Martin Šimáček, bývalý šéf Agentury pro sociální začleňování, označil na svém blogu (viz měsíčník Krušnohor str. 10 – 11) snahu vašeho bytového družstva po důsledném monitorování problémů s nepřizpůsobivými obyvateli ve vyloučených lokalitách za „praktiky Státní bezpečnosti komunistického Československa“. Co na to říkáte, pane řediteli?

Ředitel SBD Krušnohor a místopředseda představenstva František Ryba se problematikou soužití s problémovými lidmi zabývá řadu let. Dospěl k poznání, že ve společnosti se budou vždy vyskytovat v určitém počtu osoby, které nikdy nebudou respektovat zásadní principy slušného chování. Taková individua bude nutné izolovat od běžných občanů. Proto uvažuje o vybudování „vesnice pro lůzu“ – po vzoru nizozemského Amsterdamu.

Nevím, kam mám vlastně pana Šimáčka zařadit: zda mezi hlupáky, kteří jsou slepí a nevidí problémy lokalit, jako je Mostecko, anebo mezi vyčůránky, kteří – aby si zajistili stálý příjem od státu – úmyslně nevidí zmíněné problémy. Každopádně platí, že zkreslování skutečnosti, které provádějí lidé typu pana Šimáčka, vedlo ke stavu, jaký je s cikánskou menšinou v naší zemi dnes. Je dobře, že existují části společnosti, které se snaží stav napravit. Sledování problematiky bydlení nepřizpůsobivých (ne tedy jenom cikánů, jak se snaží pan Šimáček podsouvat) je legitimní způsob toho, jak zjistit, zda monitorovaní bydlící mají nájemní smlouvy, jestli jejich děti chodí do školy, zda dodržují základní hygienické návyky, jestli nenarušují sousedské vztahy, zda nezneužívají různých sociálních dávek atd. Nevím, co je na tomto postupu možno nazvat praktikami StB. Já s těmito praktikami zkušenost nemám, ale pan Šimáček asi bohaté.

Místo toho by prý měl stát konečně „poslat do Mostu někoho, kdo neuhne místním rasistům a začne Romy a další nepřizpůsobivé důsledně integrovat“. Možná se s ním shodnete asi jen na tom, že by měl něco stát udělat, nebo ne?

Cikáni byli a jsou důsledně integrováni již více než šedesát let. Velice dobře si pamatuji, jak jsem žil s cikány, jak se chovali, jak pracovali a vychovávali své děti. Dodnes, když přijedu do Janova, mne ti cikáni-starousedlíci zdraví, tykáme si a říkají mi „Franto“ a já jim „Honzo“ atd. Vnímám ale také výrazný posun k horšímu, k němuž došlo po roce 1990. Lokality plné cikánů – ať už jsou v Mostě nebo v Litvínově – jsou nezvladatelné. Život pro slušnou většinu je stále horší. A tady musí jednoznačně zakročit stát. Nejsem proti ochraně menšin. Nesmí ale být na úkor většiny. Proč mají trpět lidé, kteří pracují, jsou slušní, nehluční, čistotní, vychovávají dobře své děti jenom proto, že Šimáčkové mají pocit, že je potřeba cikány více integrovat? Stát musí vytvořit podmínky rovného práva pro většinu i menšiny, ale také přísnější zákony na ty, kteří se nechtějí chovat slušně – a to ve všech směrech života.

Jak je na tom dnes osm let starý dokument shrnující pod označením Mostecká výzva legislativní návrhy, které by měly vést k nápravě situace? Tato výzva byla poprvé předána ministryni Džamile Stehlíkové už v roce 2008 (!) po prvním velkém incidentu mezi policií a občany v Litvínově-Janově.

Jednotlivé návrhy úpravy legislativy jsou předkládány na všech možných úrovních. Některé části, jako třeba nutnost stanovení hygienické normy týkající se metrů čtverečních obytné plochy na osobu, opatření proti zneužívání sociálních dávek, vyjadřování se k tomu, kdo bude v domě bydlet, se objevují v některých návrzích změn zákonů, ale zatím jsou vyškrtávány. My to ale nevzdáváme a snažíme se na konkrétních příkladech ukázat, že je tyto problémy zapotřebí řešit – a to urgentně.

Připomeňte, prosím, proč jste vlastně nyní vyzvali obyvatele bydlící v domech spravovaných družstvem, aby sepisovali své negativní zážitky prožité s „cikány a nepřizpůsobivými občany“, což pan Šimáček označil za špiclování a donášení?

