Jako na Sibiři či jiném odlehlém místě si musejí připadat obyvatelé Mostu žijící v horní části sídliště Pod Lajsníkem. Město na ně pravděpodobně zapomnělo s opravami povrchu komunikací a vytvářením míst k parkování vozů.

„Je tady hrozně málo parkovacích míst. I opakované pokusy řidičů o zaparkování vozu při návratu ze zaměstnání jsou odsouzeny k nezdaru. Prostě je to tady šílené,“ zhodnotil předseda SVJ 238 Tomáš Kaňka.

Ulice Václava Talicha,
prostor před blokem 509:
auta, neopravené parkoviště a voda.

VESNICE NA ULICI

Řeč jde o ulici Václava Talicha, která se souběžně vedenou ulicí Josefa Suka tvoří horní hranici sídliště Pod Šibeníkem. Zatímco „Sukovka“ je v pořádku, „Talichovka“ ne.

„Připadá mi to tady tak, že buďto na nás z vedení města úplně zapomněli, anebo vůbec nikoho nezajímáme. V ostatních částech tohoto sídliště nebo i v jiných čtvrtích Mostu byly v předchozích letech provedeny opravy či dokonce rekonstrukce celých ploch, avšak stavu v horní části ulice Václava Talicha si dodnes nikdo ze zodpovědných nevšiml,“ upozornil Tomáš Kaňka za obyvatele bloku 509, který má 12 vchodů a nalézá se v něm 273 bytových jednotek, v nichž bydlí zhruba 600 lidí, což je vlastně středně velká vesnice. Kolik automobilů a motorek mohou tito bydlící vlastnit, to si asi dokáže představit každý. Zaparkovat ale nemají kde.

Chodec míjí velkou kaluž a přidává na kroku
Tuší, že za ním během chvíle pojede automobil.

MNOŽSTVÍ NARŮSTÁ

Počet automobilů roste každým rokem. Problém s parkováním se podle toho navyšuje. Situace je o to dramatičtější, že v této lokalitě dochází dokonce ke snižování počtu parkovacích míst. Příklad za všechny: Na ulici byla postavena prodejna. Ne malá. V podstatě jde o středně velkou samoobsluhu. Objekt zabral několik parkovacích míst. „Odhadem asi deset až dvanáct. Náhradní parkovací místa za ta zrušená stavbou městem vybudována nebyla,“ sdělil Tomáš Kaňka.

Neutěšená situace je prakticky po celé délce ulice Václava Talicha, ale podle vyjádření Tomáše Kaňky je nejhorší právě v její horní části – tedy před blokem 509. V současné době považuje předseda situaci za již za kritickou. A město dělá, že nic nevidí a neslyší.

Řidič tohoto vozu byl ohleduplný. Zpomalil,
aby nás neohodil vodou.
Jiní takto ohleduplní nejsou.

ŽLUTÁ ČÁRA

„Podél ulice na úrovni základní školy namalovali žlutou čáru, která je podle mého soudu zbytečně dlouhá. Tímto opatřením jsme přišli o několik dalších parkovacích míst. Úsek s vyznačenou žlutou čárou musí být bez vozů. „Pokud by došlo ke zkrácení žluté čáry, dala by se vytvořit nová parkovací místa. Nebude jich sice hodně, ale i jen několik nových bude znamenat pro majitele vozů malé ulehčení,“ odtušil Tomáš Kaňka.

A nejde jen o parkovací místa. Vyskytují se zde také další problémy.

„Takový je stav povrchu parkoviště,“
ukazuje předseda SVJ 238 Tomáš Kaňka.

POVRCH A ŠÍŘKA

Povrch parkoviště pamatuje ještě dobu budování rozvinuté socialistické společnosti. Materiál, který již zdaleka nepřipomíná klasický asfalt, se drolí, vytvářejí se v něm jamky a rýhy, do nichž auta svými koly najíždějí a mohou se poškodit.

„V této ulici, jelikož je to jednosměrka, je nedostatečná šíře vozovky. Například popelářské vozy jezdí v zatáčce trávníkem, poškozují ho, vozy ničí pozemek města a to – jak se zdá – s tím nechce nic dělat,“ popsal Tomáš Kaňka.

