Smějí se, protože nechápou, co jako majorita od Romů chceme

Slovo odborníka z terénu

V družstvu proběhly porady předsedů družstevních samospráv a společenství vlastníků s vedoucími pracovníky SBD Krušnohor. Padlo na nich hodně kritických připomínek k řádění nepřizpůsobivých, kteří znemožňují v domech klidný život slušným občanům. V Krušnohoru jsme se naučili říkat jim cikáni, protože odhadem z 90 – 95 % jsou to lidé tmavé pleti. Výsledkem porady předsedů v litvínovské oblasti je petice adresovaná předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi. Vyzývá jej, aby se okamžitě zabýval situací v sídlišti Janov. (O petici blíže na straně 4 v článku Dejte na frak představenstvu).

Mezitím stát přijal dokument Strategie romské integrace do roku 2020, čímž zvedl ze židlí některé odborníky zabývající se problémy v sociální oblasti, kteří jej považují za neprojednaný nejen s odborníky-praktiky, ale i se širokou veřejností. Jedním z takových kritických odborníků je také Lubomír Šlapka, ředitel neziskové organizace Most k naději. Svoje vyjádření poskytl redakci Krušnohoru. Zveřejňujeme jej, protože soudíme, že může napomoci k pochopení situace (např. toho, že vláda postupuje bez znalosti problému), ale také jistě přispěje ke vznesení připomínek z řad našich čtenářů (proto v závěru textu uvádíme kontakt na autora). Zde je text Lubomíra Šlapky.

Ještě před samotným schválením Strategie jsem se pokoušel o vyvolání zamyšlení nad připomínkami k ní. Nejen na půdě parlamentu, ale i komunikací s příslušnými orgány, které měly kompletaci Strategie na starost a také s jednotlivými poslanci. Publikoval jsem článek v časopise Pohledy AMB. Veškerá snaha byla zbytečná. Vláda přijala Strategii ve znění, které neodráží společenskou poptávku a spíše přispěje k další diferenciaci mezi romským etnikem a majoritou. Jako kdyby nikdo nechtěl pochopit, že veškeré vznešené deklarace v zásadě neřeší faktický problém. To je Praha skutečně tak moc daleko od Mostu, Ústí, Litvínova?

Strategie nenavazuje – není v souladu s nutnými legislativními opatřeními. Jenom minimálně – pokud tedy vůbec – motivuje lidi závislé na sociálních dávkách k práci a k aktivnímu řešení vlastního života, čímž prodlužuje ZÁVISLOST nejen Romů na státu. Právě tato „závislost“ pak způsobuje devastaci základních hodnot našeho systému, podobně jako drogová závislost rozkládá normalitu, ničí vztahy, rozbíjí sociální soudržnost a návyky, devalvuje slušnost, morálku a osobní odpovědnost na ty nejnižší možné „hodnoty“. Závislost na státu je už chronická.

Strategii jsem komunikoval s Romy, abych nebyl podezříván z nějaké své zaujatosti. V Litvínově-Janově, Duchcově, dokonce i v Krupce a Bohosudově (tedy v místech, kde Romové žijí), jsem se ptal na „jejich“ Strategii. Každý, s kým jsem hovořil, se smál…. Nechápou, nerozumějí co vlastně my – majorita – od Romů chceme. A v tom je další problém. Jak lze kohokoli integrovat bez jeho souhlasu – bez jeho vlastní motivace? Bez pochopení a konsenzu integrovatelných… Několik předáků, kteří za Romy hovoří, ani zdaleka neodráží myšlení a zájem tohoto etnika. Zamyslel se někdo z tvůrců Strategie či z vlády, jestli Romové sdílejí stejné hodnoty jako neromové? Nezamyslel! A důvod je jasný – strach z jasného pojmenování problému. Mlžení, obcházení a snaha o další nárůst veřejných zdrojů do opatření bez efektu.

Ti z vás, kteří Strategii pročetli od A do Z, přece musejí vidět její složitost a z ní pramenící marnost. Mnoho slov, ale o čem? Pro koho jsou určena? Pro Romy? Pro majoritu? Pro EU? Pro tvůrce Strategie?

