Obyvatelé mají oči, proto vidí, co se děje kolem nich (7)
« podívaná to není vůbec hezká »
… zatímco Agentura pro sociální začleňování, která začala v Mostě působit vloni, jako kdyby trpěla šedým zákalem. Alespoň tak na nás působí obsah její „analýzy“ situace v okresním městě a zvláště v problémové lokalitě Stovky.
Dnes pokračujeme ve zveřejňování vašich příběhů, které v původní písemné podobě předáme Agentuře, aby zjistila, jaký je skutečný stav, který si sama neumí zjistit, a neobviňovala nás z toho, že si vymýšlíme a způsobujeme mezi obyvateli Mostu (a nejen Mostu) negativní atmosféru. Příspěvky nadále posílejte na e-mailovou adresu tiskovy.mluvci@sbdkrusnohor.cz nebo na klasickou poštovní adresu SBD Krušnohor, redakce zpravodaje, ČSA 1766, 434 01 Most.
|
Příběh č. 40 Jak jenom začít? Moji mysl tlačí tolik věcí! Spousta článků k tomuto tématu mluví v podstatě za nás, běžné občany, kteří si musejí poradit sami s problémy způsobovanými cikány a nepřizpůsobivými. Avšak jak plyne čas, nátlak ze strany cikánů a nepřizpůsobivých se neustále stupňuje. Proč? Protože problém nikdo neřeší a místo toho, aby cikánům a nepřizpůsobivým stát zatnul tipec, tak jim naopak promíjí dluhy, platí za ně školné, veškeré vybavení do školy, nemluvě o poskytování zbytečně vysokých dávek, na něž bychom my – běžní a slušně vychovaní občané – neměli nárok. Popíšu vám jednu z mnoha příhod, které s cikány a nepřizpůsobivými mám. Stala se mi na úřadu práce. Byla jsem si tam zažádat o podporu v nezaměstnanosti a zároveň zaevidovat mezi uchazeče o zaměstnání. Šla jsem si pro potřebné tiskopisy a vyplnila je. Přede mnou byli čtyři cikáni, kteří měli vyplněnou snad jen polovinu papíru, protože ostatní sami nezvládnou. No a co se stalo? Samozřejmě, že se půlhodina protáhla na dvě hodiny – a to jen kvůli tomu, že cikánům úředník za přepážkou pomáhal vyplnit „ty papíry“. Jak chtějí takoví lidé někde pracovat, když nedokážou ani vyplnit kolonku s rodným číslem? Co se následně stalo, mě úplně vytočilo! Měla jsem špatně uvedený název bývalého pracoviště a úředník mě poslal údaje opravit ke stolu, abych prý nezdržovala frontu!!! Tak co to má být??? Proč mají cikáni neustále nějaká privilegia a my žádná??? To byla jen ukázka toho, jak se na příslušných úřadech chovají k cikánům a jak ke slušným lidem. Bydlím s přítelem v bloku 98. Lokalita by to nebyla špatná, nebýt ovšem špatného chování cikánů. Chování ke kolemjdoucím je otřesné. Když vycházím z bytu, první, co slyším, je křičení malých dětí ve výtahu. Přijde jim strašně moc vtipné jezdit kabinou nahoru a dolů, pořád sem a tam, a ještě k tomu s malým pejskem. A tak stojím na chodbě, čekám na výtah, a když už kabina přijede nahoru (do 5. patra, kde čekám), tak jsou v ní cikánské děti strašně moc vysmáté, ačkoliv o žádnou legraci nejde. Když děti z kabiny vyhodím, tak odcházejí se slovy: „Jáj! Aby tě rakovina chytla do huby! Zhebni!“ Přijde vám normální, aby se takto vyjadřovaly děti v osmi letech??? A co zmůže běžný občan? Pokud bychom děti uhodili nebo jim nadávali, bylo by to automaticky považováno za rasismus a velkou diskriminaci romských spoluobčanů. Mimochodem: tito spoluobčané už nejsou ve Stovkách menšinou. Poté, co vyjdete ze vchodu, vidíte všude samé děti, pro které je pozdrav sprosté slovo a snaží se dostat do domu. Samozřejmě se snažím je dovnitř nepustit. Hned přijde další vlna nadávek, a jakmile už jsem z dohledu, děti kopají do dveří a vylamují kliku. Když na ně narazím ve vchodu a chci si vybrat ze schránky poštu, tak si schválně zapamatují, ke které schránce přistupuji. Druhého dne jsou její dvířka vylámány a schránka pomalovaná. Je to pomsta za to, že jsem si den předtím dovolila děti ze vchodu