o pronájem bytu přišli rozsudkem okresního soudu. Ti představovali asi šestinu nových obyvatel zrekonstruovaných činžovních domů v Matiční ulici. Další neplatiči se přestěhovali do těchto bytů dobrovolně, protože věděli, že je bude čekat to samé. Přestěhování se jim jevilo jako menší zlo, protože se stáhla u soudu žaloba a oni ušetřili peníze za soudní řízení. Oba domy po nastěhování tehdy obývalo zhruba 130 osob, z toho asi 80 dospělých.

Autor knihy vzpomíná: „Z vlastní návštěvy Matiční ulice jsem v polovině devadesátých let viděl, že se v podstatě jedná o větší koncentraci dětí pobíhajících ulicí a kolem domů, což je jev běžný také u panelových domů, kde žijí mladší ročníky obyvatel. Koncentrace dětí by nemusela být problémem, pokud by nad nimi byl aktivní dohled jejich rodiny. Nejhorší byl hluk v noci, díky kterému se nemohli lidé z rodinných domků vyspat.

Dále jsem registroval takové jevy, jako např. naplno puštěný radiopřijímač v okně ve směru na rodinné domky v Matiční ulici, jízlivé poznámky a pokřikování apod. Bylo to v polovině devadesátých let. Medializovaná aféra s Matiční ulicí přitom propukla až v roce 1998...“

Hluk až neurvalé chování dobře znají i obyvatelé, kteří musejí žít mezi nepřizpůsobivými i dnes. K tomu všemu ještě hromadění odpadků…

V knize Zeď/The Wall se dozvíme: „Ačkoli se problémy s odpadky projevovaly již od roku 1995, vyhrotila se situace v roce 1997. Obyvatelé z Matiční ulice začali z Německa dovážet ze skládek tzv. zboží s nulovou hodnotou. Technické služby města Ústí nad Labem řešily situaci zpočátku tím, že zvýšily počet kontejnerů na odpadky v propočtu na počet obyvatel o sto procent nad běžnou městskou normu… Popeláři, kteří se svými vozy zajížděli k domům č.p. 4 a 6 v Matiční ulici, uváděli, že zvláště v letních měsících jim bylo vždy na zvracení ze strašlivého zápachu a z toho, co v kontejnerech a kolem nich nacházeli. Situaci popisovali jako úděsnou...

Odpadky byl zaplaven také sousední neobývaný činžovní dům v Matiční č.p. 8. Přes všechna opatření bylo nutné koncem roku přistoupit k razantnímu kroku. Na přelomu prosince 1997 a ledna 1998 vyklidil městský obvod jen z okolí domů v Matiční č.p. 4 a 6 celkem 22 tun odpadu. Tento úklid před deratizací stál 16 795 Kč. České přístavy zajistily úklid pozemku a svého objektu (Matiční č.p. 8), což představovalo nutnost odvézt 110 tun odpadu…

V březnu a dubnu 1998 bylo na náklady městského obvodu odvezeno z Matiční ulice dalších 20 tun odpadu. Také byl proveden úklid v objektech, což znamenalo vyvezení 5,24 tun odpadu v hodnotě 9 660 Kč a z okolí obou domů bylo vyvezeno 6,32 tun.“

To byl důsledek chování tzv. nepřizpůsobivých – většinou nepřizpůsobivých cikánů.

PLOT JAKO ZOUFALÉ OPATŘENÍ

Na podzim roku 1997 poprvé domkáři - starousedlíci požádali o výstavbu protihlukové bariéry. Stále se jednalo o typicky sousedský spor, kde dominantní byla netolerantnost mnoha obyvatel z Matiční č.p. 4 a 6, která se projevovala kromě hromadění odpadků také v ponechání dětí bez dozoru, obtěžování až výtržnictví. Na situaci se podepsali také ostatní cikáni a Romové žijící v okolí Matiční ulice, kteří přidali svůj díl k odpadkovému království v tomto místě a nepřímo i stahování jejich dětí k dětské komunitě v Matiční, kde počet děti ještě znásobily,“ dále uvádí autor v knize Zeď.

V návrhu rozpočtu městského obvodu na rok 1998 zastupitelstvo schválilo finanční prostředky na zpracování projektové dokumentace pro výstavbu protihlukové bariéry. V roce 1999, když byla schválena výstavba plotu, nastala hysterie lidí stejného zrna, jako jste Vy, paní Šabatová.