Přemýšlel jsem také nad tím, jak tato Strategie pomůže našemu regionu. Našim Romům i neromům. Ústecký kraj, dlouhodobě těžce zkoušený region, ze kterého si zbytek Česka udělal svou výtopnu a také množírnu sociálních patologií, by měl stát první v řadě při podpoře integračních, motivačních, pracovních, iniciačních sociálních projektů. Opak je však pravdou. Kdo zkusil realizovat projekt z Evropského sociálního fondu (ESF) či Evropské unie mi dá za pravdu, kolik byrokracie, kontrol, administrativy řízení takových projektů obnáší. A jaký je nakonec „efekt“? Proč se Strategie nerozšíří i na další sociálním vyloučením ohrožené vrstvy obyvatelstva? Člověk jako člověk, nebo ne?

Prosím ty, kteří mají opravdový zájem s Romy a pro Romy něco udělat, aby velmi pozorně sledovali, jak se jednotlivá opatření Strategie naplňují a jakýchže změn se dočkáme v našem regionu. Prosím i o pomoc a spolupráci při vytváření smysluplných „integračních“ sociálních projektů, které budou zaměřeny zejména na lidi a pro lidi. Jenom takové projekty budou fakticky pomáhat našemu regionu tím, že se extrémní sociální a ekonomické nerovnosti, evidentní nespravedlnosti (např. exekučních mafií) budou minimalizovat a snad jednou i fakticky napravovat.

KE STRATEGII ROMSKÉ INTEGRACE DO ROKU 2020

Několik měsíců byla v připomínkovém řízení „Strategie romské integrace do r. 2020“, která obsahuje významná východiska i dílčí kroky ke stabilizaci života Romů v ČR. Obsáhlý materiál, čítající více než 90 stran, by měla po celém připomínkovém procesu schválit vláda. Bude-li dokument přijat, vzniknou vážné úkoly a závazky pro jednotlivce, municipalitu (města, obce, kraje), sociální služby i Romy samotné. Nyní byla vládou ČR tato Strategie přijata – snažil jsem se nejen na půdě parlamentu o to, aby byl tento dokument zjednodušen, převeden do srozumitelného formátu. NEPODAŘILO SE. Byl jsem prakticky jedinou „černou ovcí“ mezi těmi bílými…

Strategii musí pochopit hlavně sami Romové

Se Strategií je zapotřebí seznámit celou komunitu, nikoli jen několik málo aktivistů, protože když jí nebudou rozumět a přijímat sami Romové, bude se jednat opět jen o přání a bez potřebné podpory většiny Romů nerealizovatelné. Chybí totiž jasnější „většinové“ a „menšinové“ zdůvodnění (proč je vůbec nutná a předkládána a proč je výhodná pro Romy a pro majoritu). Předkládaná Strategie je na první pohled poměrně komplikovaný dokument, který tvoří celá řada dílčích kroků (jistě důležitých), ovšem ve vztahu k příjemcům opatření (Romům) a následně k široké veřejnosti, chybí jasnější definování zamýšleného efektu pro společnost.

Možná rizika Strategie ve vztahu k veřejnému mínění a politické podpoře

s ohledem na stále sílící protiromskou radikalizaci většinové společnosti (a to i ve skupinách intelektuálů a ve středních vrstvách) by měla či mohla Strategie uspokojivým, čitelným a pokud možno jednoduchým způsobem odpovědět na tyto otázky: co většina (majorita) chce, kolik je na tento požadavek schopna a ochotna vynaložit energie (vč. financí) a jaký efekt, přínos pro majoritu budou tyto náklady v čase mít. Na druhou stranu je také zapotřebí jasně definovat cíle, požadavky a nároky na Romy samotné, to často v podobných materiálech chybí a majoritní společnost začíná odmítat tzv. pozitivní diskriminaci, neboť vytváří pocit nerovnosti a právě tento pocit „rodí“ radikální myšlenky i faktické extrémistické jednání. Další otázkou je roztříštěnost Romů – jednotlivé zájmy jsou partikulární (nesourodé), což výrazně oslabuje dynamiku procesu integrace Romů a prodlužuje dobu řešení akutních potřeb romské populace a nese s sebou také negativní dopady na majoritu. Navíc má tato roztříštěnost za následek i rozpačité vnímání romských lídrů (viz často opakované věty Romů, které slýchávám v Mostě-Chanově či Litvínově-Janově, Duchcově a v Krupce: „A za koho mluví?“) Obecně se ví, že Romům chybí charizmatický vůdce, sjednotitel, autorita – člověk, který by svým kritickým myšlením mohl napomoci k celkové změně vně tohoto etnika, proto je zapotřebí docílit alespoň názorového sjednocení u těch aktivistů a předáků, kteří částečně ovlivňují veřejný prostor a jsou slyšet i v samotné komunitě, ale to Strategie neřeší. Bohužel.