Nabourané zábradlí a malá část kritizované
zbytečně dlouhé žluté čáry (vlevo).

ODVOD VODY

Správci komunikací, což by měly být Technické služby města Mostu, vůbec nevadí, že prakticky nedochází k odvodu dešťové vody z vozovky. A to je velký problém. Po dešti zůstávají na vozovce velké louže, kterými projíždějí vozy, a od jejich kol voda odstřikuje do okolí. Čím jede auto rychleji, o to dál voda stříká – třeba až do vzdálenosti několika metrů. Děti přicházející do školy a dospěli jdoucí do práce či na nákupy jsou v době dešťů v soustavném ohrožení. Může dojít k zašpinění, případně i dalšímu poškození jejich oblečení.

Kvůli rozstřikování vody nemohou chodci používat chodník. Přesněji řečeno: používat ho mohou, ale s velkým rizikem toho, že když pojede kolem neukázněný řidič, dostanou pořádnou „sprchu“ od hlavy až po paty. Po ránu, když člověk spěchá do práce, žádná slast!

„Voda není spádována ke kanálům. Proto zůstávají na vozovce louže a proto dochází k ohození oblečení. Je zapotřebí správně udělat svody do kanálů,“ vysvětlil Tomáš Kaňka.

Zarůstající stožár veřejného osvětlení a louže
na nerovném povrchu chodníku.

ZÁLIV

V místě zábradlí, které odděluje chodník pro příchod do školy od vozovky, by podle mínění předsedy bylo vhodné vybudovat záliv, známý z autobusových zastávek MHD. Do zálivu by mohla zajíždět auta, když rodiče vysazují děti před školou. Nedocházelo by tak ke zpomalování dopravy. „Většina řidičů má děti posazené po pravé straně ve směru jízdy, takže školáci vystupují u louží, některé přímo do louží.

NABOURANÉ ZÁBRADLÍ

Naši pozornost upoutalo zábradlí. Těžko říci, zda plní nějakou funkci, pravděpodobně by mělo bránit vběhnutí dětí do vozovky, ale caparti jej příliš na vědomí neberou a zábradlí obcházejí či obíhají. Co nám ale vadilo, byl vzhled tohoto výtvoru lidského umu. Nátěr zábradlí nepoznalo asi pěkně dlouho a kromě toho správce komunikací zřejmě nepostřehl, že je nabourané. Viník se určitě nepřihlásil, aby zaplatil škodu. Po opravě dodnes ani vidu, ani slechu.

Jednosměrná vozovka není dostatečně široká,
popelářské vozy proto vjíždějí na trávník.

KŘIVDA VŮČI BYDLÍCÍM

Předsedovi se nechce věřit, že by nikdo z politického vedení Mostu a úředníků magistrátu o těchto problémech nevěděl. „Laxní přístup vůči této části sídliště považuji za křivdu vůči nám, kteří tady bydlíme,“ svěřil se Tomáš Kaňka.

Zároveň nám vyjmenoval spoustu jiných lokalit po celém městě, kde byly provedeny malé či velké opravy komunikací, nebo dokonce jejich rekonstrukce. „Ulice Václava Talicha je na mapě Mostu vyznačena zřejmě jako bílé místo, že ji politici a úředníci přehlížejí, nevěnují jí pozornost,“ odtušil předseda.

PAMĚTNÍK

„Bydlím tady od roku 1983. Pamatuji si, jak byl tehdy dobře vyřešen vstup do školy, jak byl řešen provoz na této komunikaci. Pamatuji si i to, že na konci 90. let tady byly namalovány čáry oddělující od sebe místa na stání. Bylo to potřebné, protože řidiči neuměli parkovat racionálně. Po namalování čar byli schopni pohodlně zaparkovat dva vozy vedle sebe, ačkoliv předtím zabral jeden vůz na stejném místě hned dvě pozice. Namalování čar znamenalo tehdy pomoc pro řidiče, kapacita parkovacích míst se v podstatě zdvojnásobila,“ zavzpomínal Tomáš Kaňka.

Podle jeho slov to byla doba, kdy město tuto část sídliště ještě nehodilo přes palubu. A jak je to dnes?