Obyvatelé mají oči, proto vidí, co se děje kolem nich (2)
… zatímco Agentura pro sociální začleňování, která začala v Mostě působit, jako kdyby trpěla šedým zákalem. Alespoň tak na nás působí obsah její „analýzy“ současné situace v okresním městě a zvláště v problémové lokalitě Stovky.
Dnes pokračujeme ve zveřejňování vašich příběhů, které v původní písemné podobě předáme Agentuře, aby zjistila, jaký je skutečný stav, který si sama neumí zjistit, a neobviňovala nás z toho, že si vymýšlíme a způsobujeme mezi obyvateli Mostu (a nejen Mostu) negativní atmosféru. Příspěvky nadále posílejte na e-mailovou adresu tiskovy.mluvci@sbdkrusnohor.cz nebo na klasickou poštovní adresu SBD Krušnohor, redakce zpravodaje, ČSA 1766, 434 01 Most.
|
Příběh č. 11 Nikdy jsem nikam nic nepsal, ale tentokrát jsem se rozhodl usednout ke klávesnici počítače a svěřit vám pár slov o soužití s cikány. Nedá se, bohužel, napsat nic pozitivního. Když jsme se do Sedmistovek nastěhovali, cikánů tu bylo jen pár a většinou pracujících. Postupem času se kvůli různým realitkám situace jen zhoršovala. Stalo se to, že mého syna srazily z kola dvě cikánky a kolo mu ukradly. Do našeho vchodu se nastěhovala cikánská rodina. Přesný počet jejích členů neznám, ale bylo jich minimálně sedm. Okamžitě začali okupovat chodbu domu a děti si začaly vchod plést zřejmě s pralesem. Následně byly vyloupeny sklepy a bytové komory. Stačí se také projít v létě v parku před restaurací Konírna a máte o chování této privilegované cikánské skupiny jasný obrázek. Dospělí cikáni (většinou pod vlivem alkoholu či bůhvíčeho) okupují od poledních hodin všechny lavičky, kupí kolem sebe nekonečné hory odpadků a jejich děti (lámající větve stromů a ničící vše široko daleko) používají takový slovník, za který by se červenala i stará prostitutka. To vše se děje až do nočních hodin za věčného rámusu a řevu, než cikáni (zmožení alkoholem zakoupeným za sociální dávky) se odpotácejí domů. A druhý den vše začíná znovu. Od té doby mám radši zimu. A tak by se dalo psát stále dál. Je však otázkou, jak se tato nepříznivá situace bude vyvíjet do budoucna. Na spásu od politiků nelze spoléhat, ti se tohoto tématu bojí a řešit ho nechtějí. Pomohli bychom si sami, pokud by byla jasná opora v zákonech a vůle měřit všem stejně – a ne dělat z cikánů privilegovanou skupinu, která může a dostane vše, a to bez práce, zatímco druzí si musí na všechno těžce vydělat. Z mého hlediska jsou všechny peníze nacpané ať už jakýmkoliv způsobem za celá desetiletí do cikánů jen nesmyslným vyhazováním prostředků, výsledek je jasný – jedna velká nula. Cikáni se nikdy nepřizpůsobí slušnému životu, budou nám dál otravovat život zvlášť, když jim stát dává tak štědré dávky. Přeji Krušnohoru hodně sil v boji s tímto neřádem. (Muž z Liščího Vrchu – Sedmistovek) |
|
Příběh č. 12 Musím konstatovat, že žít s cikány prostě nelze! Denně chodím do práce kolem Stovek a větší bordel a hnus a smrad jsem ještě neviděla! Bydlím na Skupovce a uvažujeme o vystěhování z města úplně pryč. Je mi to líto, jelikož Most začal vypadat úžasně. Bydlím tu od narození, ale co je nám to platné, když všechny parky a pěkná místa obývají cikáni a my si tam ani nemůžeme sednout, aby nás nějaký cikán nenapadal nebo před námi nežebral. Mám takové cikánské rodinky i na Skupovce a věřte, že vše, co si mezi sebou „vysvětlují“, slyší celé okolí – a to, jak jsou při tom sprostí, k tomu už nemám slov. A jak