Byty obsazují nepřizpůsobiví, Krušnohor za to ale nemůže, kritizujte nečinný stát

Litvínovský Janov, mostecký Chanov, Stovky, Liščí Vrch a Výsluní nejsou zdaleka jedinými sociálně vyloučenými lokalitami či deprivovanými zónami v naší republice. Zdá se dokonce, že počet těchto míst, která ztrácejí urbanizovaný vzhled a schopnost slušným lidem poskytovat klidné a bezproblémové bydlení, přibývá. Co s tím dělat?

Na tuto otázku by měla odpovědět vláda, poslanci a senátoři. Řešení rozrůstajícího se problému je nad síly měst a obcí, bytových družstev a poskytovatelů správy domů. Ti všichni se ocitli v sevření kleští nedokonalé legislativy. Zákony umožňují nezodpovědným individuím neplatit nájemné či příspěvek vlastníka, beztrestně devastovat byty a domy, vysmívat se pracujícím lidem za jejich poctivý přístup k životu. Umožňují realitkám nabízet byty přistěhovalcům zblízka či zdaleka a vykořeňovat tak původní obyvatele, pro něž se bydlení s nepřizpůsobivými stalo peklem. Vládu to nezajímá. Ta vymýšlí nové a nové socializační, vzdělávací a další programy a přitom je jasné, že zase půjde o miliony zbytečně vyhozené oknem. Jde o peníze, které stát získává z našich daní.

Hodně se o tom mluvilo na poradách předsedů družstevních samospráv a společenství vlastníků, které probíhaly ve druhé polovině února a začátkem března. Výsledkem debat v Litvínově byl vznik janovské petice, kterou podepsalo 1 600 lidí. Tato petice upozorňující na stav litvínovského sídliště byla adresována přímo předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi.

Protože situace již přerostla únosnou míru, rozhodli jsme se velkou část vydání Krušnohoru věnovat právě této problematice, aby každý z vás – čtenářů zpravodaje – se mohl přesvědčit na vlastní oči, jaká je realita, jak se věci mají. Bude to poučné čtení především pro ty, kteří nežijí – nutno dodat, že zatím nežijí (je jen otázkou času, kdy žít začnou, protože se stav viditelně zhoršuje) – v bezprostředním sousedství problémových lokalit, případně přímo v nich. Tou nejhorší je Janov. Toto sídliště je jasným příkladem, jak by to nemělo být. na následujících tiskových stranách se do Janova podíváte.

Protože nežijeme ve vzduchoprázdnu, sledujeme dění také v dalších částech republiky. Na této dvoustraně přinášíme informace o zkušenostech z ostravského a karvinského okresu, ale i informace o experimentu veřejné ochránkyně lidských práv, která se zřejmě hodlá pustit do kritiky slušných občanů z důvodu pro podezření z rasismu. Jí vymyšlený experiment tomu napovídá.

1. PŘÍPAD: BEZMOC

Server Novinky.cz v jednom z mnoha článků popisuje situaci v Moravskoslezském kraji, ale obsah je totožný s tím, co prožíváme na Mostecku a Litvínovsku. „Na Ostravsku, Karvinsku, ale i v dalších sociálně problematických oblastech je většina nájemníků a majitelů bytových domů bezmocná proti osobám, které si pronajmou byt a natáhnou do něho i tucet příbuzných. Ti potom neplatí ani společné poplatky. Do běžných nájemních bytů se tito lidé stahují i kvůli rušení sociálních ubytoven,“ napsaly Novinky.cz.

Není přitom žádný účinný právní nástroj, jak je přinutit, aby respektovali kapacitní meze bytů a přispívali na poplatky v domě jako většina ostatních nájemníků.

Nelze je ani, pokud tak na úkor ostatních nečiní, z bytu „vyhnat“. Spíše naopak. S novým občanským zákoníkem se stali z bytu téměř „nevyhoditelnými“.

Na negativní zkušenost poukazovali účastníci semináře Sdružení bytových družstev a společenství vlastníků jednotek. Ti otevřeně označili v Poslanecké sněmovně, kde se seminář konal, popsanou skutečnost za nežádoucí dopad nového občanského zákoníku (NOZ).

