Obyvatelé mají oči, proto vidí, co se děje kolem nich (5)
… zatímco Agentura pro sociální začleňování, která začala v Mostě působit, jako kdyby trpěla šedým zákalem. Alespoň tak na nás působí obsah její „analýzy“ současné situace v okresním městě a zvláště v problémové lokalitě Stovky.
Dnes pokračujeme ve zveřejňování vašich příběhů, které v původní písemné podobě předáme Agentuře, aby zjistila, jaký je skutečný stav, který si sama neumí zjistit, a neobviňovala nás z toho, že si vymýšlíme a způsobujeme mezi obyvateli Mostu (a nejen Mostu) negativní atmosféru. Příspěvky nadále posílejte na e-mailovou adresu tiskovy.mluvci@sbdkrusnohor.cz nebo na klasickou poštovní adresu SBD Krušnohor, redakce zpravodaje, ČSA 1766, 434 01 Most.
|
Příběh č. 31 Jsem majitelkou bytu v Sedmistovkách. Domy zde mají novou fasádu, máme opravené chodníky, mnohde nové výtahy, ale... Čím dál tím více se v našich domech objevují Romové. Nejsem rasistka – a tak jsem si říkala: „Proč ne?!? Třeba jsou to zrovna ti slušní!“ Jak velmi jsem se mýlila! Malá cikáňata lítají okolo domů, na nichž s radostí poškozují fasádu a mají z toho ohromnou radost. Dokonce soutěží v tom, kdo větší díru vykutá! Při svých hrách jsou tak hluční, že raději zavíráme okna, abychom si šetřili nervy a naše děti ochránili před působením „školy života“, pro kterou je charakteristická peprná slovní zásoba. „Bílé“ děti se v letních měsících bojí chodit ven – malí cikáni se u nich dožadují vypůjčení kol a hraček nevybíravými způsoby a dost často i pod pohrůžkou násilí. Z oken bytů, kde cikáni žijí, je často slyšet velmi hlasitou hudbu, hádky, řev. Jsem ráda, že je už chladněji a klany těchto obyvatel, kteří se nastěhovali na naše sídliště, už neokupují lavičky a trávníky v hojných počtech. A to není zdaleka všechno. Například kouření na chodbách domů je běžným nešvarem. Dokonce si tato individua dají popelníček na hydrant. Hurá!!! Neklepou popel na zem a nedopalky nevyhazují z oken! K oknu si přistaví židli, aby siestu měli se vším komfortem. Svou ratolest – batole – pak posadí mezi otevřené dveře bytu do jídelní sedačky, aby ratolest měli na očích, a spokojeně pokuřují a zamořují chodbu cigaretovým kouřem. A když dokouří? Cigaretu s přehledem típnou o parapet – není přece jejich – proč by si ničili ten svůj, kdyby kouřili doma, že? Na prosby lidí, kteří jsou astmatiky nebo prostě jen nekuřáky, nereagují. O tom, že kouří ve výtazích, je snad zbytečné mluvit. A pokud se zmíním, že by se to dělat nemělo, snesou se na mou hlavu slova, jež zde skutečně citovat nemohu (a ani nechci). Romský spoluobčan – díky Bohu, že čistotný – jenž je dlouholetým obyvatelem jednoho ze vchodů v našem domě, si také pokuřuje tam, kde chce. K tomu všemu ale i venčí svého domácího mazlíčka tak, že ho vypustí u vchodu, sám si zapálí cigaretku a jakou nadílku psík na trávě zanechá, je mu úplně jedno. Pán ze vchodu vystrčí sotva nos. Jiní naši romští spoluobčané „venčí“ své miláčky rovnou na chodbě – mohu doložit i fotografiemi – a pokud si myslíte, že si pak znečištěnou chodbu uklidí, jste na velkém omylu. Chápu, že pejsek nemusí vydržet vyběhnout ven, ale je na jeho majiteli, aby po něm tuto „nehodu“ uklidil. Ale nehody to nejsou. Tato „překvapení“ jsou na chodbě často. Stejně jako pomočená podlaha, rohožky, zápach na chodbách i ve výtazích je všudepřítomný. O zážitku ze setkání s klanem dětských cikáňat v jednom našem nákupním centru se už zmiňovat nechci. Byl to šok, věřte mi! Samozřejmě, že mnozí namítnou, že toto vše, co jsem popsala, nedělají jen Romové, ale i „naši“ lidé. Ano, s tím musím – bohužel – souhlasit. Příklady, jež jsem zde popsala, jsou ale právě s Romy a zdaleka nejsou ojedinělé. Ač to zní pateticky, mám své město ráda a zmíněná situace se mi vůbec nelíbí. Nenechme se uchlácholit žádnou agenturou, která tvrdí, že situace s Romy v našem městě je v pohodě a že se nic neděje. Opak je pravdou! V našem městě, v našich ulicích, v našich domech žije velká spousta cikánů, kteří nechtějí přijmout základní pravidla naší společnosti = chodit do školy, chodit do práce, udržovat své byty i společné (i venkovní) prostory, které všichni užíváme v takovém stavu, abychom se nemuseli stydět ani bát. Tolik tedy mých pár poznámek k tématu. Držím nám všem palce, aby bylo líp. (Žena ze sídliště Liščí Vrch v Mostě.) |