se máme bránit? My, kteří platíme nájem a žijeme slušně, se po práci chceme těšit domů! Opravdu se můžeme těšit? Je smutné, že toto si město nechává líbit a nechává tyto „občany“ ničit majetek. Byty ve Stovkách byly tak krásné – a co z nich cikáni udělali? Jen odpadkový koš! V Sedmistovkách je to také. Z města Most udělají tyto „občané“ druhý Chanov a úřady jen přihlížejí a dělají, že se vlastně nic neděje. „Občané“ šíří štěnice a různou havěť, jelikož tahají harampádí od popelnic. Jsou to velké rodiny a štěnice všude roznesou. Nevím, co dělat. Bydlela jsem tu ráda a teď budu muset odejít. Takových je nás víc. Smutné! Prosím, zastavte to, dokud je čas! Ať můžeme opět v klidu bydlet ve svém městě. Oni už svoje měli a co s tím udělali??? Chápu, že jsou i výjimky a ty se za tyto „občany“ určitě stydí. Těm výjimkám vzkazuji: Vás slušných, pracovitých, se to přece vůbec netýká. Nenechte tyhle lidi dělat dál takovou paseku, prosím! Dejte nám naše město zpět! Ať zase můžeme večer po sedmé hodině v klidu jít na procházku a nebát se vystrčit nos! Možná by si to měl každý z úředníků vyzkoušet a pak by mluvil rozhodně jinak. Věřte mi! (Žena z ulice J. Skupy) |
|
Příběh č. 13 Bydlím v Dobnerovce v centru Mostu. Na to, co se tady děje, se přijeďte podívat. Stojí to za to! Je tu pár posledních Čechů a ti se taky chtějí odstěhovat. Všechno tady zůstane cikánům. Co tady (kousek odtud) byla zrušena služebna městská policie, je to tu jak v Chanově. Rvačky, feťáci, zloději! A to vše v dohledu pracáku! Policajta projít pěšky neuvidíte. Mezi věžáky cikáni prodávají to, co ukradnou v Centralu – trička, boty, drogistické zboží atd. Když je hezky, sedí v trávě nebo na lavičkách a do noci jsou pořádně hluční. Pomalu se to tu mění ve Stovky a Chanov. Jsou tu vidět pořád noví a noví cikáni. Těm je vše asi jedno. Až to tady zničí, půjdou dál. Ale to jistě víte. Je jimi zamořený celý Most! P. S. Nejsem žádný skin. Je mi 57let a těžce mě mrzí, jak Most chátrá. (Muž z ulice M. G. Dobnera) |
|
Příběh č. 14 Touto cestou bych ráda zareagovala na vaši výzvu ohledně zkušeností s nepřizpůsobivými lidmi ve Stovkách. Doufám, že názory lidí – čtenářů budou v tomto nápomocné ke zlepšení, jelikož situace ve vchodech je horší a horší a opravdu se v takových špatných podmínkách nedá žít! A jen tak pro informaci tady rozepíšu, co jsem vlastně měla na mysli tím, jak jsem napsala, že situace u nás ve vchodu je horší a horší. Co se týká spolužití s osazenstvem vchodu – to je katastrofa! Hlavně pak od rodin, kterým asi nezáleží na prostředí, v němž žijí, jejich děti ničí společný majetek a opravdu je to hrozný pohled! Chodby jsou zničené, znečištěné, je v nich močeno a káleno. Vchod je jako průchoďák, protože dveře jsou neustále vylomeny, kliky nejsou vůbec a možnost zamykat tudíž neexistuje. Výtah, který neustále nejezdí, světlo v něm nesvítí už měsíce, protože feťáci si na žárovkách potřebují vařit drogy, injekční stříkačky jsou pohozené po celém vchodu. Jsem matkou devítiletého syna a mám obavy i o jeho zdraví, jelikož tady nikdy nevíte, na co se ve výtahu nabodnete nebo na co sáhnete. Je zde neustálý pohyb narkomanů za dealery, kteří nejen v nočních hodinách taktéž znečišťují společné prostory. Když jsme na to upozornili, tak to k ničemu nevedlo! Dotazovala jsem se na městské policii, bylo mi sděleno, že mám neustále v takových případech volat, ale to bych celé dny nic jiného nedělala, než seděla s telefonním