Protože počet štěnic narůstá na celém světě, boj s nimi svádějí také vědci. Ti spolupracují s mnoha odbornými firmami. Vědečtí pracovníci tak činí již po několik let také s mosteckou firmou DDD Lenka Kučerová, u níž čerpají poznatky z praxe. Zaměstnanci firmy něco málo z kuchyně vědců vědí a my vám to proto můžeme prozradit.

Připomeňme si ale nejdříve to, co bychom měli o štěnicích vědět.

Štěnice domácí alias postelní nasnímaná technikou odborníků
z Harvardovy univerzity ve Spojených státech amerických,
kteří se výzkumem života těchto parazitů v posledních letech
velmi intenzivně zabývají. Jejich snímky zveřejnila fotogalerie
Wikimedia Commons.

ŠTĚNICE DOMÁCÍ

Víte, že štěnici domácí se říká také štěnice postelní? A víte, že štěnice domácí je v mezinárodním vědeckém názvosloví pojmenována Cimex lectularius?

Ale pojďme k tomu základnímu.

MORFOLOGIE

Dospělé štěnice mají oválné žlutohnědé nebo červenohnědé tělo o velikosti do 5 milimetrů, nymfy jsou slámově zbarvené, velké zhruba 1,3 mm. Tykadla jsou tvořena čtyřmi články. Štěnice nemají křídla.

Tito tvorové se živí pouze krví, kterou sají z lidí, ale mohou sát krev i ze psů, koček a ptáků žijících v klecích.

Štěnice žijí jeden až jeden a půl roku. Jsou pověstné tím, že dokážou hladovět – a to po několik měsíců.

Štěnice se vyskytují pouze v pravidelně obývaných lidských příbytcích. Procházejí dvěma vývojovými stadii:

• vajíčko – nymfa (pět stadií, v každém musí nasát krev, aby jeho vývoj pokračoval);
• dospělec (samice, samec).

Takové jsou následky pokousání štěnicemi. Postižení je
označují za svědivé boláky. Fotogalerie webu ceskaordinace.cz
přináší celou řadu dalších snímků, které jsou důkazem o tom,
že výskytu štěnic je třeba se bránit.

KDE KOUŠOU

Štěnice bodají hlavně na odhalených (nepřikrytých) částech těla. Pod peřinou a pod oděvem zpravidla ne. Kousnutí nebolí. Alergická reakce (svědění nebo zarudnutí) je velice individuální. V mnoha případech tato reakce nemusí vůbec nastat.

Štěnice domácí alias postelní očima Karla Hejkala. Tento
český kreslíř s inženýrským titulem a smyslem pro humor
vytvořil pro mosteckou firmu DDD Lenka Kučerová sérii
obrázků škůdců lidem nepříjemným. Můžete se na ně
podívat v barevném provedení na webu www.dddkucerova.cz.

GENETICKÁ VÝSTAVBA

Vědci studovali genetickou rozmanitost štěnic vyskytujících se v budovách a zjistili, že je natolik malá, že v některých případech štěnice, které zamořily celý dům, pocházejí od jedné jediné samičky! Z jediné zavlečené samičky můžeme po 120 dnech napočítat modelově více než 5 tisíc nymf a 150 dospělců. Tito příbuzní se dál kříží mezi sebou, některé takto příbuzné populace vytvořily už 70 generací – a zjevně se to nijak negativně neodráží na jejich zdraví (zatímco u jiných živočichů by takto rozsáhlé příbuzenské křížení vedlo k závažným mutacím, které by nakonec znamenaly záhubu). Pro štěnice a také šváby to však evidentně problém není – což také vysvětluje skutečnost, proč se dokážou tak rychle šířit a množit.

Štěnice saje krev z lidského těla. Na webu wwwceskaordinace.cz,
z něhož jsme snímek převzali, najdete více fotografií
z „krmení“ štěnice.

ŠÍŘENÍ ŠTĚNIC

Štěnice se šíří dvěma způsoby:

• Aktivně (vlastním pohybem) – jako první se rozlézají dospělé, oplodněné a nasáté samičky (za noc jsou schopny urazit vzdálenost 30 až 50 metrů).
• Pasivně (prostřednictvím někoho či něčeho) – v zavazadlech, oděvech (uchytí se například během návštěvy na různých společenských a kulturních akcích, ve vozidlech MHD, na návštěvě u osob žijících v zasažených prostorách atp.), v zamořeném (doneseném) nábytku, obrazech, knížkách, štěnice najdete na domácích mazlíčcích, šíří se také vyklepáváním dek a koberců z oken a balkonů atd.

KDE SE VYSKYTUJÍ

Nejčastěji se štěnice vyskytují v bytech, ubytovacích zařízeních všeho druhu, ve vozidlech městské hromadné i meziměstské linkové dopravy, v nemocnicích, prádelnách, ve školách. Za rizikové lze považovat také kanceláře úředníků, kteří jsou v kontaktu se širokou veřejností (např. úřady práce, radnice, finanční a další úřady) apod.

Štěnice svou energii získanou z nasáté krve využívají pro svůj další vývoj (vyšší instar, reprodukce). Proto nemají ambice se zbytečně vyčerpávat „turistikou“ po bytě (až teprve při silném výskytu ano). Se štěnicemi se ponejvíce setkáte v nejbližším okolí postelí, sedaček, křesel, invalidních vozíků – prostě tam, kde setrváváte delší dobu v klidu. Najdete je v matracích, rámech postelí, v povlečení (ve švech), nábytku, knihách, prádle (i ve skříních), obrazech, v obložení zdí a stropů, prasklinách zdí atp. Velkou pozornost je vhodné též věnovat pečlivému dotěsnění prostupů vytápění a elektrických rozvodů trvale pružným tmelem.

