Nová vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 269/2015, podle níž budeme poprvé účtovat, přináší řadu změn, novinek i zásadních rozporů. Zůstávají však také oblasti, jež neřeší. Nepouštějme se do podrobného rozboru textu vyhlášky, ale seznamme se s novinkami a proberme rozdíly či kontroverzní ustanovení.

Zásadní změny lze rozdělit do tří skupin: na změny terminologické, parametrické a procedurální.

ZMĚNY TERMINOLOGICKÉ

Z těchto změn stojí za zmínku používání shodné terminologie se zákonem č. 67/2013 Sb., takže

• termíny „vlastník“ a „konečný spotřebitel“ jsou nahrazeny termíny „poskytovatel služeb“ a „příjemce služeb“.
• Také se již mluví pouze o „teplé vodě“, slůvko „užitková“ bylo vypuštěno.
• Upravuje se definice pojmu „náměr“ a zavádí se nový termín (a ukazatel) „podíl nákladu příjemce služeb“.
• V paragrafu 2 je nově definován pojem „náklad“.
• Paragraf 4 nově hovoří o základní a spotřební složce na vodu spotřebovanou pro přípravu teplé vody – avšak s tím, že jejich podíl činí 0 ku 100 procentům, takže se o nikterak zásadní posun nejedná (pouze se jednoznačně upravuje to, co se dříve „nepsaně“ aplikovalo).

ZMĚNY PARAMETRICKÉ

Parametrických změn je víc. Ty mají zásadní vliv na konečný výsledek rozúčtování.

• V první řadě je to rozšíření podílu spotřební složky u nákladu na vytápění až na 70 % (nově tedy 50 – 70 %).
• Proti tomu jde ustanovení následujícího odstavce (§ 3, odst. 2), který upravuje meze povoleného rozptylu rozdílů celkového průměrného nákladu na 1 m2 u příjemce služeb oproti témuž průměrnému nákladu vyčíslenému pro celou zúčtovací jednotku. Meze upravené vyhláškou č. 372/2001 Sb. (§ 4, odst. 4) ve známém rozmezí +/- 40 % se upravují na minus 20 % a plus 100 %.
• Další parametrickou změnou je velikost „navýšení“ (§ 3, odst. 5 a § 4, odst. 4), sjednocená pro vytápění i teplou vodu zákonem č. 104/2015 Sb. (§ 6, odst. 3 a 4) na trojnásobek průměru spotřební složky, přičemž praktická aplikace tohoto ustanovení se řídí vzorcem v příloze č. 2 nové vyhlášky.

ZMĚNY PROCEDURÁLNÍ

Změn procedurálních je nejvíc. Ty rovněž mají klíčový dopad na konečné výsledky rozúčtování.

• Nová vyhláška zohledňuje technické překážky při instalaci registračních zařízení na vytápění (§ 3, odst. 6); u vodoměrů na teplou vodu však tuto možnost nepřipouští.
• Nově se také definuje způsob, jak dále pracovat s vyššími úhradami „hříšníků“ postižených navýšením (§ 7, odst. 7 a § 4, odst. 5). V případě prostor odpojených od vnitřního rozvodu vytápění se na tyto nově pohlíží jako na nepřímo vytápěné, takže se mění procedura výpočtu ZPP takových prostor podle přílohy č. 1, části A, bodu 2 (známá redukce ZPP dle počtu stěn).
• Jednou z klíčových procedurálních změn je i přesná definice postupu toho, jak rozdělovat náklady u příjemců služeb, jejichž průměrný náklad na 1 m2 je mimo zmíněné meze minus 20 % a plus 100 %. Procedura je přesně popsána a ze své definice nepřipouští odchylné zpracování „převisů“ na obou stranách.
• Nově je formulován způsob stanovení množství tepelné energie spotřebované pro teplou vodu při absenci přímého měření a je řešen odkazem na vyhlášku Ministerstva průmyslu a obchodu č. 194/2007 Sb., § 7, odst. 3.
• Pozitivní změnou je bezesporu i způsob rozúčtování spotřební složky při změně příjemce služeb v případě, že jsou k dispozici meziodečty příslušných měřidel (§ 5, odst. 5). K povinnému obsahu vyúčtování patří nově i shora zmíněné hodnota „podílu nákladu příjemce služeb na vytápění, teplo na ohřev vody a na vodu v teplé vodě“ (§ 6, písm. d).

