Probíhající debata kolem chování cikánů a nepřizpůsobivých v mosteckých Stovkách, litvínovském Janově a na dalších místech přiměla dvojici mužů z cikánské rodiny k návštěvě redakce Krušnohoru.

„Neházejte nás, slušné, do jednoho pytle s těmi neslušnými a nepřizpůsobivými. My se s jejich chováním neztotožňujeme, nemáme s nimi nic společného a nesouhlasíme s nimi,“ sdělil nám 16letý Tomáš Maryška, student Podkrušnohorského gymnázia v Mostě.

Otec Ladislav Maryška (vlevo) a syn Tomáš
debatují v redakci Krušnohoru
nad obsahem článků ve zpravodaji.

Do redakce přišel se svým otcem – 38letým Ladislavem Maryškou, rovněž slušným cikánem, jak o sobě řekl.

OSTUDA

Oba bydlí v jenom z domů ve správě Stavebního bytového družstva Krušnohor. Objekt stojí na území mezi Stovkami a centrem Mostu. Proto si tuto lokalitu začali „bílí“ občané automaticky spojovat se Stovkami.

Ladislav a Tomáš Maryškovi tomu nejsou rádi, ale respektují existující skutečnost. Stejně jako ostatní spoluobčané kritizují to, co dnes a denně vidí nejen v této lokalitě. „Dělají ostudu i nám, slušným,“ upozornil student Tomáš.

STÁLE NA OČÍCH

Táta a syn se shodli na tom, že jako příslušníci menšinového etnika jsou většinové společnosti stále na očích. „Musíme dvakrát až třikrát lépe makat než běžný občan, abychom byli většinovou společností vnímáni jako běžní občané,“ upozornil Ladislav Maryška.

Považuje to ale za nespravedlivé. Vždyť i oni jsou běžnými občany, jen mají jinou barvu pleti a pocházejí z odlišného kulturního prostředí. To by ale nemělo mít vliv na jejich hodnocení coby občanů. „Posuzovat by se mělo chování jedince, jeho vztah k jiným lidem a práci,“ shodli se oba muži.

STAROUSEDLÍK

Ladislav Maryška byl dvanáct let strojním zámečníkem v dole Vítězný únor, sedm let pracoval jako údržbář v Chemopetrolu, nyní je údržbářem ve společnosti Hitachi.

Syn Tomáš bezproblémově absolvoval základní devítiletou školu a nyní studuje ve druhém ročníku gymnázia. Má rád dějepis. „Historie byla pro mě vždycky přitažlivá a zajímavá, je to můj nejoblíbenější předmět,“ prozradil nám a nevyloučil, že by se bádání v historických análech mohlo stát celoživotním oborem jeho profesní kariéry.

Otec, manželka a děti mají rádi přírodu a dobré mezilidské vztahy.

Takové jsou i v jejich rodině. Soudíme tak podle návštěvy v redakci Krušnohoru. V jejím průběhu bylo vidět, že otec a syn si velmi dobře rozumějí a vzájemně se ctí.

Podle vlastních slov si dobře rozumějí také s předsedkyní SVJ 138 Eliškou Moscatovou.

PRÁCE A PARTA

Ladislav Maryška zavzpomínal během návštěvy redakce Krušnohoru na staré dobré časy. V tehdejším Severočeském kraji byla v minulosti velká poptávka po pracovních silách. Cikáni byli vítaní. „Proto je jich v tomto kraji hodně. Ti běžně pracovali, dostávali mzdu, dokázali si vydělat na dovolenou, volnočasové aktivity nebo třeba na nákup automobilu. Byli nedílnou součástí pracovních kolektivů, které se scházely i po pracovní době, takže po hospodách bylo běžné vidět cikány na pivu s jejich kolegy ze zaměstnání, chovali se jako běžní občané. „To, co dělalo lidi lidmi, byla parta. Také díky jí cikáni postupně poznávali, že není těžké chodit do práce a vydělávat si na svoji obživu. Jinak to ani nešlo. Tehdy byla v podstatě ustavena pracovní povinnost. Kdo nepracoval, dopouštěl se trestného činu příživnictví a nastaly mu velké problémy. Nebyl by to lék pro řešení současných problémů?

PAPIŇÁK BOUCHNE

Otec soudí, že pokud bude koncentrace problémových lidí v určitých lokalitách narůstat, tato místa se změní v nová ghetta. Bude-li to dál pokračovat, papiňák bouchne. Nerad bych se toho dočkal. Nechci u toho být a nechci ani, aby u toho byly moje děti,“ uzavřel Ladislav Maryška.