Je to reakce na analýzu provedenou Agenturou pro sociální začleňování, kterou vypracovali její pracovníci. V analýze v podstatě sdělují, že Krušnohor problém s cikány zveličuje a vyvolává xenofobní nálady a že stav v mosteckých Stovkách není zdaleka tak špatný. Tři čtvrtě roku k nám na správu družstva jezdili nejvyšší zástupci Agentury a Úřadu vlády a výsledkem byl pravdivý materiál pro vládu o stavu na Mostecku i se zobecněnými návrhy opatření. Potom přišli pracovníci Agentury (pěšáci) a napsali pravý opak. Asi je někde něco špatně. Proto jsme vyzvali všechny, kteří mají s cikány problémy, aby nám tyto potíže prostě a jasně popsali. Až písemné poznatky soustředíme, pošleme je na Úřad vlády jako „protimateriál“ zmíněné analýzy. Jestli je pro pana Šimáčka prostý popis pravdy „špiclování a donášení“, tak budiž. Potom ale špiclovali a donášeli i nejvýše postavení pracovníci Úřadu vlády.

Někdo by řekl, že bytové družstvo by mělo být schopno řešit problémy se svými bydlícími samo – ať jsou bílí, černí, či ještě jiní… Proč si Krušnohor s nimi neví rady?

Družstvo to umí. Už jste někdy někde četli kritiku Krušnohoru na Vietnamce, Ukrajince, Číňany, Rusy nebo třeba na Slováky? Ne. S těmi problémy řešit umíme. Jsou to slušní lidé se sociálními a hygienickými návyky, které se mnohdy museli naučit, protože u nich to bylo kvůli jejich odlišnému životnímu stylu či kultuře jinak. Naučili se to. Důvod? Chtějí žít v hezkém a čistém domě se slušnými a tichými sousedy. Na rozdíl od většiny cikánů.

Martin Šimáček vás označil doslova za člověka, jenž může za to, že se Mostečané s Romy nejen nesžili, ale stále je vnímají negativně. Vadí mu také, že o Romech mluvíte jako o cikánech a neštítíte se útoků proti nim…

Mám řadu cikánských známých a kamarádů, kteří o sobě mluví jenom jako o cikánech a ze slova Rom mají srandu. Tak proč bych jim měl říkat Romové? Jenom proto, že si to přejí hlupáci? Nevím, jestli jsem člověk, který může způsobovat to, aby lidé vnímali cikány špatně. Ono je to tak: Když přijdete k paneláku, který je nově zateplený, ale pod okny cikánů už vidíte okopanou fasádu, protože cikáni lezou domů oknem; projdete vykopnutými hliníkovými vchodovými dveřmi, protože cikánský tatík v noci při návratu z hospody zapomněl klíče; vstoupíte do nového výtahu, který je celý poškrábaný, chybí v něm žárovky a v rohu je načůráno, protože si cikáňata hrála; jdete po nově vymalované chodbě, kterou cikánské děti celou poškrábaly a zamazaly; musíte před domem projít skupinou cikánských žen sedících na obrubnících a popíjejících kávu a vykřikujících cosi o „zasraných gádžích“; nemůžete s dětmi na hřiště pro ně vybudované, protože cikáňata se mezi sebou častují takovými nadávkami, že ani vy, jako dospělý člověk, je neznáte, anebo je znáte, ale nikdy byste je ve společnosti jiných lidí nepoužili atd. Když tohle denně prožíváte, tak je těžké vnímat cikány pozitivně. Na to nepotřebujete žádného Rybu.

Označení Romové neuznávají. Ladislav Maryška (vlevo) a jeho syn Tomáš jsou slušní cikáni. „Neházejte nás do jednoho pytle s těmi neslušnými a nepřizpůsobivými. My se s jejich chováním neztotožňujeme, nemáme s nimi nic společného a nesouhlasíme s nimi,“ řekl nám 16letý Tomáš Maryška, student Podkrušnohorského gymnázia v Mostě. Jeho 38letý otec celý život pracuje. Dvanáct let byl strojním zámečníkem na dole Vítězný únor, sedm let pracoval jako údržbář v Chemopetrolu, nyní je údržbářem ve společnosti Hitachi. „Dříve cikáni běžně pracovali, dostávali mzdu, dokázali si vydělat na dovolenou. Díky partě poznávali, že není těžké chodit do práce a vydělávat si. Jinak to ani nešlo. Kdo nepracoval, dopouštěl se trestného činu příživnictví. Nebyl by to lék na problémy v dnešní době?“ zamyslel se muž.