sluchátkem u ucha. Prostě tito „lidé“ nedbají vůbec ničeho, ani hygienických základů. Shromažďují se u baráku takovým stylem, že není ani šance pořádně projít. Jejich děti, které celý den neustále lítají po vchodu, dělají tam s prominutím neskutečný „hegeš“, jak na chodbách, tak ve výtahu, v němž se vozí jako na kolotoči v lunaparku – a to jim je od dvou do pěti let, což podle mého názoru ve výtahu nemají co dělat a jejich rodičům je to jedno. Rušení ostatních lidí kolikrát nemá hranic a při napomenutí neváhají slovně útočit. S prominutím musím konstatovat, že z domů, které byly nejvyhledávanější v celém Mostě, se stává neskutečný hnůj. A pokud s tím nezačneme něco dělat, tak to dopadne ještě hůř, než v Chanově. A ještě se to šíří do centra města! Možnost rozhodovat o tom, komu se byty pronajmou, taky neexistuje. Byty zde skupují realitní kanceláře z celé republiky a jim je evidentně jedno, koho do domů nastěhují. A panu Jakubu Michalovi, jenž udělal studii o začleňování, bych přála bydlet jeden měsíc s těmito „lidmi“! Neházím všechny Romy do jednoho pytle. Jsou i tací u nás, kteří s tím také rádi něco udělají a sami nadávají na ty, kteří jim kazí dlouholetou dobrou reputaci ve společném žití a vycházení s okolním prostředím. Ráda se obrátím i na hygienickou stanici, protože chci mít zdravou rodinu. Prostě jsem se rozhodla bojovat za dobré podmínky, které panovaly v těchto domech v době, kdy já sama byla dítětem. V příloze zasílám pár fotek, které asi budou mluvit za vše, i když to tak hrozně na první pohled asi nevypadá, ale realita je opravdu jiná. Moc děkuji Krušnohoru za ochotu komunikovat a doufám, že bychom mohli najít společné řešení. Poznámka redakce: Zaslané fotografie publikujeme na stranách 6 – 9. (Žena z třídy Budovatelů)
|
|
Příběh č. 15 Mé zkušenosti s nepřizpůsobivými občany jsou ty nejhorší! Okna bytu mám s výhledem do parku U Zpívající fontány. Po rekonstrukci se tento stal přímo rejdištěm cikánů. Ti jej využívají jako hřiště, sportoviště všeho druhu, ale hlavně k neustálému vysedávání za produkce nezměrné hlučnosti až do pozdních nočních hodin za doprovodu odhazování odpadků po celém zeleném areálu a ničení všeho možného. Už jsem tam byla poražena psem, zasažena míčem a na vlastní kůži prožila slovní vulgární napadání. Slušný člověk si v parku nemůže sednout, naše děti nemohou bez újmy využívat instalované atrakce. Okna domů se kvůli řvaní dětí a hádání dospělých nedají vůbec otevírat. Dalším neštěstím je soužití s cikány přímo v domě. Zde jde opět o nezměrnou hlučnost – křikem bydlících, tak i neskutečně hlasitě puštěnou hudbou, nedodržováním čistoty (dokonce několikrát byla na chodbě vykonána velká potřeba), ničením dveří (hlavně vchodových), přetěžováním výtahu osobami. Po upozornění na nevhodné chování jsou odpovědí vulgarity. Já osobně jsem byla už i fyzicky napadena mladou cikánkou, která bydlela v bytě 1+1 se čtyřmi malými dětmi a poté neoprávněně obviněna, že jsem jejím dětem nafackovala! A ještě k tomu navíc až do pozdní noci putovalo do jejího bytu procesí známých a příbuzných. Venku chodí nezměrné množství „spoluobčanů“ pohromadě a těm je radno se vyhnout, pokud to jde, protože nevíte, co od nich můžete očekávat. Chodit nakupovat konkrétně do Kauflandu je mnohdy až nebezpečné. Nejenom děti se tam chovají naprosto nekontrolovatelně. Již několikrát jsem byla svědkem činnosti zlodějů, kteří s lupem ze supermarketu utekli. Prostředky MHD se nepřepravuji tak často, ale když jedu, tak je to s cikány nepříjemné. Pokud nevyvolají nějaký incident, tak stačí, když jedou třeba jenom dva, chovají se naprosto bezohledně. Bydlet v Mostě je opravdu kvůli nepřizpůsobivým občanům čím dál více velmi nepříjemné a tedy i silně znepokojující. Předtím jsem bydlela v několika moravských městech, ale takový stav jako v Mostě jsem ještě nezažila. (Žena od parku U Zpívající fontány) |