Ještě k předchozímu bodu: myslím si, že ROMSKÁ KOHEZE a jasná prohlášení představitelů romských sdružení i jednotlivců ve veřejném prostoru, budou mít pro přijetí Strategie zásadní vliv. Ale! Takové prohlášení musí obsahovat čitelnou deklaraci o tom, že si sami Romové uvědomují narůstající eskalaci napětí ve společnosti a tento vývoj chtějí zvrátit zcela konkrétními a viditelnými kroky. Zatím to totiž vypadá tak, že integrační aktivita spočívá na bedrech „neromů“. K zamyšlení je diskuse o stamilionech na přestěhování vepřína v Letech a vytvoření důstojného pietního místa romského holokaustu, když potom jdete Chanovem či jinými sociálně vyloučenými lokalitami a vidíte děti fetující rozpouštědla, často zanedbané a bez jakékoli perspektivy (sociální, ekonomické i lidské) a pak dospělé z té samé komunity, kterým je stav prostředí i lidí samotných zcela jedno. Mladí, práce schopní obyvatelé těchto lokalit, žijí, přežívají zcela bezobsažně v nevědomosti, v materiální i citové bídě, nutně přemýšlíte o jiných prioritách. V budoucnu proto pietní místo v Letech rozhodně ano, ale nyní, v této vypjaté době se musí řešit problémy současné, palčivé, akutní, které metastázují společností a které mohou mít za následek velmi tragické vyústění.

Dílčí opatření k průchodnosti a pochopení Strategie majoritou i Romy

Romové si musejí sami nadefinovat (shodnout se), co je pro ně základní, stěžejní priorita (Je to práce? Je to vzdělávání? Je to kvalitnější bydlení? Je to sjednocení? Je to kultura? Je to zdraví? Hygiena, historie… atd.?). Toto jasné stanovisko zde chybí. Jako kdyby nikdy nezaznělo. A pokud někdy ano, tak je relativizováno. Není možné zvládnout všechny zde popsané možné priority najednou. Z mého pohledu je zásadní prioritou PRÁCE. Zejména romská mládež opouštějící ZŠ, učiliště či SŠ práci nemá. Pokračuje tak v „sociální hibernaci“, jak to vidí u svých rodičů. Vzniká velmi nebezpečná závislost na státu, na sociální podpoře, která se časem stává chronickou a současnými demokratickými instrumenty „neléčitelnou“. Pokud tedy máme „pozitivně motivovat“, tak silnou podporou majority do oblasti vzniku a udržitelnosti pracovních míst, zejména v oblasti služeb (úklid, údržba, péče o zeleň a veřejný pořádek), na práci navázat startovací byty a účinné sociální intervence nastavit tak, aby motivovaly a nikoli naopak.

