Jak to vidí v hlavním městě Česka Praze
Mnozí z vás, čtenářů měsíčníku Krušnohor, se ptají, jak je možné, že řešení problematiky nezřízeně vedeného života cikánů a nepřizpůsobivých trvá tak dlouho. Pozorní čtenáři dokonce připomínají Mosteckou výzvu – sedm let starý ucelený dokument předkládající zákonodárcům konkrétní návrhy na úpravu české legislativy. Leckteří z vás kroutí hlavou nad tím, že ani po tak dlouhé době se ledy nehnuly. Občas se v Chanově či Janově objevil nějaký ten ministr a po jeho odjezdu se už nic nedělo. A to i přesto, že Mostecká výzva iniciovaná Krušnohorem se těší celostátní podpoře garantované zájmem Svazu českých a moravských bytových družstev, který ji přijal za svou. Vláda, parlament i ministerstva jako kdyby neviděla a neslyšela.
Vedoucí pracovníci Krušnohoru, stejně jako představitelé Rady bytových družstev severočeské oblasti (Ústecký a Liberecký kraj) a Svazu českých a moravských bytových družstev si lámali hlavu nad tím, proč Praha mlčí. Po určité době se dopátrali příčiny – v hlavním městě nemají takové problémy s cikány a nepřizpůsobivými, jako my tady pod Krušnými horami a Českým středohořím. Protože tyto problémy neznají, nezajímají se o ně, nehledají tudíž ani řešení. Pokud se přece jenom najde výjimka, tak ta vkládá do problematiky svoje nahlížení světa, které bychom označili za „lidskoprávní“. To je ovšem o úplně něčem jiném – ne o tom, že v noci nemůžete odpočívat, protože vám pod okny vyřvává stádo „neandrtálců“. Jinými slovy řečeno: všechno je v takovém případě naruby. Proto nahlíženo očima Pražana neexistují důvody k rozvinutí aktivity vedoucí k úpravě české legislativy.
V redakci Krušnohoru jsme přemýšleli o tom, jak vás o pražském nahlížení na záležitosti českého severozápadu informovat a hlavně vás o něm přesvědčit, abyste nám věřili. Nakonec pomohli kolegové z redakce týdeníku Homér. Ten podrobně informoval o městské vyhlášce, kterou nedávno schválili zastupitelé a jíž se dostalo příhodného lidového označení „protivysedávací“. Její smysl je jasný – zamezit řádění nevycválanců. Obsah článku v Homéru se ale velice dotkl jednoho z Pražanů. Jeho písemnou reakci se souhlasem Homéru přinášíme. Redakce nám ji ochotně poskytla poté, když se v telefonickém hovoru snažila autorovi marně vysvětlit, že je vše jinak, než jak si to on myslí. Pražanovo dílo přinášíme v plném znění. Chcete-li na něj reagovat, použijte e-mailové adresy, kterou zveřejňujeme na konci textu.
A ještě si dodejme trošku optimismu. Na pěti předchozích tiskových stranách jste dostali podrobné informace o jednání vládních úředníků na vedení Krušnohoru. Jde o reakci na letošní janovskou a mosteckou petici, jejichž obsah znáte z předchozích čísel měsíčníku Krušnohor. Zároveň je to reakce na výzvu ředitele družstva Františka Ryby, aby ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier poradil, jak vyřizovat stížnosti slušných bydlících, kteří se oprávněně cítí závadovým jednáním nepřizpůsobivých osob omezeni na svých právech. I když v průběhu jednání mezi vládními úředníky a vedením SBD Krušnohor nedošlo ke shodě v některých otázkách, přece jen lze konstatovat, že se objevuje (už konečně) světélko na konci tunelu.