Nebýt tzv. aktivistů alias sluníčkářů mohl být problém v Matiční ulici v klidu vyřešen. Aktivisté se ukázali být ve vztahu k řešení problému nebezpečnými lidmi.

POVÁLEČNÁ ZKUŠENOST

Nejedná se jenom o nějakou ojedinělost z 90. let minulého století. Ústecký publicista a spisovatel František Roček v knize Ústecké vítězství (Ústí nad Labem, 2015) v kapitole „Mudrování o cikánských bytech aneb Sodoma a Gomora v Důlcích“ popsal situaci, jak bydlely cikánské rodiny v Ústí nad Labem, kdy byly byty v ulici „v Důlcích“ cikány zdevastovány.

Z dokumentů ústeckého městského archivu, které byly podkladem k této kapitole, se uvádí, že tehdejší policie čili SNB – Velitelství stanice na náměstí Presidenta Dr. Edv. Beneše – napsalo na ONV 26. března 1947 dopis, v němž upozornilo na stížnost štábního kapitána Hampejse, který bydlel v ulici Důlce na cikánské obyvatele domů č.p. 30 a 32.

V hlášení stanice SNB je uvedeno, že bytový úřad předal cikánům ze Slovenska několik volných bytů v Důlcích. Kromě toho v těchto domech bydlely tři rodiny české národnosti – rodina zaměstnance ČSD, rodina dělníka a rodina soukromého úředníka.

Až do příchodu cikánů byl udržován v domech pořádek. Ve stížnosti se praví: „Avšak jakmile byly byty cikány obsazeny, nastal pravý opak. V domech jest všude nepořádek. Dětí, kterých mají cikánské rodiny celkem dvacet, konají svoji potřebu jak malou, tak i velkou po schodech a bytech, které ještě nejsou v domech nikým obývány. Tuto nečistotu nikdo neuklízí. Záchod cikáni vůbec nemají a všichni konají velkou potřebu do papíru, papír s výkaly vyhodí oknem na ulici. Sám prap. Litera byl svědkem tohoto případu a svědecky může vše býti potvrzeno obyvatelstvem ze sousedství… K topení v kuchyňských kamnech bylo cikány upotřebeno snad všechno dřevo, které se v domě nalézalo, nehledíc k tomu, zda to byla skříň nebo dveře od sklepa apod. Trám, který právě cikáni v kuchyňských kamnech topili, byl jedním koncem zasunut do kamen a druhý konec byl položen na židli. Hned jak část trámu v kamnech uhořela, byl znovu posunut do kamen. Takovým způsobem cikáni topí a nastává zde nebezpečí požárů, jíž vzhledem k tomu, že takovým způsobem pálí dřevo i děti, i když nikdo ze starších cikánů není doma.“

Dopis též poukazuje na to, že mnoho dětí nechodí do školy.

Posudek a lamentování úředního lékaře nad byty v Důlcích z dubna 1947 tento obraz dotváří:

MUDr. Karel Kšanda, zdravotní rada, napsal 29. dubna 1947, že provedl úřední šetření opět v domech č.p. 30 a 32 v Ústí nad Labem - Důlcích. Stále jsou podle jeho zjištění znečištěny po schodech, chodbách i v místnostech smetím nečistotou i zaschlými lidskými výkaly. Zvláště ve vchodu do sklepa v přízemí domu č.p. 32 je popel, smetí a výkaly.

Lidské výkaly jsou nedílnou součástí postupně devastovaných bytů nejen na sídlišti Janov v Litvínově. Publicista František Roček se ve svých knihách zmiňuje i o stejných zkušenostech získaných v Ústí nad Labem. (Foto: Petr PROKEŠ)

Zdravotní rada dále uvádí: „Obytné místnosti cikánských rodin jsou zamořeny hmyzem, rovněž tak i všechna lůžka s páchnoucími usmolenými peřinami a špinavými hadry. Na dvorní prostoře nakupeny jsou rozkládající se odpadky ve smetí (kupříkladu střeva z drůbeže, kůže a vnitřnosti pravděpodobně psa atd.) pokryté záplavou much…

Oba domy, přivedené do dezolátního stavu, kdež zaniká vůbec představa o pořádku a udržování nejprimitivnější čistoty, stávají se krajně nebezpečným ohniskem pro vznik některé prudce nakažlivé a přenosné choroby a ohrožují přímo zdravotní stav veškerého okolního obyvatelstva.

