Žokej VÁCLAV JANÁČEK (32 let, 61 kg), velká osobnost českého jezdeckého sportu, vítěz Ceny SBD Krušnohor – prvního dostihu 20. sezony Hipodromu Most.

Václav Janáček je pětinásobným šampionem Česka a čtyřnásobným šampionem Španělska. Milovníci dostihů dobře znají jeho jméno z Velké pardubické. Tři dny před startem v Mostě vyhrál dostihy ve Španělsku. S počtem 81 triumfů je lídrem tamních dostihů.

Václav Janáček po vítězství v Ceně SBD Krušnohor.

Po skončení dostihu Cena SBD Krušnohor jsme vítěze pozvali na rozhovor.

Jaké jsou vaše pocity z dnešního dostihu v Mostě?

Tady se mi vždycky líbilo. Kousek odtud – v Ústí nad Labem – mám příbuzné. Vždycky mě přijdou podporovat. Je to příjemné. Moje kariéra se začala vlastně odvíjet tady. S koňmi jsem začal až v patnácti letech. Nikdy jsem si to předtím nepřipouštěl, ale nakonec mě to dovedlo až sem. Jsem rád, že mostecký hipodrom má nového majitele – prezidenta Jockey clubu České republiky. Doufám proto, že se to tady bude odvíjet dobrým směrem.

Ačkoli máte na svém kontě spoustu úspěchů, tady v Mostě jste v Ceně SBD Krušnohor nebyl odborníky na dostihy považován za favorita. Přesto jste ale zvítězil – a to s naprostým přehledem a velkým odstupem od ostatních jezdců. Jak si tento rozpor vysvětlujete?

Je to o koních. Jednou vám koník zajede velice dobře, jindy takové štěstí nemá. Někteří koně běží tady letos poprvé. Nejsou tedy moc rozběhaní. Ve finiši jsme byli o pět až deset délek před ostatními. Měl jsem pocit, že mám pod sebou silný motor. Věřil jsem mu a dopadlo to dobře. Na tomto koni jsem seděl poprvé před třemi týdny v Karlových Varech.

Znamená vaše vítězství, že jste se vy a kůň výborně sehráli?

Přesně tak.

Co je to za koně?

Byl zakoupen vloni na podzim ve Francii. S českou dráhou se seznámil teprve před třemi týdny. Stalo se to v Praze. Když srovnáváte francouzský a český turf, vidíte strašně velký rozdíl. Ve Francii nebyl tento kůň považován za žádnou excelentní hvězdu. V Česku může pomýšlet na nejvyšší příčky.

Můžete říci pár slov ke stáji, za níž jste dneska jel?

Tato stáj existuje na českém turfu několik let. Je ambiciózní. Má zkušenosti s jezdci z celého světa. Totéž platí o koních. Stáj a její koně mají před sebou velkou budoucnost.

Jak hodnotíte konkurenční jezdce – vaše soupeře?

Dostih byl velice dobře obsazený. Byla to sice druhá kategorie, ale sešla se tady elita sprinterů.

Co vás ke koním vůbec přivedlo?

Rychlost. Když jsem na koni seděl poprvé, zážitky z jízdy mě doslova uchvátily.

Říká se, že z koně je nejlepší výhled…

Ano. Je to tak. Občas jste ale také z koně rychle dole. Takže je po výhledu. Tato profese je o dřině a odříkání. Ale pokud si člověk za ní jde, je potom dobře odměněn.

Máte na pády nějaké vzpomínky? Byl jste zraněn?

Párkrát jsem zraněn byl, ale raději si nedobré vzpomínky nebudu vybavovat. Člověk se musí zvednout a jít dál.

Kde budete v letošní sezoně favoritem na další vítězství?

Dopředu se to nedá říci, protože sebelepší žokej – pokud nedostane dobrého koně – nedokáže vůbec nic. Proto se snažím ze své rezidence ve Španělsku objíždět majitele, kteří mají o mne zájem a o nichž vím, že mají dobré koně.

Zkuste připomenout vaše největší úspěchy…

U koní jsem přes patnáct let. V Česku jsem vyhrál jedny z největších dostihů – Velkou pardubickou a České derby. Před pěti roky jsem přesídlil do Španělska. Tam se mi podařilo vyhrát pár větších dostihů. Působím v Madridu. Jsem ale spíš světoběžník. Proto když mám volnou chvíli, cestuji po střední Evropě.

Proč jste zvolil zrovna Madrid?

Dostal jsem tam dobrou nabídku. Ježdění je tam lépe ohodnocené. Je tam i vyšší úroveň dostihů.

Na jaké další velké závody se ještě chystáte?

Mojí prioritou jsou dostihy ve Španělsku. Co do sportovního vyžití i společenského významu a docenění.

Letos slaví hipodrom dvacetiny. Čekal jste, že v Mostě – ve městě horníků, chemiků a železničářů – bude mít takový areál budoucnost a že zde vydrží?

A proč by neměl? Mostecko nemá nic moc sportovně co nabídnout. Kromě ledního hokeje. Ten ale máte v zimě a přes léto můžete chodit na koně – přesně jako v Pardubicích. Jezdectví je přitažlivý sport. Jakmile si lidé k němu trochu přičichnou, tak je chytne u srdce. Přesně takhle to bylo u mě. Jednou jsem zašel na dostihy a od té doby se mi v hlavě uhnízdila myšlenka, že budu žokejem. Dodnes mě provází. Je nezničitelná.

Kdy jste se na hipodromu objevil poprvé?

V žákovských letech – v době, kdy jsem byl na učilišti v Chuchli.

O mostecké dráze se říká, že je atypická, protože cílová rovinka je ve sklonu a je nepřirozené, aby koně běželi z kopce. Prý to některým vadí. Jak to vidíte vy?

Jsou koně, kterým to opravdu nevyhovuje. Žokej také cítí, že kůň ve cvalové akci nemá pod sebou půdu. Vedení hipodromu má v plánu směr běhu otočit. Sám jsem pro toto řešení. Divákům přinese něco nového, pro koně bude dráha ještě zajímavější. Budou zde moci běhat koně všech výkonností. Dráha půjde svým významem nahoru.

Vašemu koni nevadila mostecká cílová rovinka?

Je to rychlík, který nemá až tak dlouhou akci, nemá ji tak protáhlou jako vytrvalci. Byl v pohodě.