SBD Krušnohor

Holubi jsou pro dům drahá a nezničitelná zvířata,
poznamenává předseda Miloš Porš

Dotaz z veřejnosti zněl jasně: Potýká se Stavební bytové družstvo Krušnohor s problémem zvaným „HOLUB“?. Zkrátka jestli vás tento pták trápí, zda je jich hodně. A jaká opatření jste proti nim používali, respektive používáte?

Odpověď na položenou otázku zní: ano. Výskyt holubů Stavební bytové družstvo Krušnohor trápí. Zdá se nám, že se počet ptáků rok od roku zvyšuje. Jejich výskyt zaznamenáváme ve všech čtvrtích města Mostu, stejně jako v Litvínově a Meziboří – v těchto třech městech mosteckého okresu má Krušnohor domy ve své správě.

Obyvatele domů ruší holubi svým pobíháním po vnějších (venkovních) parapetech oken, klováním zobákem do okenních tabulí, trusem, vydávanými zvuky. K obtěžování bydlících dochází zvláště ve vyšších patrech panelových domů. Zde je běžné, že holubi „navštěvují“ i balkony. Ptáci si oblíbili zejména sídliště nejen pro „vstřícnost“ obyvatel vůči nim, ale i kvůli vydatným zdrojům potravy (početná stanoviště kontejnerů na komunální odpad, množství instalovaných odpadkových košů v ulicích). Do kontejnerů a košů lidé vyhazují potraviny. Kontejnery jsou prakticky pořád otevřené, po vyhození odpadu do nich lidé zapomínají zavírat víka. Holubi nepohrdnou ani potravinami nalézajícími se v nepořádku kolem kontejnerů a na trávnících.

Situaci zhoršují i přímo obyvatelé domů. Holuby krmí – a tím se pro ptáky stávají panelové domy přitažlivými. Potravu ptáci nacházejí na vnějších (venkovních) parapetech oken, ale i na balkonech.

Holub je české jméno pro asi třicet rodů ptáků z čeledi holubovití. Nejčastějije tímto jménem zkráceně označován domestikovaný holub domácí, chovanýpro užitek nebo zábavu. Byl vyšlechtěn s největší pravděpodobností z holubaskalního (Columba livia). Cvičení holubi domácí bývali využívání k dopravovánízpráv, jako tzv. poštovní holubi. Ve volné přírodě se můžeme setkat s holubem hřivnáčem a holubem doupňákem. Tyto dva druhy mají odlišný způsob života, žijí v lese a spíše osaměle.V Evropě žijí jen holubi z rodu Columba. Nejvíce druhů holubů žije v tropech, v Africe a hlavně v Jihovýchodní Asii.

Problémem se po řadu let zabývají pracovníci technického úseku správy SBD Krušnohor. S předsedy družstevních samospráv a společenství vlastníků hledají společné řešení, které by vedlo ke snížení počtu vyskytujících se holubů. „V předchozích letech se uvažovalo i o odchytu ptáků odbornou firmou. Po zvážení všech okolností se ale ukázalo, že by šlo o neefektivní postup. Taková služba je nejen drahá, ale také bez garance, že by opravdu došlo ke snížení míry výskytu holubů – kvůli již zmíněné neukázněnosti bydlících. Využití služby by znamenalo zbytečně vyhozené peníze. Proto technici přistoupili k opatřením bezprostředně bránícím ptákům přistávat na objektech a případně se i uhnízdit na nich,“ informoval zástupce vedoucí technického úseku družstva Martin Losos.

Jsou instalovány ostré hroty, různé zábrany, sítě (tam, kde to je vhodné a nenarušuje to vzhled domu). Stejná opatření jsou v současné době prováděna i přímo na objektu správy družstva v ulici Československé armády.

Práce vykonávají údržbářské firmy starající se o domy. Tyto firmy se podle pokynů pracovníků technického úseku Krušnohoru a předsedů družstevních samospráv a společenství vlastníků podílejí také na odstraňování poškození domů, odstraňování trusu atd. Jde o opravdu dlouhodobý problém. Likvidace následků „činnosti“ holubů stojí ročně nemalé finanční prostředky.

Za své přátele nepovažuje holuby ani předseda SV 192 Miloš Porš z bloku 327 v ulici Pionýrů v Mostě. Má s nimi letité zkušenosti, a proto s rozvinutím veřejné debaty týkající se těchto ptáků plně souhlasí. „Holubi nás stojí peníze,“ zdůvodnil potřebu takové diskuse předseda.