vyhodit. Nadávky, bordel, řev, mlácení do dveří – to jsou projevy, jež jsou na denním pořádku. A to máme ve vchodu nainstalovaný kamerový bezpečnostní systém (ale zřejmě jen pro parádu)! Problémů s cikány je mnoho. Souhlasím se všemi články, které popisují děsivou skutečnost. Zažívám ji každý den. Prosím naše politiky: Pojďte si zkusit bydlet do Stovek, třeba jen na týden! Vsadím se s vámi, že po jednom dni si budete přát odejít do svého tichého a čistého domova. Politici, budete se jednou divit až se lidé, kteří jsou nuceni žít s nepřizpůsobivými, začnou bouřit a řešit problémy s cikány po svém!!! Co bych udělala já? Nárok na sociální dávky bez výjimky (myslím tím i pro slušné spoluobčany, abychom se vyhnuli řečem ze strany cikánů o diskriminaci) pouze na rok – a pak nazdar! Každý běžný občan si práci do roka najde. A těm, kteří by už neměli nárok na sociální dávky, bych dala možnost o navrácení dávek požádat, ale jen v případě, že by vykonávaly veřejně prospěšné práce! Samozřejmě že by dávky nebyly tak vysoké jako v prvním roce. Na všechny stejný metr! Plně věřím tomu, že slušný občan by s tímhle pravidlem problém neměl. Doufám v lepší časy. Už jen proto, že Most je mé rodné město. Nerada bych ho kvůli cikánům a nepřizpůsobivým opustila. (Žena ze Stovek) |
|
Příběh č. 41 Jsem 66letá důchodkyně, bydlím v lokalitě od roku 1969. Bylo tady krásné bydlet. Do doby, než sem začaly realitky stěhovat cikány. Když se nastěhovalo ze začátku jen pár rodin, tak jsme s cikány vycházeli dobře, protože se báli dělat bordel, přizpůsobili se. Posledních pár let je to s cikány neúnosné. Bydlím na třídě Budovatelů v bloku 97. Je to tady běs a hrůza! Už jich tu máme více než je nás. Neumějí se vůbec chovat. Že vyšla nějaká městská vyhláška, je vůbec nezajímá, bordel dělají do noci. Dopoledne je nevidíte, protože chrápou, odpoledne začnou dělat bordel. Řvou přes celý domovní dvůr, houkají automobilovými klaksony. Okno otevřít nemůžeme, protože neslyšíme nic jiného než řvaní cikánů a různé nepříjemné zvuky. Od božího rána si čutají s míčem na chodníku nebo kopy míří rovnou do stěn domu. Rány jsou to hrozné! Když cikánům řeknete, že tu není hřiště, aby si šli hrát na něj, tak jsou sprostí. Nejhorší na tom je, že s nimi hrají i dospělí. Ty ale děti neukázní. Vzali jsme si velký úvěr na rekonstrukci domu. Máme hotové zateplení. Nárazy míče fasádu ničí, ale cikánům to nevadí, není to přece jejich. Také jsem byla svědkem toho, že děti čůrali přímo na stěnu domu a měli z toho velkou legraci. Zvonky, poštovní schránky, dveře, schody vedoucí do domu – to všechno je už rozbité. Po schodech cikáni věčně vysedávají. Na chodbách dělají nepořádek. Nejsem typ člověka, který udrží klid. Cikány okřiknu z balkonu, aby se trochu zklidnili, a oni začnou řvát ještě víc a dělat ještě větší bordel. Anebo mi odpoví: „Ty píčo, zalez! Takoví, jako jsi ty, už mají být dávno v domově důchodců!“ Na to já odpovím: „Komu říkáš píčo, ty čůráku zasranej! Když se neumíš chovat, tak táhni někam do pralesa!“ Jsem s nimi hned hotová. Píšu o tom, jak to u nás chodí. Proto se nezlobte, že text příspěvku je hrubší. Prostě ale tak to u nás je. Jsem na cikány sprostá, protože to jinak s nimi nejde. Taky mám trochu strach z toho, že si na mě nějaký cikán počíhá. Nemůžu se ale pořád dívat na to, jak všechno devastují a hlavně se pořád stěhují sem a tam. Jak je vůbec možné, že realitky nám toto mohou dělat? Je jim úplně jedno kdo se sem nastěhuje. Hlavně, že na našem neštěstí vydělávají prachy. Kdo jim konečně zatne tipec? Proč slušní lidé nikde nemají zastání? Proč si mohou cikáni a realitky dělat co chtějí? Přehled o tom, kdo v domě vlastně bydlí, jsme ztratili. Než zjistíme kdo tu