„BRÁCHA“ NA NÁVŠTĚVĚ

„Na Ostravsku a Karvinsku jsme v situaci, kdy přicházejí lidé ze Slovenska a jiných částí republiky, kteří ještě donedávna bydleli na ubytovnách, které se ruší. Hledají práci. Některým se to i podaří, mají rekvalifikační kurzy. Poté žádají o pronájem bytu a tuto žádost doloží příjmy. Zprvu nemáte sebemenší důvod, proč takovému člověku byt nepronajmout. Do tří týdnů ale zjistíte, že se k němu přistěhuje osm či deset dalších příbuzných,“ popsal obvyklý začátek potíží Petr Handl z jedné z největších správcovských firem v Česku, která u nás patří rovněž mezi největší vlastníky nájemních bytů.

„Co otravuješ?!? Jsem brácha na návštěvě,“ zní odpověď na otázku toho, kdo si dovolí zjišťovat, jaká je stav v obsazenosti bytu. Takových jedinců, kteří tvrdí, že jsou na návštěvě je mnoho. Jejich počet již přerůstá určité meze. Situace může podle nového občanského zákoníku trvat až dva měsíce, ve skutečnosti je to daleko delší doba.

Pronajímatel bytu sice má právo vymezit počet osob žijících v daném bytě (třeba, že v 1+1 mohou být maximálně čtyři lidé), jenže podle NOZ vlastník bytu už z něj nesmí vykázat osoby, jedná-li se o příbuzné nájemníka.

„Oni pak tvrdí, že jsou na návštěvě. A ta může podle NOZ trvat až dva měsíce. Teprve poté mají oznamovací povinnost. Dělají to tak, že poté odjedou na týden a následně se znovu vrátí na další dvouměsíční návštěvu,“ popsal praxi Petr Handl.

Na pobyt početných a trvalých „návštěv“ přitom podle něho doplácejí ostatní nájemníci při rozepisování nákladů na společné služby v domě.

„V zákoně je u pojmu návštěva třeba vymezit normální časový úsek, kdy se jedná o návštěvu a kdy už ne, aby byla stanovena férová hranice, kdy už by hostující osoba měla přispívat na služby. Nepídí se po tom jen majitelé bytů, ale i nájemci,“ uvedla podle Novinek.cz právnička ze Sdružení na ochranu nájemníků Lenka Veselá.

NIKAM NEJDEME!

„Když už se totiž příbuzní takového nájemníka nakonec zapíší v evidenčním listě domu, tak poté na úřadě doloží, že mají zajištěné bydlení a ihned žádají o sociální dávky,“ řekl Petr Handl.

Podle něho vlastník a pronajímatel bytu sice může nájemní smlouvu takovému nájemníkovi vypovědět. Jenže, jak uvedl Petr Handl, „oni v bytech zkrátka zůstávají a byt nepředají“. Prostě platí pravidlo „Výpověď. No a? Nikam nejdeme!“

Pak rozhoduje soud, jenže ten trvá v průměru patnáct až šestnáct měsíců. „Dovedete si představit, jak mezitím tito nájemníci se svými příbuznými na návštěvě takový byt užívají a jak to působí na ostatní nájemníky?“ dodal Petr Handl.

SOCIÁLNÍ BYDLENÍ

„Občanský zákoník nemůže řešit všechny vážné problémy související s bydlením. S velkými obavami sleduji přípravu zákona o sociálním bydlení. Není například zatím stanoven způsob, jak by obec mohla od soukromého vlastníka získat do užívání byt pro sociální bydlení. Právnická osoba si totiž podle zákona nemůže pronajmout byt,“ upozornil Novinky.cz zástupce veřejného ochránce práv Stanislav Křeček.

2. PŘÍPAD: EXPERIMENT

Jak uvedl server ceska-justice.cz, úřadem ombudsmana najatá romská provokatérka obcházela realitní kanceláře se zájmem o byt. Ve skutečnosti si žádný byt pronajmout nechtěla, ale teď bude realitky, potažmo majitele bytů (opět s podporou úřadu) žalovat, když jí nájem nenabídli.

Původně jsem si myslel, že úřad ombudsmana je totálně k ničemu (trafika) a jako zástěrku (pro blbce) má, že jako bude „hájit práva jednotlivých lidí proti státu a jeho orgánům“.

Zdá se, že jsem to vůbec nepochopil. Úřad totiž funguje naopak jako orgán státního teroru proti jednotlivým občanům, kteří mají tu drzost, že vlastní nemovitost (byt, chatu), kterou by rádi pronajali.

Právo na majetek je jedním ze základních lidských práv, chráněným drtivou většinou států. Něco je prostě vaše, a tím pádem to není někoho jiného (včetně státních úředníků). Dítě se na pískovišti rozpláče kvůli lopatičce, protože i malé dítě vnímá citlivě, že je něco spravedlivě „jeho“ a děje se mu křivda.

