Česko má naspěch s měřiči tepla

z rubriky Dejte na frak představenstvu

Česko má naspěch s měřiči tepla. To není moje konstatování, ale znění titulku z jednoho celostátního tiskového periodika. Nadpis článku přesně vystihuje situaci. Jako kdyby mi jeho obsah vypadl z pusy. Stát se probudil a teď superrychle bude dohánět to, co roky zanedbával.

Škoda, že stát neposlouchal bytová družstva, která o záležitosti (nyní jím „doháněné“) hovořila roky, upozorňovala na nedostatky v legislativě atd. S naším státem je to jako s totálně hluchým, jemuž chcete napovídat hovorem bez užití znakové řeči.

Od nového roku končí vypočítávání nákladů na teplo podle plochy bytu a nově bude muset mít každá domácnost na topení měřič spotřeby tepla. Totéž se týká i měření spotřeby teplé vody.

Nechci zabíhat do podrobností, jež se dají těžko vysvětlit několika málo slovy. Co si však nemohu odpustit, je poznámka o tom, že nad tímto „objevem“ státu kroutím hlavou.

Pamětníci si možná vzpomenou, že když jsme v domech spravovaných Krušnohorem montovali na tělesa ústředního topení první měřáky známé pod zkratkou RTN (rozdělovač topných nákladů) a také měřáky na rozvody teplé vody, že to udělalo mezi lidmi docela velký rozruch. Představenstvu družstva bylo některými jedinci spíláno. Byli jsme podezíráni z toho či onoho, ale naštěstí většina družstevníků a vlastníků pochopila, že instalace techniky, která ve své době nebyla moc rozšířená a tudíž ani známá, je ku prospěchu uživatelů bytů. Dokáže ušetřit energii a tudíž i obsah peněženek. Kdyby stát sledoval, co bytová družstva dělají a jak o své klienty pečují, pak by v oblasti měření a regulace dodávek tepelné energie tak moc nezaostal.

Stát měl ale jiné starosti. Pořád hledal způsob, jak zlikvidovat ta nepohodlná bytová družstva.

Pomalu by se mi chtělo před státem smeknout klobouk, když nyní uznal chybu a seznal, že měřáky jsou zapotřebí. Vlastně začal jít ve šlépějích zkušeností bytových družstev. Bravo!

Ale ouha! Smekat klobouk přece jen nebudu. Mezi řádky jsem se totiž dozvěděl, že současný „objev“ státu v podobě moderního přístupu k dané problematice není vlastně zdejším produktem. Zvítězil tlak Evropské unie, který přiměl Česko vzít rozum do hrsti.

K čemu tedy vlastně český stát máme? To se ptáme marně nejméně šest let a v jiné oblasti našeho zájmu. Tou je negativní působení nepřizpůsobivých. S těmi nám stát zatím nepomohl. Ti proto nadále nad slušnými občany „vítězí“.

Prozření státu v oblasti měření spotřeby tepla mi vnucuje myšlenku, že by pozitivní posun mohl nastat i v přístupu k nepřizpůsobivým. V „tepelném“ prozření státu spatřuji jiskřičku naděje.

Nebo budu zase zklamán?

František RYBA
ředitel družstva