V jakém stavu se nachází dnes mediálně velmi slavné sídliště Litvínov-Janov? Obyvatelé sídliště protestují proti tamní situaci, poslali i petici na úřad vlády. „Bylo to pěkné sídliště. Žilo tam přes osm tisíc lidí, dnes čtyři tisíce. Sídliště umírá,“ říká ředitel Stavebního bytového družstva Krušnohor František Ryba. Žil v Janově 21 let.

Cestou na sídliště jsme přibrali i průvodce, který lokalitu důvěrně zná. Hned na úvod sděluje: „Nechci mít s místními potíže. Moje jméno neuvádějte. Podle mě je Janov místem občanské války nízké intenzity, kde vládne primitivní násilí. Tady k pocitu ohrožení nepotřebujeme islamisty. Neplatiči prodali své byty realitním kancelářím. Ty sem nastrkaly nepřizpůsobivé cikány, které nikdo nikde nechtěl. Stačí nastěhovat jednu dvě cikánské rodiny do vchodu a jejich primitivní a agresivní chování starousedlíky časem donutí, aby z domu utekli. Zůstanou po nich další volné byty pro další primitivy.“ Když to říká, muž doslova zuří.

Stav poštovních schránek upoutal pozornost
novináře Františka Ročka ihned po vstupu
do bloku D3. Jak se k adresátům
zásilky dostávají? – přemítal.

VZTEK BEZMOCI

„Podívejte se, tady jsou ostrůvky normálnosti – udržované domy se slušnými obyvateli. Mezi ně patří třeba blok G. Je v majetku družstva Krušnohor, takže tady nemají „šmejdi“ šanci. Bydlící letos dokonce provádějí na domě rekonstrukční práce. A tady ty šedivé domy jsou v háji. U bloku C a F2 letos kvůli neplatičům odpojili dodávku teplé vody. V nejhorším stavu jsou bloky F1, F3 a C, také D2 a D3. Bloky R2 a H jsou na pokraji zkázy,“ dodává znalec místního prostředí.

Názvy bloků nám nic neříkají. Proto se průvodce znovu zmiňuje o bloku D3. „Jedeme k němu. Bude brzy mezi těmi, které podlehnou občanské válce s nepřizpůsobivými místními teroristy,“ dodává.

Toto je jeden z „lepších“ bytů,
jiné jsou ještě horší.
Nemáte zájem si ho koupit?

UMÍRAJÍCÍ BLOK

Zastavujeme u bloku D3 v Třebušické ulici. Sháníme Elvíru Šotolovou, předsedkyni společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ) tohoto bloku, které je známo pod číselným označením 271. Průvodce nás seznamuje. Paní Šotolová se nebojí hovořit veřejně: „Do konce měsíce se stěhuji. Utíkají poslední slušní obyvatelé. Během dvou měsíců uteče devět rodin. Já jsem tady žila čtyřicet let. Myslela jsem si, že zde vydržím, ale nejde to. Stěhuji se do Litvínova. Všichni, co utíkáme, jsme tu žili od začátku. Není den, abych to neobrečela. Podívejte se na krajinu kolem. Je to nádhera…,“ říká smutně Elvíra Šotolová.

Janov je sídliště na okraji Litvínova. Pro starousedlíky to bylo pěkné místo: Vyjdete z paneláku a po pár krocích jste v podhůří Krušných hor, mezi stromy, v lese. Můžete hned sbírat borůvky, maliny, houby.

UTÍKAJÍ SLUŠNÍ

Šotolová žijící v domě desítky let upozorňuje: „Na janovském sídlišti bydleli cikáni od začátku. Jsou to prostě sousedi. Utíkají odsud proto bílí i cikáni – starousedlíci. Utíkáme před agresivními lidmi, které sem v posledních letech cpou realitní kanceláře. U nás v domě bydlí starý slušný pán, cikán. Nelíbil se nějakým mladým cikánům a jeden na něho řval pod oknem: Pojď ven, já ti dám do držky!“

Jakousi pomyslnou poslední kapkou pro Elvíru Šotolovou bylo přistěhování rodiny s devíti dětmi z Mostu. „Přistěhovali se sem proto, že si tady mohou dělat to, co chtějí. Takto nám to řekli!“ vzpomíná.

Přichází Martina Zukyčová. Potvrzuje, že utíkají z Janova i cikáni: „Musíme utíkat, je to stále horší. Bydlím v Janově dvaadvacet let. Asi před osmi lety jsem se přestěhovala sem na sídliště. Totálně nejhorší to je poslední dvě tři léta. Do konce roku se chci přestěhovat do Litvínova. Matka má tady v Janově byt a chce se také odstěhovat. Tady se žít nedá,“ stěžuje si Martina Zukyčová.

