Úřad vymyslel „novinku“,
nenadávejte za ni Krušnohoru
Chystáte-li se zavolat na správu Krušnohoru, předem na to připravte svoji nervovou soustavu. Překvapení, které prožijete, vás může bez předcházející duševní přípravy stát zdraví, ale i peníze.
Děkovný dopis za zavedení „novinky“ potom pošlete ne Krušnohoru, ale rovnou Úřadu na ochranu osobních údajů. Ten totiž našemu družstvu nařídil (jako snad jediné organizaci v republice) tuto „novinku“ zavést.
Jakou?
„Upozorňujeme vás, že v rámci zkvalitňování služeb je hovor nahráván.“ Kdo na správu družstva volá, dobře ví, že se toto upozornění ozve vždycky. Toto novinka není, ale…
„Pokud nechcete, abychom prostřednictví záznamu hovoru zpracovávali vaše osobní údaje, ihned zavěste. Pokračováním hovoru vyjadřujete souhlas se zpracováním osobních údajů.“
Toto pokračování původního upozornění novinkou je. Nařídil ji zavést již zmíněný Úřad na ochranu osobních údajů. V podstatě jde o výzvu, abyste na Krušnohor nevolali, protože asi netoužíte po tom, aby byly vaše osobní údaje kýmsi zpracovávány.
Nicméně zachovejte ledový klid a volejte i nadále. Nemusíte se bát toho, že na konci telefonního drátu sedí pracovník správy družstva s čerstvě ořezanou tužkou a bude z vás lákat osobní údaje, které si bude následně poslouchat jako kratochvíli ještě ze záznamu hovoru.
Těmi osobními údaji je totiž pro pražský úřad – světe, div se! – už naše samotné zavolání.
Volání za současného stavu má ale přece jen určitou nepříjemnost. Týká se obsahu vaší peněženky. Když nezavěsíte, pak to znamená, že čekáte na pokračování hovoru. Může se ale stát, že pracovník správy družstva, jemuž voláte, není přítomen (z důvodu nemoci, dovolené či vyřizování služebních záležitostí v jiné kanceláři) a vy budete u sluchátka marně čekat na to, až volání přijme. Raději nečekejte dlouho, protože platíte hovor od chvíle, kdy se vám ozve upozorňující „novinka“. Čím déle čekáte, tím více platíte. Jak vychytrale vymyšlené! Peníze ale nejdou do naší kapsy, jak byste si mysleli, ale do kohosi. Věřme, že skončí u telefonního operátora (i když se při horlivé aktivitě zmíněného úřadu člověk nemůže ubránit pocitu, zda z toho snad nemá nějaké prebendy).
Každopádně se všem volajícím za způsobené komplikace a vyprazdňování obsahu peněženek vedení Krušnohoru omlouvá. Bohužel, ale nic nezmůže. Státní úřad je holt úřad – a ten se musí poslouchat.
Petr PROKEŠ