Jelikož se opakují stále stesky na obdobné křiklavé poměry i v jiných bytech a domech obývaných cikánskými rodinami v Ústí nad Labem, jest nejvýš naléhavo, aby v zájmu odstranění zmíněných nejhrubších zdravotních závad bylo provedeno radikální a důsledné opatření, které by natrvalo zamezilo podobné ohavné a lidskému zdraví nebezpečné řádění cikánských rodin právě uprostřed nejhustější osídlené části města Ústí nad Labem.“

GHETTA SOUČASNOSTI

Vaše zcela cílená slepota je nám dobře známá. Lidem, jako jste Vy, je lhostejná devastace majetku, a kdykoliv se proti tomu někdo postaví, porušuje Vaše podivná lidská práva. Jinak byste rozuměla tomu, co zažívají lidé v takových oblastech s těmi, kteří jsou tzv. nepřizpůsobiví.

Obdobná situace byla a je i po roce 2000. František Roček v knize Severozápadní jatka (Ústí nad Labem, 2009) v kapitole „Paralelní světy“ napsal:

„V Ústeckém kraji existují ohniska zvýšené kriminality v prostředí, kde si lidé žijí stále více svým vlastním neradostným životem. Jsou paralelním světem s tzv. „normálním“ životem většiny občanů. Tato společenství se vyskytují v sociálně vyloučených romských lokalitách na území Mostu, Litvínova, Lomu u Mostu, Janova, Bečova u Mostu, Obrnic, Krupky, Ústí nad Labem v oblasti Krásné Březno a Předlice a též v Trmicích.

Policejní „Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území Ústeckého kraje za 1. pololetí roku 2007 ve srovnání se stejným období roku 2006“ uvádí: „Problémem zůstává snaha získat si prostředky na obživu osob ze sociálně slabých rodin, kterých je v Ústeckém kraji nejvíce z celé republiky a také snaha získat prostředky na opatření drog a jiných návykových látek.“

V knize se krátce zabývá i fenoménem Mostecka – Chanovem. Autor uvádí: „Kolik žije v Chanově lidí, to nikdo přesně neví. Existují sice oficiální počty, ale je zde vysoká migrace. Předpokládá se zhruba tisícovka obyvatel. Na sídlišti přibývá nepoužitelných zdemolovaných bytů.

Podle organizace Člověk v tísni se problémy v Chanově kumulují díky tamní situaci. Například: voda teče studená, ve sklepích dochází k jejím velkým ztrátám, což znamená nedoplatky. Ty jsou rozpočítány podle počtu osob v bytě, protože na sídlišti je jediný vodoměr. Problémy jsou i s elektřinou. Ti, kteří platí za elektřinu, trpí kvůli černým odběrům, o nichž nevědí. Na elektřině a vodě proto vznikají vysoké nedoplatky. Rodiny vesměs neplatí a na vysvětlenou uvádějí, že nechtějí platit za něco, co nespotřebovaly. Tím se zadlužují i rodiny, které jinak dlužné nebyly, protože platí nájem, ale ne za služby – energie.

V sídlišti jsou dva obchody sloužící zároveň jako kulturní zařízení zvané bufet, jak lze nazvat místo, kde se dá koupit a také vypít alkohol. Oba obchody patří místním romským podnikatelům z lichvářských rodin. V obou obchodech se dává na dluh, sami dlužníci jim navíc dávají kolem 10 % navíc, aby si mohli i příště vzít na dluh. Někteří místní škrarohlídi tvrdí, že obchody jsou pračkami lichvářských peněz a úroky k dluhu za zdejší nákup jsou vysoké. Podle místních obyvatel také byla v jedné kočárkárně zaznamenána herna plná automatů a v jednom bytě si zřídil romský podnikavec hospodu pro bezdomovce. Ti zde odevzdají sociální dávky, aby měli do další výplaty co pít…“