Kolem bloku D3 je stále živo.
Děti, omladina i dospělí chodí
sem a tam a pořád dokola.

LÉČBA TITANICEM

Ta nám ukazuje zdevastované byty. V bloku D3 uklízí. „Vyčistím komoru na chodbě a za pár dnů je plná odpadků. Místo ven do popelnic hází nájemníci odpadky do komory v domě,“ stěžuje si. Ukazuje na jeden totálně vybydlený byt, kde byly na podlaze i lidské výkaly. Snažila se byt uklidit a vyčistit jak to jen šlo. Jenže podobných bytů stále přibývá.

Vycházíme z domu kolem poničených poštovních schránek. Dáváme se do řeči s několika lidmi. Stará paní, cikánka, mává rukou: „Nefoťte mě, ale jedno vám řeknu. Mám tady v Janově byt. Ale co z toho, když si sem nemůžu pozvat české kamarádky. Odstěhuji se z Janova.“

Pokračující stěhování problémových rodin do Janova jako sociální skládky považuje za katastrofu.

„Kdyby někde stavěli Titanic, tak bych je na něj všechny nahnala,“ rozčiluje se seniorka.

Všichni se smějí, ale je to hořký smích. A potvrzení faktu, že medializované problémy v litvínovském Janově a v Mostě nemají rasistický podtext.

Pro samotné cikánské obyvatele Janova je neštěstím, že drtivá většina nepřizpůsobivých osob, před kterými z Janova utíkají, jsou právě cikáni.

ZAČÁTEK KONCE

Stojíme na parkovišti. Elvíra Šotolová jako předsedkyně SVJ ukazuje kolem.

„Kdysi bylo parkoviště plné, teď je prázdné. Utíkáme. Například ve vchodu čp. 263 začal útěk lidí tím, že se do volného bytu nastěhovala jedna nezvladatelná cikánská rodina. Kvůli ní se začali lidé ze vchodu stěhovat pryč. Tak to začalo všude,“ dodává na závěr Elvíra Šotolová.

PETICE A JEDNÁNÍ U PREMIÉRA SOBOTKY

Ředitel Stavebního bytového družstva Krušnohor a místopředseda jeho představenstva František Ryba je mediálně známý, protože se intenzivně angažuje v řešení problémů tzv. vyloučených lokalit.

Má pragmatický přístup. Je mu jedno, zda má česká vláda směrem k vyloučeným lokalitám nějakou strategii do roku 2020. Je potřeba řešit problémy, které se vyskytují právě teď, protože měly být vyřešeny již dávno.

PETICE: VOLÁNÍ O POMOC

„Situace v litvínovské čtvrti Janov dosáhla takového vyhrocení, že v únoru 2015 vznikla petice bydlících na sídlišti jako reakce zoufalých lidí. Občané nenacházeli zastání u úřadů, a přitom se nejednalo o maličkost, ale o devastaci bydlení a kvality života v Janově. Během týdne podepsalo petici více než 1 600 lidí.

Petice vyvolala velikou vlnu zájmu médií, lidí a nakonec i úřadů.

O měsíc později následovala petice mostecká. Ta vyjadřovala naprosto totéž, jenom se jednalo o život v některých lokalitách města Mostu – konkrétně ve Stovkách (sousedících s centrem města) a Sedmistovkách (sídliště Liščí Vrch). Během týdne ji podepsalo přes 3 000 lidí. V těchto lokalitách je situace dlouhodobě problematická. K situaci v nich se poslední dobou začíná blížit také situace v Šestistovkách (sídliště Výsluní). Letos v květnu předala skupina vlastníků bytů ze Stovek petici primátorovi města Mostu Janu Paparegovi.

„V petici obyvatelé žádali prvního muže města o přijetí opatření, která zamezí dalšímu řádění cikánů v této městské lokalitě. Je to další signál napětí ve spojení s chováním nepřizpůsobivých obyvatel. Petice jsou důsledkem únavy a beznaděje,“ říká František Ryba.

CO DÁL?

Ředitel družstva se vrací k pražskému setkání s předsedou vlády: „Ústecký senátor Jaroslav Doubrava zorganizoval setkání s premiérem Bohuslavem Sobotkou. Na jednání s ním jsme upozornili, že nejde o problém s nepřizpůsobivými, ale v drtivé většině o chování cikánů. Přesně jsme pojmenovali problém. Smutné je, že to nechtěně poškozuje některé cikánské rodiny, které žijí slušně – tedy normálně jako všichni ostatní Češi, Slováci, Vietnamci, prostě všichni, kdo se zde narodili nebo sem přišli za prací. Proto je nutné nejen přesně pojmenovat problém, ale politikům a vládním úředníkům jeho přesné pojmenování neustále vtloukat do hlavy,“ zdůrazňuje František Ryba.