|
Příběh č. 16 Bydlím ve Stovkách. Mám problém, který mě asi neuvěříte. Víte, jsem neromka, a věřte, že v našem domě trpíme. Nad námi bydlí neromové a řeknu vám, že je to horší, než nějaká cikánská rodina. Skoro každý den jsou tam všichni „v lihu“. Rachot jako blázen! Několikrát jsem volala strážníky a chvíli byl klid a zase se to opakuje. Před tím tu bydleli cikáni a nebyli s nimi takové problémy, jako s těmi, co tu teď bydlí. Když jsem jim vynadala, tak mě poslali do píči. Věřte, že nejsem nějaká rasistka, ale tohle nedělají jen cikáni, ale i naši lidé. No třeba mě to nebudete věřit, ale i tak jsem vám napsala. (Žena ze Stovek) |
|
Příběh č. 17 Ze začátku přiblížím lokalitu. Bydlím na sídlišti Výsluní v bloku 600 již 22 let, vždy jsme byli tady spokojení, panovala tu fajn atmosféra mezi sousedy. Nynější situace – ač nejsem rasista – musím říct, že stačilo pár romských rodin, které se zde usídlily a je po klidu a pohodě. U nás ve vchodu bydlí jeden romský pár středního věku, jsou to milí lidé, ale vedle ve vchodu bydlí dvě rodiny – a to v přízemí a pátém patře. Je smutné, že musím konstatovat, že pouhé dvě rodiny tady narušily mnohaletou pohodu. Každodenní shlukování jim není cizí, a když se tu baví v patnáctičlenné skupině až do noci, není to zrovna příjemné. Dále, co mi hrozně vadí a co dělá rodina z pátého patra je to, že hází odpadky z okna a kvůli tomu se zde zvýšeně vyskytují krysy. A u zvířat, bohužel, zůstaneme. Štěnice. Myslím si, že v tomto bloku je měl za poslední dobu už každý v bytě. I my momentálně se štěnicemi bojujeme a mohu vám říct, že i po postřiku pořád prolézáme byt a zabíjíme. Čeká nás druhý postřik a nemůžeme se jej dočkat. Budeme muset vymalovat a odstranili jsme některý nábytek, protože už nešel zachránit, o spánkové deprivaci nemluvě. Z toho naše „sousedy“ obvinit nemohu přímo, ale co si máme pak myslet o tom, že už jsme je viděli vyhazovat nábytek k popelnici, tak si ho i od popelnice odnášet domů (a to opakovaně). A co děti? Bohužel, děti ze sídliště se skamarádily s těmito a během půl roku se z dětí, které si malovaly křídou na chodník či si kopaly s míčem, staly děti, které mají takovou schopnost vyslovovat sprostá slova, která já vyslovím jen v krajních situacích. Také se tu v noci shlukují narkomani, kteří tu čile obchodují, a není nenormální zde slyšet, jak se nahlas baví o drogách či si dokonce dávají rady na to, jak si drogu nejvíc užít. Vím, že jsou v Mostě mnohem horší lokality s většími problémy, ale už to, co jsem výše popsala, je nepříjemné a byla bych moc ráda, kdyby se situace zde na sídlišti i v celém Mostě alespoň trochu uklidnila. Přeji úspěšné jednání s Agenturou. (Žena z Výsluní – Šestistovky) |
|
