Název této rubriky přesně odpovídá tomu, co mě velice naštvalo a co vám také popíšu. Představenstvo družstva dostalo před koncem starého roku pěkný předvánoční dárek k 50. výročí existence Krušnohoru přesně ve stylu „na frak“.

Dárek přišel z Brna a poslala nám ho veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. Její úřad sídlí právě tam.

Ze zaslaného dopisu vyznělo, že bychom se měli nad sebou zamyslet a upravit svoje vyjadřování. Celých padesát let, co Krušnohor existuje, se jeho vedoucí i řadoví pracovníci vyjadřovali otevřeně. A to i v době totality. A nyní v demokracii osvědčenou vyjadřovací praxi máme měnit? Proč? Protože někdo (veřejná ochránkyně práv) jenom něco nechápe či nechce chápat, nebo je pod tlakem neziskovek a nedokáže se mu ubránit? Anebo má tak špatné oči, že nechce vidět pravdu?

Publicista z krajské redakce Deníku František Roček mi nedávno položil otázku, jejímž prostřednictvím chtěl zjistit, co si aktuálně přeji v souvislosti s nynějším děním kolem problematiky bydlení. „Aby se i ombudsmanka Anna Šabatová na problém začala dívat očima obyčejných, pracujících, slušných lidí.“ Takto zněla moje odpovědět na skutečnost, že nám dotyčná osoba napsala dopis, v němž kritizuje používání výrazu „nepřizpůsobiví“. Ten prý zásadním způsobem stigmatizuje Romy a posiluje předsudky vůči nim. Veřejná ochránkyně práv také kritizuje námi hojně používané označení „cikáni“.

Proč si namísto tohoto „poučování“ nepřijede prohlédnout cikánskými rodinami vybydlené domy v Janově? Proč si neprohlédne mostecké Stovky či ulice M. G. Dobnera, U Věžových domů, Ve Dvoře nebo sídliště Liščí Vrch (Sedmistovky)? Snad by jako žena dokázala uronit pár slz nad hrozným stavem mnoha bytů, mezilidských vztahů, zneužívání dávek, neslušným chováním těch, jichž se zastává. Člověk by se nad jejím přístupem nejraději sám rozplakal.

Vloni se jí prostřednictvím Ústavního soudu podařilo zrušit protivysedávací vyhlášky v Litvínově a Varnsdorfu, ačkoli si ani nezjistila, proč zastupitelé měst takové vyhlášky schválili. Ještě předtím navštívila Most, aby místním politikům vysvětlila, že je možné posedávat na veřejném prostranství a že je chybou města, že na jeho území je nedostatek laviček. Město by je mělo koupit a postavit k domům, aby to lidé měli k nim blízko. Vůbec ji nezajímalo, proč slušní lidé nestojí o lavičky. Důvod, aby měli v bytě klid a mohli si odpočinout před nástupem do práce (což při nočním vyřvávání individuí pod okny prostě nelze), by ombudsmanka zřejmě vůbec nepochopila.

Anna Šabatová je asi natolik zaměstnána, že nemá čas podívat se do terénu na své chráněnce v akci. Raději bude vymýšlet doporučení, jak se máme vyjadřovat – a nadále tak bude znechucovat slušné občany, kterých se neumí zastat. Ti slušní jsou bez práv, zatímco neslušní mají právo na všechno, včetně ochrany ombudsmankou.

Abyste o duševní laskominu zaslanou z Brna nebyli ochuzeni, věnujeme vám ji jako dárek k padesátinám družstva. Najdete ji na následujících stranách zpravodaje.