Do dveří vstupů do domů dejte přednost
vložkám třetí a čtvrté bezpečnostní třídy
« JAK CHRÁNIT SVŮJ BYT A DŮM »
Lidé si musejí uvědomit, že jeden klíč chrání celý jejich majetek. Je třeba, aby si odpověděli na otázku, zda se jim na klíči a vložce vyplatí šetřit. Chtějí si je koupit za pouhých 30 korun, ale doma mají drahou elektroniku, nábytek a další majetek za desetitisíce až statisíce. Chránit takový majetek klíčem a vložkou za pár desetikorun je nezodpovědnost. Říká to bezpečnostní expert a majitel firmy Blesk Š&Š Daniel Šimandl.
Dnes vás seznámíme s kvalitními vložkami a ochranou klíčů, což je zákazníky – bydlícími v domech – velmi podceňovaná záležitost. Probíraná tematika se dotkne bytových domů, ale některé aspekty lze uplatnit i pro jednotlivý byt.
NUTNÁ PODMÍNKA: OPRAVDU KVALITNÍ VLOŽKA
Obecně lze říci, že hodnocení kvality vložek se odvíjí od množství prostupů (používání), výdrže vložky a její konstrukce.
Pro dům s několika partajemi je vložka do vstupních dveří vhodná, jestliže je opravdu kvalitní – tedy konstrukčně velmi dobře postavená – má ochranu proti odvrtání, zlomení, částečnou ochranu překrytým profilem proti vytržení atd. Vstupní dveře by měly mít vždy kvalitní vložku – v okrese Most záležitost velice aktuální z důvodu výskytu velkého množství nepřizpůsobivých lidí. Ti poškozují kdeco a mohou se tudíž pustit do páchání škod i v domě, v němž žijete. Existuje také nemalé riziko, že vám vniknou přímo do bytu.
LABORATOŘ: DESET TISÍC PROSTUPŮ
Jaké vložky tedy použít? „S velmi těžkým srdcem říkám, že známé české fabky, které mám osobně rád, určitě ne. Poslední dobou šly s kvalitou hodně dolů a obávám se, že pro zajištění skutečné bezpečnosti jsou momentálně nevyužitelné,“ sdělil Daniel Šimandl. Podle jeho zkušeností velmi často praskají bubínky. V domě, v němž žije třeba jen 16 rodin o čtyřech lidech, je na vložce pouze 160 prostupů a už dojde k jejímu poškození. Po čtyřech měsících je vložka nepoužitelná. Prostě nevydrží.
To je ale chyba, protože vložky by měly ve vstupních dveřích domů vydržet co nejdéle. K tomu by měly sloužit výrobní zkoušky. „Vložky jsou vyráběny tak, aby vydržely mnoho prostupů. Ve zkušebních laboratořích jsou testovány na 10 tisíc prostupů (odemknutí). Z praxe ale vím, že takovou výdrž nemají. V laboratoři automat vstrčí klíč do vložky – a to je všechno, co s ním a vložkou udělá. V praktickém životě je to ale jinak: lidé klíč nejenže standardně nevsunují do zámku, ale různě jej tahají sem a tam, dokonce jím zámek vylamují, vložku poškozují, děti si s klíčem v zámku různě hrají. Opotřebení vložky se tak oproti laboratorním testům velice zvyšuje a z pohledu uživatele výrazně zhoršuje a čas užití zkracuje. Proto se také věnujeme osvětové práci, bydlícím předáváme informace o tom, jak s klíči a vložkami zacházet,“ uvedl Daniel Šimandl.
OCHRANA KLÍČŮ: KARTOU I JINAK
Firma Blesk&Blesk, kterou Daniel Šimandl vlastní, se proto zaměřuje na kvalitu vložek ve dveřích vstupů do domů.
„Minule jsme si ve zpravodaji Krušnohor řekli, že je důležité kování, krycí plech, to aby vložka nevystupovala z kování, aby vydržela namáhání, které ve vchodech je. Hodně důležitá věc je, zajistit ochranu klíčů. Je to z důvodu migrace lidí. Když se do domu nastěhuje problémová rodina, budou mít klíče jenom její členové. Musí se zabránit tomu, aby je měli lidé, kteří v domě nebydlí a za nepřizpůsobivými jenom chodí,“ popsal Daniel Šimandl. V této souvislosti uvedl, že se může jednat o dealery různých návykových látek. Z praxe ví, že přišli do výrobny klíčů a v ní si jich nechali udělat třeba padesát, aby je následně rozdali mezi spolupracující individua. „Existuje ochrana klíče kartou. Bez jejího předložení není možné duplikát klíče vyrobit. Jsou i další ochrany – například patentem, nebo jinou překážkou, kvůli které si nikdo z odborníků zajišťujících klíčové služby nedovolí požadovaný klíč přidělat, protože jsou za takový prohřešek vyměřovány vysoké pokuty,“ řekl Daniel Šimandl.
DALŠÍ MOŽNOSTI
Vchody domů se dají zabezpečit také čipovým systémem, ale ještě i jinak. Mělo by však platit pravidlo, že ruku v ruce musí jít cylindrické vložky či mechanický zamykací systém s elektronikou. „Lidé možná nevědí, že ve většině domů spravovaných SBD Krušnohor jsou nainstalovány elektronické zvonky na digitální bázi. Pokud tedy někdo bude namítat, že kdosi kartou chráněný klíč hodí z okna podezřelé návštěvě a ta si vchod odemkne, dá se z tzv. černé skříňky zjistit, kdo nevítanou návštěvu do domu pustil. Ten potom ponese následky za takové jednání,“ prozradil Daniel Šimandl.
BEZPEČNOSTNÍ KLÍČE
Přiznává, že je příznivcem klíčů chráněných kartou a doporučuje je k využití, všude kde se dá. „Jsem příznivcem řešení výhodného pro všechny bydlící – instalovat do dveří vchodů vložky a karty sloužící k ochraně klíčů by měl k dispozici výbor SA či SV. Funkcionáři by tak mohli přidělávat klíče podle počtu lidí skutečně bydlících v domě. Podobně se to dnes dělá s čipy. Výbory SA a SV si umějí ohlídat, kdo v domě skutečně žije,“ řekl Daniel Šimandl. Zdůrazil zároveň, že je nutné se zaměřit na kvalitu vložek ve vstupech do domů či do společných prostor domů. Technologicky by měly být zajištěny proti rozlomení a jinému poškození. „V Janově jsme dali do dveří vložky s chráněným profilem a fungují bez problémů,“ sdělil Daniel Šimandl.
KTERÉ VLOŽKY VYBRAT?
Váháte nad tím, kterou vložku si vybrat? Raději by vám měl poradit odborník či firma specializující se na klíčové služby. Blesk Š&Š takovou je.
Podle jejího majitele Daniela Šimandla je vhodné použít v podmínkách, které v segmentu bydlení na Mostecku vládnou, vložky třetí a čtvrté bezpečnostní třídy. Jmenují se CES, Astral, AP 2000 a Pextra. Svými vlastnostmi se trochu liší, ale to hlavní mají společné – hodně vydrží, závadovým osobám znepříjemní život a některé mají patentovou ochranu klíče. „Nikdo duplikát bez předložení karty neudělá, a pokud by se tak přece jen stalo, vystavuje se sankci v řádu mnoha tisíc korun. „Hlavně ztratí svoji profesionalitu. Nikdo neriskne dělat problémovým lidem klíč za stovku a ztratit licenci,“ znovu ujistil Daniel Šimandl. Můžete být proto klidní.
ZÁKLADNÍ PŘEHLED
Text a foto: Petr PROKEŠ