Petr PROKEŠ
|
Izolujme Romy v jejich vybydlených bytech! Když „zpravodajský týdeník Homér pro Most a Litvínov“ publikoval článek s názvem „Protivysedávací“ vyhláška zakazuje sedět na zídkách, vynášet grily, vařiče, křesla a lavice (Homér, 11. září 2015, str. 3), nevěděl slušný člověk, kam s očima. Ať už s textem inkriminované vyhlášky č. 6/2015 souhlasí, nebo ji považuje za extrémní řešení a omezování základních lidských práv a svobod, konkrétně principu rovnosti, zachování lidské důstojnosti a svobody pohybu. Autor se za svůj výtvor nejspíš styděl taky, jinak by se pod něj byl býval podepsal plným jménem. (Text byl řádně podepsán zkratkou novinářky, což je běžná žurnalistická praxe, ne pokus o utajení autorky či projev jejího studu – pozn. red. Kruš.) V článku se psalo mimo jiné o tom, že se „začaly množit stížnosti na nepřizpůsobivé a cikány, kteří se tu srocují a dělají nepořádek a hluk“, což je věta vulgární a rasistická a ve slušném médiu by takto, z úst či pera redaktora, neměla vůbec zaznít. Zarážející jsou i další pasáže textu. Například tato: „Nová vyhláška by měla předcházet vzniku vyhrocených situací, kdy někteří obyvatelé posilněni alkoholem nebo drogami posedávají na veřejných prostranstvích a verbálně nebo jinak obtěžují a napadají ostatní. Vycházeli jsme z podnětů, které zazněly na zasedání zastupitelstva, reagovali jsme také na mnohé stížnosti, podněty a petice občanů. Chtěli jsme tím dát do ruky nástroj naší městské policii tak, aby mohla regulovat podobné negativní jednání,“ uvedl primátor Mostu Jan Paparega (…).“ Proti oněm narušitelům veřejného pořádku však přece není třeba nové vyhlášky, která kvůli pár jednotlivcům šikanuje i další desetitisíce obyvatel a návštěvníků Mostu. Opilci a narkomani se vozí na záchytku, do nemocnice nebo na policejní stanici i bez nějaké vyhlášky. V čem je její přínos? Pořádkové pokuty přece strážníci mohou vypisovat – a také řádně vypisují – i bez ní, nebo ne? Vyhláška začala platit v celkem jedenácti mosteckých lokalitách. V ní obsažený zákaz posedávání na zídkách a palisádách a vůbec na veřejném prostranství doplňuje zákaz grilování, vynášení židlí a v mnohých oblastech již stávající zákaz pití alkoholu na veřejnosti. Mapa oněch postižených, nesvobodných lokalit ještě rozšířila území, na němž si lidé dle místní legislativní úpravy (nebo snad popravy?) nemohou dát na ulici ani pivo z plechovky. A primátorův náměstek Marek Hrvol dle citovaného článku v Homéru předpokládá, „že nám budou chodit v průběhu dalšího období podněty na rozšíření lokalit. Počítáme s tím, že po určité době vyhlášku vyhodnotíme a nebráníme se do vyhlášky přidat i další lokality.“ Prima, víc nesvobody, větší omezení. Co bude dalším krokem? Prohibice? Stanné právo? Zákaz vycházení Romů v určitých hodinách, jak to zažili za Protektorátu mostečtí Židé? Pokud se o těch, kteří při stávající nezaměstnanosti na Mostecku (12 %, tedy prakticky nejvyšší v republice) nemají při našem rasismu a maloměšťáctví prakticky žádnou šanci sehnat práci, bude psát nenávistně jako o „cikánech“ a „nepřizpůsobivých“ a budou se ztotožňovat s těmi nejhoršími společenskými jevy, situace se nezlepší. Minulému režimu se podařilo „asimilací“ romského obyvatelstva, tedy jeho sestěhováním, ignorováním, zanedbáváním a odsunutím do zvláštních škol, tudíž do výkopů, vývařoven a vůbec na periferii, poničit celé etnikum. A my, bílí, podle všeho nedokážeme podat pomocnou ruku, nebo aspoň soucítit, vidět romské problémy (nebo uprchlické, africké, vlastně potíže jakékoli minority) v širší perspektivě, byť jsme se na nich jakožto příslušníci většinové společnosti sami podepsali. Kéž bychom se od příkazů, zákazů a sankcí přesunuli ke konstruktivnějším, dlouhodobějším, pozitivnějším řešením! Kdyby radnice zřídila pár nízkoprahových klubů a pěkných dětských hřišť s lavičkami v oněch jedenácti lokalitách-zakázankách, jistě by se problémy zmenšily a místy třeba i zmizely. Kdyby tak zastupitelé mysleli na své občany, kteří se kvůli komplexům problémů potloukají po ošklivých a malých nájemních bytech a samozřejmě nemají zahrady, kde by mohli v létě grilovat a klábosit… Kde mají trávit svůj volný čas jejich děti, když ne venku, v parcích a na chodnících? Mezi čtyřmi zdmi s frustrovanými rodiči, kteří nejsou z mnoha důvodů schopni vést je k zájmům, sportům, jakékoli aktivitě? Nešoupneme tedy všechny nepřizpůsobivé rovnou pod zámek, abychom na své zídky a palisády mohli opět rozvalit své blahobytné zadky a byli ušetřeni znepokojivého pohledu na cizí bídu?
Jan DÍTKO |