Romové žijí v Mostě již desítky let a jako jeho dlouholetí obyvatelé by si zasloužili mnohem lepší chování. Vy si to nemyslíte? Není rozdíl, když je někdo starousedlík?

Už jsem to zmínil. Jsou tady desítky rodin slušných cikánů, s nimiž se společnost sžila a vzájemně si nevadí. Bohužel ale většina cikánů je problémových. A jaké si pan Šimáček představuje lepší chování? Dostávali a dostávají byty první kategorie v opravených krásných domech, jejich děti mohou chodit do stejných škol jako ostatní, na stejná hřiště a do stejných kroužků. Nakupovat mohou ve stejných obchodech jako většinová populace, mohou chodit do stejných restaurací a kin a divadel… Ano, je problém s prací pro nekvalifikované cikány, ale to je problém společný pro všechny nekvalifikované. Proto cikáni dostávají štědré sociální dávky. Co je na tom všem neslušného?

Vy si nemyslíte, že „multikulturalita je největší šance pro společnost“, jak je přesvědčen Martin Šimáček, jenž nyní působí v Institutu pro sociální inkluzi?

Nevím, zda je multikulturalita největší šancí pro společnost, ale vím, že je pro společnost nezbytností. Prostě, takový je vývoj Evropy. A já s tím problém nemám. Ať tady s námi žije, kdo chce. Musí ale respektovat zvyklosti většiny. Své menšinové návyky si musí realizovat ve své uzavřené skupině jemu rovných lidí. Zažil jsem to v mnoha zemích světa a mimochodem, vždy jsem – byť jako turista – respektoval zvyklosti dané společnosti.

Má Agentura pro sociální začleňování šanci v Mostě něco prosadit? Pokud ne, je to proto, že prý „máte dlouhé prsty“ a celá politická garnitura má stejný názor jako vy? Je tedy malá šance, aby agentura zvrátila politiku města?

Co k tomu říct? Pan Šimáček vůbec nevnímá, že ve vedení města už dva roky sedí koalice, ke které je náš občanský spolek Sdružení Mostečané Mostu v postavení opozice. A věřte, že můžete mít prsty třeba čtyřmetrové a nezmůžete vůbec nic. Nebude existence stejného názoru koalice a opozice spíše potvrzením, že problém cikánů cítíme všichni stejně – ať jsme myšlenkově leví, praví nebo ze spolku? Agentura je asi potřebná, ale potřebné také je to, aby její pracovníci vnímali skutečnost, která nás obklopuje, a mluvili pravdu. Pokud tak nebudou činit, tak je Agentura na nic a také nic nedokáže.

Měly projevivší se problémy kolem dvou „frakcí“ Severočechů.cz vliv na to, zda se daří vaše podněty v této oblasti (Mostecká výzva) prosazovat na parlamentní půdě?

Politika Severočechů.cz a rozkol uvnitř politického hnutí nemají vliv na naše snahy. Více jsme si slibovali od našich zástupců v Poslanecké sněmovně a Senátu – ale naše předpoklady se nevyplnily. Senátorka Alena Dernerová, ani poslanci Bronislav Schwarz a Vlastimil Vozka toho pro region v oblasti soužití s cikány moc neudělali. Jediný, kdo nám v prosazování legislativních změn a v seznamování vrcholových politiků s naší situací opravdu pomáhá, je senátor Jaroslav Doubrava z volebního obvodu Ústí nad Labem, bývalý starosta Telnice, který z vlastní zkušenosti dobře ví, co to znamená žít v obci s nevychovanými lidmi cikánského původu a s nepřizpůsobivými individui. Proto nás opakovaně navštívil, aby nám pomohl s řešením problémů v Janově a dokonce zorganizoval naše setkání s premiérem Bohuslavem Sobotkou v Praze. Jestliže je na Jaroslava Doubravu spolehnutí – na rozdíl od naší senátorky a dvou poslanců – budeme s ním samozřejmě i nadále spolupracovat. My, jako družstvo i občanský spolek, naše snahy nevzdáváme a věříme, že ke zlepšení situace kolem cikánů nakonec přece jen dojde. Jinak bychom totiž mohli začít balit kufry a stěhovat se do míst, kde je cikánů méně. Ale na jak dlouho?