Další kapitola knihy má až prorocký název: „Litvínovské sídliště Janov se slávy také dočká“. Před deseti lety o sídlišti Janov v Litvínově napsal: „…Na okraji Litvínova počátkem osmdesátých let vyrostlo sídliště, kde počet romských rodin byl zcela průměrný. Město je obviňováno, že kvůli své bytové politice dochází v posledních pěti až šesti letech k vystěhovávání cikánsko-romských rodin z centra města do Janova. Také nové byty jsou romským žadatelům přidělovány výhradně na janovském sídlišti. Neromské rodiny naopak z Janova utíkají. Anebo si stěžují, že jejich byt nemá žádnou cenu, nemohou ho prodat ani vyměnit, protože do Janova nikdo nechce. Z Janova se stává cikánsko-romské ghetto. Také soukromí podnikatelé do Janova stěhují „cikánský odpad“ z jiných měst, například i ze středních Čech. Proto je Janov považován za druhý Chanov. A není nejmenších pochyb, že tak i skončí…“

NACPALA BY NEPŘIZPŮSOBIVÉ NA TITANIC

Stejný autor se vrací k tématu Janova také o téměř deset let později (František Roček, Severozápadní jatka 2, Ústí nad Labem, 2016) v kapitole „Janov 2016: Utíkají bílí i cikáni“.

„…V jakém stavu se nachází dnes mediálně velmi slavné sídliště Litvínov - Janov? Obyvatelé sídliště protestují proti tamní situaci, poslali i petici předsedovi vlády. „Bylo to pěkné sídliště. Žilo tam přes osm tisíc lidí, dnes čtyři tisíce. Sídliště umírá,“ říká ředitel Stavebního bytového družstva Krušnohor František Ryba. V Janově žil 21 let.

Cestou do Janova jsme přibrali i průvodce, který lokalitu důvěrně zná. Hned na úvod říká:

„Nechci mít s místními potíže. Moje jméno neuvádějte. Podle mne je Janov místem občanské války nízké intenzity, kde vládne primitivní násilí. Tady k pocitu ohrožení nepotřebujeme islamisty.

Neplatiči prodali své byty realitním kancelářím. Realitky sem nastrkaly nepřizpůsobivé cikány, které nikdo nikde nechtěl. Stačí nastěhovat jednu dvě cikánské rodiny do vchodu a jejich primitivní a agresivní chování starousedlíky časem donutí, aby z domu utekli. Zůstanou po nich další volné byty pro další primitivy.“

…Zastavujeme u bloku D3 v Třebušické ulici. Sháníme předsedkyni společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ) bloku Elvíru Šotolovou. Průvodce nás seznamuje. Paní Šotolová se nebojí hovořit veřejně:

„Do konce měsíce se stěhuji. Utíkají poslední slušní obyvatelé. Během dvou měsíců uteče devět rodin. Já jsem tady žila čtyřicet let. Myslela jsem si, že zde vydržím, ale nejde to. Stěhuji se do Litvínova. Všichni, co utíkáme, jsme tu žili od začátku. Není den, abych to neobrečela. Podívejte se na krajinu kolem. Je to nádhera…,“ říká smutně Elvíra Šotolová.

…Šotolová žijící v domě desítky let upozorňuje: „Na janovském sídlišti bydleli cikáni či Romové, podle toho jak jim kdo říká, od začátku. Jsou to prostě sousedi. Utíkají odsud proto bílí i cikáni – starousedlíci. Dodává: „Utíkáme před agresivními lidmi, které sem v posledních letech cpou realitní kanceláře. U nás v domě bydlí starý slušný pán, cikán. Nelíbil se nějakým mladým cikánům a jeden na něho řval pod oknem: Pojď ven, já ti dám do držky!“

Elvíra Šotolová zmíněná publicistou Františkem Ročkem v jeho knize o současných ghettech zajišťuje vybydlený byt v litvínovském Janově proti možnému útoku „zájemců“ z ulice o pobyt pod střechou. (Foto: Petr PROKEŠ)

Jakousi pomyslnou poslední kapkou pro Elvíru Šotolovou bylo přistěhování rodiny s devíti dětmi z Mostu. „Přistěhovali se sem. Říkali, že tady si mohou dělat, co chtějí,“ vzpomíná.

Přichází Martina Zukyčová. Potvrzuje, že utíkají z Janova i cikáni: „Musíme utíkat, je to stále horší. Bydlím v Janově dvaadvacet let. Asi před osmi roky jsem se přestěhovala sem. Totálně nejhorší to je poslední dva tři roky. Do konce roku se chci přestěhovat do Litvínova. Matka má tady v Janově byt a chce se také odstěhovat. Tady se nedá žít,“ stěžuje si cikánka – starousedlice Zukyčová.