Příběh č. 18 Značné zhoršení životních podmínek v oblasti středu města – konkrétně v ulici M. G. Dobnera – mě vedlo k podání žádosti o přednostní umístění do penzionu pro seniory. Tato část Mostu je osídlována nepřizpůsobivými občany. Důsledkem toho je hlučnost, vulgarita, vandalismus, nepořádek – vně i uvnitř domu (ne vinou prováděného úklidu) – nerespektování domovního řádu. Toho negativního je opravdu moc. Proto jsem k žádosti přiložil kopii rozhovoru z měsíčníku SBD Krušnohor č. 9/2016, v němž předseda petičního výboru ze Stovek Josef Fiala popisuje tamní tíživou situaci. V textu rozhovoru stačí vypustit výraz Stovky a nahradit mým bydlištěm – ulicí M. G. Dobnera. Stačí pohled z okna a vidět na vlastní oči, co se děje v oblasti „chráněné“ vyhláškou města Mostu č. 6/2015 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, o ochraně veřejné zeleně a zlepšení vzhledu města. Nic z toho – tedy veřejný pořádek, ochrana veřejné zeleně (ta je na úbytě) a zlepšení vzhledu města – vidět z okna není. (Muž z ulice M. G. Dobnera) |
|
Příběh č. 19 Jsme pět let společenství vlastníků jednotek na sídlišti Zahradní. Koupili jsme si dům, do něhož město Most, potažmo domovní správa, neinvestovalo nic a dům jsme si koupili v dezolátním stavu, protože jsme se všichni báli, aby si nás nekoupil někdo jiný a připravil nám „ráj na zemi“ (jak jsme to všichni tehdy denně viděli v televizi). Naše společenství má 274 bytů, které jsou z 90 % v osobním vlastnictví. Vzali jsme si úvěr 67 milionů korun a opravili to, co nejvíc bylo zapotřebí dát do pořádku – střechu, okna, fasádu, odpady. Město Most nám na pět let zablokovalo prodej bytů, aby je údajně neskoupili různí překupníci a nepronajímali byty právě cikánům a nepřizpůsobivým občanům. Nicméně prodej bytů začal právě u těch, kteří byli pouze družstevníky, a tak se k nám začaly stěhovat různé pochybné existence. V současnosti není vchodu, kde by vlastníci nepronajímali těmto elementům byty. My splácíme vysoký úvěr, ale tyto sociální živly, kteří pobírají vysoký příspěvek na bydlení včetně dalších sociálních dávek, nám průběžně ničí zařízení, rozbíjejí zvonková tabla, ničí vchodové dveře, nedodržují pořádek ve společných prostorách a v neposlední řadě žijí hlučným způsobem života tak, že slušné lidi obtěžují a není proti tomu dovolání. Mezi sebou se navštěvují a přenášejí štěnice ze vchodu do vchodu, tahají do bytů nábytek od popelnic, který je plný štěnic, a nedodržují dispozice pracovníků deratizační firmy, takže je třeba opakovaně provádět deratizaci. Slušní lidé jsou z této skutečnosti samozřejmě rozladěni a bohužel nám nikdo nepomůže. Situace je taková, že pořádní vlastníci byty prodávají a z domu odcházejí, stěhují se jinam a většinou byty prodávají cikánům, kteří jsou ochotni si byt koupit, a kolotoč se točí stále dokola. Bohužel takhle si nikdo z nás nepředstavoval, že se této situace dočkáme. Dluhů máme za 480 000 Kč a naše byty pomalu, ale jistě ztrácejí kupní hodnotu. Novelizace občanského zákoníku nám opravdu nepomohla, ale situaci naopak zhoršila. Co s touto situací bude SBD Krušnohor jako správce dělat, respektive co může dělat, bychom všichni rádi věděli. Dana Chytrá, předsedkyně SVJ 635 |
Vážení čtenáři, právě jste dočetli druhou část příspěvků, které jsme do redakce dostali jako reakci na výzvu, abyste popsali svoje zkušenosti s cikány a nepřizpůsobivými. Pokračovat budeme příště. Vy, kteří jste ještě nenapsali, najděte v sobě odvahu a pošlete nám text vašeho příběhu vycházejícího z konkrétního prožitku. Garantujeme, že při publikování textu zachováme vaši anonymitu, abychom vás nevystavili agresivnímu chování cikánů a nepřizpůsobivých. Držíme palce, abyste v sobě odhodlání popsat situaci našli.