V ČEM CHYBUJEME

• Největší chybou je nenahlášení výskytu štěnic předsedovi SA/SVJ či dezinsekční (deratizační) firmě z důvodu studu. Lidé se obávají toho, že budou sousedy označeni za špindíry a nepřizpůsobivce. Bohužel, ve společnosti (zvláště české) přetrvává nepříjemný zvyk pronášet rychlé soudy bez znalosti věcí. Mnozí lidé si proto myslí, že výskyt štěnic jde v ruku v ruce s nedostatečnou osobní hygienou a sociálním nepřizpůsobením či nepořádkem v bytě. Pravda je ale taková, že štěnice potřebuje ke své obživě krev. Proto vyhledává lidská obydlí, kde se může dostatečně nasytit a ještě k tomu „komfortně“ ukrýt. Oproti tomu je ale nutno přiznat, že opravdu silný nepořádek v bytě poskytuje štěnicím větší množství úkrytů.
• Druhou největší chybou je to, že zásah proti štěnicím byl proveden v nedostatečném počtu zasažených nebo štěnicemi ohrožených bytů a společných prostor v domech.
• Mezi chyby patří také nevhodné chování bydlících po provedení postřiku. Tito neukáznění jedinci nerespektují pokyny pracovníků dezinsekční (deratizační) firmy.

JAK PŮSOBÍ POSTŘIKY

Je třeba vědět, že profesionální postřiky mají více složek. Věnujme se dvěma z nich. Jsou jimi:

• složka mortální (usmrcující);
• složka působící na „poplašné“ feromony štěnic.

PŘENOSNÉ CHOROBY

Přenos choroboplodných zárodků z člověka na člověka nebyl u štěnic domácích prokázán. Nový výzkum kanadských vědců prokazuje, že v těle štěnic byly nalezeny bakterie odolné vůči antibiotikům, ale nebylo prokázáno šíření těchto bakterií na další „oběti“ pokousání.

Na specializovaných odborných vědeckých pracovištích po celém světě probíhá neustálý výzkum štěnic. Zjištěné poznatky jsou využívány například při vývoji nových dezinsekčních přípravků či ve stále propracovanějších metodikách prevence proti výskytu štěnic a jejich likvidace. Čeští vědečtí pracovníci nehrají na mezinárodním poli druhé housle – a to i při nesrovnatelně slabší ekonomické podpoře výzkumu než mají jejich zahraniční kolegové. Velkou pomocí například při získávání „materiálu“ nebo cenných informací z „předních bojových linií“ je pro ně těsná spolupráce s několika odbornými firmami s dlouholetou praxí. Ty se na oplátku dozvídají s časovým předstihem některé dílčí informace získané z probíhajících výzkumů. Jejich výsledky jsou prakticky okamžitě využitelné nebo v daném čase alespoň zajímavé. Přinášíme jednu z nových informací.

POZNATEK Z VÝZKUMU

Vědci laboratorně prováděli behaviorální biotesty za účelem zjištění, zda dospělé štěnice a nymfy mají své specifické barevné úkryty.

Přestože štěnice jsou nejvíce aktivní v noci, vrchol aktivity byl pozorován v době, kdy světla v laboratořích byla zapnuta. Je možno vést diskusi o tom, že v lidských příbytcích střídající se cykly „světlo – tma“ nejsou vzhledem ke světelným podmínkám rovny dni a noci.

Byly vytvořeny barevné úkryty (za použití sedmi nejvíce atraktivních barev), odborníci testovali nymfy a dospělce; samičky a samce; štěnice nakrmené a hladové. Vědci zjistili, že nejoblíbenějšími barvami štěnic pro úkryty jsou červená a černá.

Barevné preference ve druhém vývojovém instaru se nejvíce liší ve srovnání se všemi ostatními instary. Od třetího do pátého instaru jsou barevné preference podobné dospělcům. Tento posun barevných preferencí může být v důsledku vývojového rozdílu ve struktuře, tvaru a počtu ommatidia v oku v každém instaru, stejně jako neurologických procesů v mozku.

Výrazné rozdíly v barevných preferencích byly zaznamenány též u nakrmených nebo hladových jedinců. Ti nakrmení dávali přednost oranžové a fialové. Může to souviset s hormonálními změnami, jež po krmení nastávají. U hladových štěnic se zdá být barva úkrytu méně důležitá. Pravděpodobné vysvětlení zní: dávají přednost vyhledávání hostitele před vyhledáváním vhodného úkrytu.

Zdá se, že barvy mají také vliv na to, kde budou samičky klást vajíčka. Větší podíl nakladených vajíček byl zjištěn v červeném, černém a modrém úkrytu.

Naopak žlutou a zelenou barvu lze s velkou mírou nadsázky označit za repelent na štěnice. Toto zjištění lze dát do souvislosti s venkovním prostředím, konkrétně se spektrem denního světla (jež dobře „znají“ rostliny). Spektrum neodpovídá podmínkám výskytu štěnic a nočním návykům tohoto hmyzu. Je s nimi dokonce v příkrém rozporu.

Závěrem troška nadsázky: Oblékejme se jako známý zpěvák Dan Nekonečný (vynechejme černé oděvní doplňky) a ke spánku se ukládejme do žlutě a zeleně povlečených lůžek. Znepříjemníme tím štěnicím život!