…Dáváme se do řeči s pár lidmi. Stará paní, cikánka, mává rukou: „Nefoťte mě, ale jedno vám řeknu. Mám tady v Janově byt. Ale co z toho, když si sem nemůžu pozvat české kamarádky. Odstěhuji se z Janova.“

Pokračující stěhování problémových rodin na janovské sídliště jako sociální skládky stará paní považuje za katastrofu. „Kdyby někde stavěli Titanic, tak bych je na ten Titanic nahnala,“ rozčiluje se seniorka nad invazí cikánských podivných přistěhovalců terorizujících sídliště. Všichni se smějeme, ale je to hořký smích. A potvrzení faktu, že medializované problémy v litvínovském Janově a v sousedním Mostě nemají rasistický podtext.

Pro samotné cikánské obyvatele Janova je neštěstím, že drtivá většina nepřizpůsobivých osob, před kterými z Janova utíkají, jsou cikáni…“

Žena, která by nahnala nepřizpůsobivé osoby na Titanic, byla stará paní – cikánka.

O tom, jak stará cikánka by poslala nepřizpůsobivé na Titanic, vyšla reportáž v Deníku a také v měsíčníku Stavebního bytového družstva Krušnohor, než se ocitla v knize Severozápadní jatka 2.

I stará cikánka měla jasno v tom, co Vy nechcete vidět.

OD VÁS NEČEKÁME NIC DOBRÉHO

Co jsem zde uvedl a citoval z knih, o tom delegace, které jsem dohodl schůzku s předchozím premiérem Sobotkou, hovořila loni na úřadu vlády.

S premiérem se setkali zástupci bytových družstev z Ústí nad Labem, z Mostu a radnice z Litvínova. Sobotka na základě jednání nechal jmenovat meziresortní ministerskou pracovní skupinu, a ta zjistila, že naše stížnosti jsou oprávněné, že máme pravdu. Nejedná se jenom o nekvalitní zákony, které jdou na ruku lidem, jako jste Vy, paní Šabatová, a Vaši nepřizpůsobiví. Jde také o problémy způsobené sestěhováním nepřizpůsobivých hord lidí podnikateli do lokalit s nízkými cenami bytů. Zákony v jiných zemích znají preventivní opatření ztěžující tyto machinace, u nás neexistují.

Nepřizpůsobiví obyvatelé, především cikánské rodiny, doslova vybydlují domy. Řada lidí čeká na zázrak. Ten však nepřichází a jak se na příkladu obce Obrnice na Mostecku ukázalo, nejde mu ani napomoci. Zdejší starostka „udělala kariéru“ na realizaci zázraku, při kterém dokázala „zvládnout a začlenit“ cikánskou komunitu v obci. Za to byla oceněna nejenom zaslepenci z Bruselu, kteří nevnímají pravdivý stav, ale dokonce i Američané přispěli svým oceněním, aby té naší rasistické společnosti předvedli, že za „zázrak“ budeme oceněni. A jak vše dopadlo? Paní starostce se vrátilo několik cikánských rodin z Anglie (kde žily několik let „bez strachu z rasismu“, ale protože začal vysychat pramen podpor, tak hurá zpět do rasistických Čech) a ona najednou začala hlasitě křičet, že je nezvládne. Během pár měsíců se „zázrak“ zcela zhroutil a paní starostka raději z funkce odstoupila (utekla?). Co bude s vyznamenáními za zázrak, není jasno.

Situace je na řadě sídlišť neúnosná. Vaše argumentace ve vztahu k lidským právům teroristů z klanu nepřizpůsobivých, většinou cikánů, ukazuje, že jste vlastně jejich spolupachatelka. Od vás nečekám (nejen já) nic dobrého.

Trocha studu a objektivního pohledu by Vám opravdu slušela.

Teď si ale uvědomuji, že jsem se dopouštěl omylu. Za nepřizpůsobivé bychom měli být označováni my. Cikáni alias Romové se těm vcelku ideálním podmínkám, které jsme pro ně, i díky Vám, připravili, přizpůsobili velmi rychle.