Dialog, jako nástroj proti extrémismu

Dialog s veřejností je dalším úskalím pro akceptaci Strategie. Velmi nízká úroveň dialogu s veřejností fakticky diskvalifikuje jakékoli integrační snahy. To, jak jsou dílčí úspěchy i neúspěchy ve spolužití Romů a neromů do současné doby prezentovány, má spíše negativní efekt. Přirozeně! Veřejnost je velmi citlivá na fráze, polopravdy a nadržování (komukoli, netýká se jen Romů, ale i Židů, homosexuálů a dalších menšin). Veřejné mínění neakceptuje jakékoli formy „pozitivní“ i „negativní“ diskriminace, účelové manipulace a vystavuje tak odsouzení i ty propagátory soužití, kteří to opravdu myslí dobře (viz ministr pro lidská práva Dienstbier, kterému kdosi z jeho „poradců“ vnuknul myšlenku na „oddlužení Romů“). Už jenom úvaha o tomto tématu ve veřejném prostoru vyvolala takovou vlnu nenávisti k němu, k Romům, k menšinám obecně, že bude dlouho trvat, než lidé zapomenou na tento nešťastný přehmat. A stejně výbušný je již zmiňovaný vepřín v Letech. Je proto nutné vyvarovat se takových kroků, které veřejné mínění není ochotno akceptovat. To však neznamená zahodit je, ale v čase ukázat všem, že směr či Strategie, které jsou nastíněny, začínají fungovat, že dochází ke změně myšlení jak Romů samotných, tak i velké části majority. Teprve pak lze uvažovat o dalších oprávněných potřebách Romů, včetně významné společenské podpory kulturních a historických tradic romského etnika.

Nekoncepční financování neziskového sektoru a dehonestace ideálu pestrobarevné, multikulturní, občanské společnosti

Jestliže ani netušíme, nemáme spočítáno, kolik bude aplikace Strategie stát a kdo by měl být příjemcem veřejných zdrojů a zároveň GARANTEM toho, že realizace skutečně poběží dle kroků uvedených ve Strategii, dostáváme se do podobné situace jako žadatel o půjčku bez business plánu. Prostě mu jí banka neposkytne. Stejně neposkytne politická reprezentace – potažmo veřejnost – bianco šek na cosi, co není realisticky podloženo. Opět však nestačí mít propočítány pouze náklady, ale také výnosy (!!!). Výnos znamená odpověď na otázku, jaký profit z takové investice bude společnost mít a nelze odpovědět běžnou kamufláží o ceně „dobrého života“. Musí jasně zaznít ZA KOLIK a CO Z TOHO a KOMU.

Strategie počítá se spoluprací měst a obcí, neziskového sektoru a jiných municipalit, ovšem zcela pomíjí dlouhodobou realitu. Města a obce neudělají nic víc, než co jim ukládá zákon o obcích – vše navíc stojí peníze z jejich rozpočtu. Neziskové organizace neudělají nic víc, než na co mají prostředky (více ani nemohou podle zákona o sociálních službách) a nakonec Romové bez konsenzu a podpory výše jmenovaných onen proces INTEGRACE sami nespustí, nedosáhnou tohoto cíle. Strategie ve formátu, ve kterém jsem ji četl, postrádá další nejen legislativní, ale i sociální rámce (viz propojenost sociální podpory s dalšími sociálními službami (adiktologické, intervenční, podpůrné – terénní, aktivizační, resocializační aj.), včetně zajištění dlouhodobého financování (aby byla zajištěna udržitelnost procesů).

Na závěr

Ani zdaleka se nejedná o analýzu Strategie – ta by byla podstatně širší a konkrétnější. Uvažoval jsem spíše v kontextech realizovatelnosti a sociální akceptace. Jsem praktik. Denně jsem v kontaktu s cílovými skupinami ze sociálně vyloučených lokalit. Jsem si vědom toho, že některé nezbytné legislativní kroky na úrovni vlády a parlamentu budou mít dopad nejen na samotné Romy, ale i na další sociálně slabé a vyloučené skupiny obyvatelstva. Praxe však ukazuje, že bez vytvoření bezpečného, ale o to víc důsledného a spravedlivého prostředí včetně elementárních jistot (právních, sociálních, pracovních aj.) se romské integrace nedočká ani většinová společnost, ani další ohrožené skupiny obyvatel v Česku. Pro nastartování integračního procesu je nezbytná podpora pracovních míst na místní úrovni a zvolení takových nástrojů politiky zaměstnanosti, které budou lidi motivovat k práci (bez studu říkám k jakékoli práci), která bude ohodnocena výrazně lépe, než nejvyšší sociální dávky. V opačném případě si v roce 2020 sedneme ke kulatému stolu a budeme počítat útoky na Romy a sčítat oběti rasové, etnické či sociální nenávisti.

Lubomír ŠLAPKA
ředitel neziskové organizace
Most k naději
(kontakt: reditel@mostknadeji.cz)