Někdo trochu starší si za své peníze koupil či postavil byt či domek. Nemusel. Mohl ty peníze třeba prosázet a prohýřit nebo je někomu dát nebo si je mohl nechat v bance nebo si mohl koupit něco jiného. Byly jeho. Nebo nemovitost zdědil nebo vyženil a tak dále.

Byt může nechat ladem prázdný, může ho prodat (komu uzná za vhodné), může v něm sám bydlet nebo ho může pronajmout za libovolnou cenu, kterou si usmyslí.

Nájemce (druhá strana) si také vybírá. Tady je to moc drahé, tady to smrdí v chodbě, tady je to daleko od metra, tady ten pronajímatel má tetování a tři zlatý řetězy okolo krku – ten se mi nelíbí –, tady ta paní je moc hodná – tam se mi bude hezky bydlet.

Zkrátka na nájemní smlouvu (je to obchod) musí být dvě strany, které s ní dobrovolně souhlasí.

A s kým chce nebo nechce majitel nebo naopak nájemce uzavřít smlouvu – do toho nikomu nic není. Například když nějaký majitel nemovitosti nechce uzavírat smlouvu se zrzavými – co má být? Je to sice pitomec, ale je to JEHO byt. Sám se ochuzuje o řadu potenciálních seriózních nájemníků, no ale rozhodl se tak. Podobně někteří lidé nechtějí podnájemníky se psem, někteří nechtějí dva muže (protože se bojí, že nebudou uklízet a byt se poničí) nebo mají jiná omezení, ať už smysluplná, či méně.

Pokud trváte na tom, že budete jako nájemce mít v bytě tři bojové psy, musíte si najít majitele, který má pejsky rád a vůbec mu nevadí, a ne takového, který má ze psů panický strach nebo má v bytě nové parkety.

Pokud tedy nyní stát začíná nechutnými provokacemi útočit na právo na nakládání se svým majetkem, jedná se o plíživé znárodnění. Ten byt totiž už není tak úplně váš, když s ním nemůžete svobodně nakládat.

Například pokud máte kabát, můžete ho nosit nebo někomu dát nebo ho hodit do popelnice nebo si ho můžete nechat ve skříni nebo cokoli jiného. Pokud by stát vydal nařízení, že se kabáty smí nosit jen v úterý a ve čtvrtek, do popelnice se smí vyhodit po předložení potvrzení státního úřadu o neopravitelnosti kabátu a vážném opotřebení a darovat ho smíte jen potřebné osobě dle pořadníku krajského úřadu – pak ten kabát reálně nevlastníte. Asi se rozzuříte, odnesete ho na úřad, ať si ho tam sežerou třeba.

K čemu povedou taková opatření s byty? Stačí se podívat do ne tak dávné historie. Fungující trh s nájmy se rozpadne. Lidé přestanou platit daně z pronájmu nemovitostí a začnou pronajímat byty jen známým a příbuzným načerno.

A k té diskriminaci: já osobně žádný byt k pronájmu nemám, ale kdybych měl – dovedu si představit, že řadě Romů bych ho pronajal, ale zrovna tak spoustě Romů bych ho prostě nepronajal. Co je na tom diskriminačního?

Nebo bude úřad paní Šabatové platit i provokatéry na druhé straně? Tedy fiktivní romský majitel bytu bude jako nabízet pronájem a vy, když dáte přednost jiné nabídce, budete mít popotahování, kde budete muset dokázat, že jste si jeho byt nepronajali z jiných objektivních důvodů než z etnické diskriminace?

Kde to jsme??? Tohle už přestává být legrace.

O AUTOROVI

Právě jste dočetli postřeh, který napsal Václav Klaus mladší – absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, 15 let ředitel gymnázia, vedoucí sítě škol PORG, středoškolský profesor matematiky, autor mnoha odborných článků a jedné učebnice, zakladatel Asociace aktivních škol, vedoucí jednoho z největších českých šachových klubů, aktivní cyklista a člen expertního týmu předsedy ODS pro školství. Není to tedy žádný odborník na problematiku segmentu bydlení, ani bydlící v sociálně vyloučené lokalitě či deprivované zóně. Konkrétní problém, o němž se zmiňuje, považuje už za reálný.

Máte stejnou zkušenost?

Text a ilustrační foto:
Petr PROKEŠ
(za využití serveru Novinky.cz)