Alespoň dvakrát do roka musí nechat vyčistit okapy, protože holubi si v nich dělají hnízda, a když přijde déšť, voda hnízda spláchne a ty ucpou svody. Voda nemá kam odtékat. Když začne pršet ještě víc, svody se zcela zaplní, stejně jako okapy a přes jejich okraje voda volně stéká. Poškozuje fasádu domu, zanechává mokré zdi, hrozí nebezpečí šíření plísně.

„Hnízdy, ptačími vajíčky a klacíky, z nichž si holubi hnízda stavějí, máme zanesené gajgry, což jsou čisticí kusy okapových svodů zapuštěné do země,“ popsal Miloš Porš a dodal: Ještě štěstí, že tu mám šikovného člena výboru Nikolaje Rikačeva, jenž vždycky, když se situace vyhrocuje, dokáže gajgry vyčistit sám. Díky jemu tady máme pořádek.“

Šikovný člen výboru ale nesmí kvůli platným předpisům na střechu. „To znamená, že musím zavolat údržbářskou firmu, ta sem pošle pracovníky a ty okapy musejí vyčistit,“ sdělil Miloš Porš. Vloni firma čistila okapy a svody, přes něž zase tekla voda, hned dvakrát po sobě – v dubnu a květnu. Když přišli chlapi podruhé, po skončení práce přinesli překvapenému předsedovi obrovský igelitový pytel z poloviny zaplněný uhynulými holuby. Mrtvolky vyndali z větracích komínů na půdě. Po skončení práce došlo na zaplacení poskytnuté služby. „Stálo nás to dva a půl tisíce korun zbytečně vyhozených oknem,“ trpce poznamenal předseda.

S diskusí kolem holubů Miloš Porš souhlasí také proto, že na problém upozorní i běžné občany, kteří si neuvědomují, že svým chováním přispívají ke zhoršování situace. „Lidé vyhazují z oken bytů chleba, housky i jiné jídlo a holubi sedící na okapech záhy ožijí a okamžitě slétávají dolů a pouštějí se na trávníku a chodnících do hostiny,“ popsal Miloš Porš. Podle jeho mínění jsou lidé velice neukáznění. „I kdyby město vydalo třeba deset vyhlášek o zákazu krmení, kdo je bude plnit? Když krmící babičce vynadáte, ona se na vás podívá svým oduševnělým pohledem a poznamená, že přece i oni mají hlad,“ řekl Miloš Porš.

Krmící důchodkyni třeba vůbec nezajímá, že holubi roznášejí nemoci. Taková milá a hezká zvířátka přece nic takového špatného nedělají.

Předseda Porš coby pamětník zavzpomínal také na různé pokusy o likvidaci holubů. Některé se dělaly přímo v Mostě. Holubi dostávali krmení, jež obsahovalo prostředek, který je zneplodňoval. Od toho postupu si odborníci slibovali výrazný pokles holubí populace. „Nepovedl se. Je vidět, že příroda si nedá poroučet,“ konstatoval Miloš Porš.

Ten jako člen Mysliveckého sdružení v Lužicích se zamlada zúčastňoval odstřelu holubů přímo na polích. Myslivce o to požádaly před třiceti roky státní statky. Za jednoho zastřeleného holuba nabízely deset korun. Statkům vadilo, že jen co byla na poli zaseta kukuřice, hned se na něj snesli holuby, zrna vyzobali a bylo po úrodě. Mladý Miloš Porš si myslel, že když využije nabídky státních statků na odstřel holubů, že si dobře přivydělá. „Ale ouha! Nepřivydělal. Ještě k tomu prodělal. Výsledky byly tak hubené, že nákup broků výrazně finančně převýšil výdělek za zastřelené holuby. Střílení bylo prodělečné,“ směje se dnes Miloš Porš s odstupem let.

Podle jeho mínění si budeme muset na přítomnost holubů ve městech zvyknout. Ti budou nadále poškozovat svým trusem architektonické památky a střechy či půdní prostory dnešních staveb. Pracovníci odborných firem budou nadále vynášet z půdních prostor vrstvy trusu, jako tomu bylo v posledních letech například v ulicích Josefa Skupy a Konstantina Biebla.

Jedinou obranu před holuby vidí předseda Porš v masivním využívání zábran, které znemožňují ptákům k objektům přilétat nebo se na nich usazovat. „Ale to představuje – vedle likvidace škod způsobených holuby – další finanční náklady v podobě investice do ochrany domů. Holub je prostě pro nás drahé a nezlikvidovatelné zvíře,“ ukončil s pesimistickým výrazem v obličeji povídání o těchto městských ptácích Miloš Porš.