|
Příběh č. 32 Ano, takto a výstižně se, bohužel, již musí výrazná část lokalit Mostu nazývat. Závidíme občanům, kteří bydlí v lokalitách bez cikánů, feťáků a jiné podobné verbeže. Realitní agentury prodávající či pronajímající byty cikánům, nemají v sobě kousek soudnosti a úcty k ostatním zcela normálním občanům. Jelikož ale nájem za ten cikánský ksindl zaplatí stát, je jim to jedno od koho peníze mají. Nejsem si zcela jistý, jestli by to nemělo být trestně stíhatelné jako neoprávněné obohacování na úkor státu. Primátor zcela selhává, i s jeho tzv. náměstky. Doufám, že je to jeho poslední období! Hlavně, že bylo důležité zrušit vyhrazená parkovací místa, to opravdu muselo Most hodně tlačit. Počet míst se stejně nezvýšil, což je logické, ale zřejmě čím méně peněz do obecní kasy, tím zřejmě lépe. Největším neštěstím Mostu je přece problémové, lépe řečeno nemožné soužití s cikány. Zamořené lokality u třídy Budovatelů, dále Sedmistovky, částečně Šestistovky atd. atd. Tato záležitost by se měla řešit zcela prioritně před jinými úkoly, jako třeba vybudovat či nevybudovat další kruhák, kdy zapojit vánoční osvětlení a jiné podobné zcela neprioritní úkoly. Obávám se, že až dojde Mostečanům trpělivost, v někom bouchnou saze a bude se střílet. Není přece možná kumulace tak závažného problému. Já osobně bydlím v Šestistovkách. Není zde vidět jedinou policejní hlídku, opakuji jedinou hlídku! Ty by zde měly přece být již z důvodu prevence kriminality. Přijďte se podívat na školní hřiště u 15. ZŠ, na to, jak je pomalu, zato ale jistě devastováno, jsou zde vyrvané plastové bloky, utrhané sítě, doslova vyrvané lavičky – a odkdy? Od doby příchodu cikánů, kterých je na hřišti většina. Nedají se totiž přeslechnout. To hřiště je zde v podstatě za trest, hlavně v letním období. Začínám mít rád mrazy a déšť, to na tu svoloč platí. Vedení 15. ZŠ je devastování hřiště zřejmě zcela lhostejné. Nic pro zlepšení stavu nedělá. O okupování schodů a nepořádku ani nemluvím. Velkým neštěstím je myslím druhý vchod od školy v bloku 600. Ptám se zodpovědných: Nestálo by za to, aby tato lokalita byla osazena kamerovým systémem, včetně montáží kamer do vchodů? Zde by se mohlo zamyslet i SBD Krušnohor. (Poznámka redakce: Jde o věc samosprávy působící v domě. Družstevníci si mohou na výroční členské schůzi schválit investici na zřízení kamerového bezpečnostního systému. Učiní-li tak, instalaci kamer bránit nic nebude.) Možná nastane chvíle, kdy bude hřiště již zcela zdevastované a již nebude co ničit (Bože, jak je jim ničení vrozené!!!) a cikáni se přesunou za druhou půlku bloku 600, protože tam je přece parkoviště. Tak co si třeba vyndat ve tři hodiny ráno nějaké to autorádio, nebo jen tak auto vybrat? Co kdyby se hodilo? Anebo kousek dál je vybavené dětské hřiště. A Most, který se začal postupně zbavovat ošklivé šedi, se vrací na začátek do ještě hlubší temnoty. Nedopusťme, aby město Most bylo městem nepřizpůsobivých a cikánů. Ach jo, pánové ve vedení města! OTEVŘETE, PROSÍM, OČI a začněte velmi razantně konat, než bude opravdu pozdě!!! (Muž ze sídliště Výsluní v Mostě.) |
|