bydlí a kdo je jen na návštěvě, stěhují se zase pryč. Také nás trápí štěnice. Užili jsme si s nimi dost – a opět je zase v domě máme. Znám pár rodin cikánů, kteří se chovají dobře, chodí do práce, řádně se starají o děti. Prostě nejsou všichni cikáni stejní, ale těch slušných je oproti těm nepřizpůsobivým málo. Kdo může, tak se odtud stěhuje. Každý člověk ale takovou možnost nemá. K práci městské policie: Dost často vídám strážníky chodit po ulicích, ale prozradím vám, co cikáni dělají. Dítě si hraje, a když vidí policajta, dá avízo ostatním. Ti se okamžitě i se židličkami schovají do domu. Když strážníci projdou kolem, cikáni opět vylezou ven. Totéž je to s auty na parkovišti. Dveře dokořán a kravál (muzika) jede naplno. Strážníci cikány napomenou, oni přestanou, hlídka odejde a rámus začne nanovo. Cikáni si dělají ze strážníků dobrý den. Bylo by dobré, kdyby hlídky prováděly kontroly v civilním oblečení. To by se cikáni asi divili. A ještě by to chtělo nové strážníky, pro cikány neznámé. Je mi jasné, že to není reálné, ale kdyby byli strážníci jen na určitý obvod, který by měli v malíčku a byli soustavně poblíž, bylo by to prima. Člověk občas strážníky zavolá, když je to tady už neúnosné, ale než ti dojedou, jako kdyby to cikáni cítili, ztichnou či odejdou. Byla jsem svědkem toho, že strážníci dávali pokutu cikánce a ta za nimi řvala, že si tu pokutu můžou strčit někam. Za komunistů museli cikáni pracovat a nedovolili si to, co dneska vidíte a slyšíte každý den. Dostávají peníze za to, že rodí děti. Je to nespravedlivé vůči pracujícím, kteří dřou celý život a nakonec stěží vyjdou se svým důchodem. V životě se nikdy cikáni nezačlení, jak se nás o tom snaží někdo přesvědčovat. Kdyby cikáni chtěli, tak se budou snažit. Cikáni zůstanou cikány a mělo by se s nimi už konečně něco začít dělat. Taky jsem se dozvěděla, že tu byla návštěva z Prahy. Ve Stovkách o tom nikdo nevěděl. Pražáci přijeli ráno a prý se jim tady líbilo, obdivovali jak je to tu pěkné, ale zřejmě nevědí, že dopoledne na cikána nenarazíte, pokud nečeká na dávky, které mu přinese listonoška, anebo zrovna nejde na úřad práce. Proč návštěva nepřijela odpoledne, aby to tady viděla?!? To Pražáci nechtějí vidět pravdu? Pražáci a realitky vykupují byty a pak sem stěhují cikány odevšad a zdejší lidi, vy se starejte! Skoro každý cikán má psa, někdy i víc psů. Venčí je děti. Dřív bylo zapotřebí mít k chovu psa v bytě povolení od nájemníků, pak toto nařízení padlo, nevíme proč. Dneska dají cikáni psa na balkon nebo do okna a psi štěkají, že se to někdy nedá vydržet. Byt mám koupený, myslela jsem si, že tady dožiju, ale jak je vidět, budu muset jít do penzionu, protože tady se žít normálně opravdu nedá. Pracovala jsem 43 let v mostecké nemocnici. Když byl postaven Chanov, tak jsme tam vozili materiál do ordinace. Cikáni tam měli všechno nové a krásné. Zničili si to sami. Ničeho si neváží. Prostě bych jim dala maringotky, část lesa, v něm by si mohli dělat bordel. Jsem přesvědčená o tom, že většina cikánů se přizpůsobit nechce. Podepisovali jsme petice a vypadá to, jako kdyby se nic nedělo. Slušní lidé asi nemají nárok na slušné žití. (Důchodkyně ze Stovek) |
Vážení čtenáři, právě jste dočetli sedmou várku příspěvků, které jsme do redakce dostali jako reakci na výzvu, abyste popsali svoje zkušenosti s cikány a nepřizpůsobivými. Pokračovat budeme zase příště. Vy, kteří jste ještě nenapsali, najděte v sobě odvahu a pošlete nám text vašeho příběhu vycházejícího z konkrétního prožitku. Garantujeme, že při publikování textu zachováme vaši anonymitu, abychom vás nevystavili agresivnímu chování cikánů a nepřizpůsobivých. Držíme palce, abyste v sobě odhodlání popsat situaci našli!