POSUN KUPŘEDU

Řadu změn v nové vyhlášce lze vnímat jako posun kupředu, jako přiblížení k „realitě“.

• Jako pozitivní chápeme změněné meze, zejména v oblasti minusové tolerance, kde se dostáváme k reálné minimální vnitřní teplotě v úrovni 17 °C, což je důležité obecně, v plně tepelně revitalizovaných objektech pak zvláště.
• Spoustu častých a opakujících se dotazů odstraní i pevně daná procedura zpracování „převisů“, i když nelze říci, že všem zpracovatelům vyúčtování to zjednoduší práci a že tento postup je jediný správný.
• Dobré jsou jistě i změny sjednocující navýšení (penalizaci), respektování technických překážek pro instalaci a možnost použití meziodečtů při změně uživatele.

ROZPORY

Na druhé straně najdeme i rozpory, z nichž dva považujeme za velmi závažné.

• Prvním je rozšíření podílu spotřební složky až na 70 %. Toto ustanovení vnímáme jako ryze populistické, protože pro laiky jako kdyby dávalo při rozdělování nákladu na vytápění možnost uplatnění vyšší váhy náměrům registračních přístrojů, na straně druhé však tato „volnost“ v plném rozsahu končí v propasti korekce od minus 20 % až po plus 100 %. Provedli jsme na vzorku bezmála 30 tisíc bytů srovnání toho, kolik bytů za jakých podmínek „spadne“ do korekce. Podle kritérií vyhlášky stávající (č. 372/2001 Sb.) je to při poměru ZS/SS 50/50 asi 36 % bytů, při poměru 40/60 potom již 47 % bytů. Podle nové vyhlášky tato procenta rostou takto: pro 50/50 je podíl korigovaných bytů 44 %, pro 40/60 potom 53 %. Nelze tedy vyloučit, že při poměru 30/70 bude podíl korigovaných bytů nejméně dvoutřetinový.
• Další vadou na kráse nové vyhlášky je vzorec pro výpočet násobku pro navýšení (příloha č. 2). Ten již ze samé podstaty matematické formulace nedovoluje naplnit „penalizační“ navýšení na trojnásobek, jak ukládá zákon č. 104/2015 Sb. Penalizační násobek dokonce postupně klesá s rostoucím podílem „hříšníků“ v zúčtovací jednotce. K méně závažným nedostatkům pak řadíme věcnou chybu ve vzorci v příloze č. 1, bod 2, písm. b), kde ve jmenovateli zlomku má být velikost PP, nikoli ZPP. Tato vada ve vyhlášce i přes opakované upozornění přetrvává již 15 let.
• Posledním viditelným nedostatkem je „zmírnění“ klasifikace prostor odpojených od centrálního vytápění. Tuto úpravu považujeme za nešťastnou, protože v konečném důsledku přispěje k nerovnoměrnosti temperování vnitřních prostor.

NEŘEŠENÉ ZÁLEŽITOSTI

Zůstávají i otevřená témata, která nová vyhláška vůbec neřeší.

• Prvním je problematika bytových předávacích stanic, která vyžaduje zcela specifickou proceduru, neboť zde je obvykle měřeno pouze celkové množství tepelné energie a množství studené vody vstupující do prostor užívaných příjemcem služeb. Přitom se bezesporu nejedná o případ, který by ošetřovalo ustanovení zákona č. 103/2015 Sb., bod 24, písm. f).
• Další širokou mezerou je absence pravidel a procedur pro rozúčtování nákladů na chlad, přičemž požadavek na měření chladu je uveden v téže zmiňované části zákona pod písmeny f) a g).
• Poslední chybějící položkou je „neimplementace“ požadavků evropské směrnice č. 2012/27/EU (EED), týkající se povinnosti poskytování častějších informací o vyúčtování pro příjemce služeb, která je uložena ustanoveními článku 10, odst. 1. a přílohou VII, bod 1. 1. této směrnice.

PRVNÍ DOJMY

Takové jsou tedy dojmy z nové „rozúčtovací“ vyhlášky. Teprve po prvním rozúčtování podle nové normy uvidíme, jaké zkušenosti její praktické nasazení přinese. V měsíčníku Krušnohor si o tom povíme v polovině roku 2017.