Příběh č. 33 Již nějaké to období řešíme problém s našimi sousedy. Přesně nevíme, kdo v bytě teď momentálně bydlí, protože se to tam střídá jako ponožky. Byt je napsán na jméno Zemlynski (byt ve druhém patře u výtahu) či tak nějak. Tento člověk už ale v tomto bytě nebydlí. Řešili jsme to už i s členkou výboru, ale toto, bohužel, k ničemu nevedlo. Tito nepřizpůsobiví občané stále kouří na chodbě z okna a poté nechávají okno několik hodin otevřené. Pokud je venku zima, tak opravdu není příjemné, když mráz jde do našich bytů. Bydlíme o patro níže a vše to odnášíme. Navíc je dole vylepeno upozornění na zákaz kouření, tudíž předpokládám, že to znamená žádné kouření na chodbě. Situace je to velmi nepříjemná. A toto není jediný problém. Když případně odmítám pustit do baráku cizí lidi, protože je neznám, tak se vůči mně ohradí a jak se máme proti tomuto bránit? Když pak zjistím, že opět jedou k nim. Jak se lze proti tomuto bránit? (Žena ze sídliště Výsluní v Mostě.) |
|
Příběh č. 34 Jsem invalidní důchodce s nízkým příjmem. Z finančních důvodů jsem si pronajal levný byt v Litvínově-Janově. V domě bydlí kromě mě jenom obyvatelé romské národnosti. S politováním sleduji, jak dochází k devastaci domu. Například výtah, který má pro můj zdravotní stav zásadní důležitost, je neustále ničen. Jeden z obyvatelů jen proto, že dlouho čeká, rozkope v přízemí výtahové dveře. Ty se teď dají otevřít jen násilím. Obyvatele domu to rozčiluje, a proto o to víc výtah devastují. Nechápu, že někteří obyvatelé nechápou, že čím hruběji s výtahem zacházejí, tím se zbavují možnosti jej používat. A přitom si myslí, že někdo dá výtah okamžitě do pořádku. Matky s kočárky mají problémy – a přesto do toho výtahu také třískají. I starší Romové, kteří bydlí v 7. patře, mají problémy se dostat domů. Bylo by dobré, aby nájemníci dostali školení, jak s výtahem zacházet, pokud nechtějí chodit do 7. patra pěšky. Vchodové dveře jsou trvale rozražené a prakticky nejdou zavírat z důvodu hrubého zacházení. Romové, kteří bydlí v přízemí, si v zimě stěžují, že v bytech mrznou, ale ani ve snu je nenapadne, že by vchodové dveře měli zavírat. Když k tomu přidáte skutečnost, že v některých patrech jsou u schodiště rozbitá okna, zbytečně se platí za teplo (přímo enormně), a i přes takto vysoké výdaje za topení je v bytech chladno. Všechno je to vinou obyvatel domu. Nechodí mi pošta. Spravil jsem si schránku, dal jsem si na ni zámeček a stejně mi schránku hned rozbili a jmenovku opakovaně strhli. Tak jak mám zásilky dostávat? Musím docházet na poštovní úřad a ptát se, jestli tam mám nějakou korespondenci. Kdyby lidé měli rozum a nerozbíjeli poštovní schránky, ulevilo by se mi. To, že nejsou na chodbách žárovky, mi celkem nevadí, protože mi dostačuje veřejné osvětlení, jehož světlo proniká do domu z venku. Ale nelíbí se mi, že když našroubuji na chodbě novou žárovku, tak druhý den tam není. Teď už na chodbě nejsou ani objímky, takže žárovku není ani kam našroubovat. Jsem hodně tolerantní člověk, ale bojím se, že tímto způsobem obyvatelé způsobí, že dům bude brzy neobyvatelný. Už mi jedna Romka řekla, že dostane byt v jiné lokalitě Litvínova, protože jí to už tady nevyhovuje. Nejsem Rom, takže nevím, zda také dostanu byt v jiné lokalitě. Mělo by se s tímto neutěšeným stavem konečně něco dělat, protože v Janově přibývá vybydlených domů a Romové si opravdu ničeho neváží. (Muž ze sídliště Janov v Litvínově.) |
Vážení čtenáři, právě jste dočetli pátou várku příspěvků, které jsme do redakce dostali jako reakci na výzvu, abyste popsali svoje zkušenosti s cikány a nepřizpůsobivými. Pokračovat budeme zase příště. Vy, kteří jste ještě nenapsali, najděte v sobě odvahu a pošlete nám text vašeho příběhu vycházejícího z konkrétního prožitku. Garantujeme, že při publikování textu zachováme vaši anonymitu, abychom vás nevystavili agresivnímu chování cikánů a nepřizpůsobivých. Držíme palce, abyste v sobě odhodlání popsat situaci našli!