Potřebujeme, abyste uznali, že máme ohromný problém,

vyzvala Irena Čapková


Velmi se obávám toho, že nebudou tři deprivované zóny, ale že bude jenom jedna – a to celý Most. Výrok z úst první náměstkyně primátora Hany Jeníčkové (Sdružení Mostečané Mostu) zazněl na jednání „u kulatého stolu“ jako vykřičník pro případ, že se vláda, parlament, ministerstva a další státní instituce nebudou okamžitě zabývat legislativními změnami, které by zamezili řádění nepřizpůsobivých obyvatel.

Hana Jeníčková tak v plné nahotě odhalila zástupcům ministerstev a státních orgánů skutečnost, kterou zná snad každý Mostečan. Problémy, které původně trápily „jen“ deprivované zóny (vyloučené lokality) Chanov, Stovky a Liščí Vrch se přenášejí do celého města.


Hana Jeníčková jednání moderovala a také připomněla,
jak problém s nepřizpůsobivými vznikl.

HROZÍ VÝBUCH

Výrok zazněl na jednání „u kulatého stolu“, které se uskutečnilo

18. června ve velké zasedačce magistrátu z podnětu Rady města Mostu, iniciativu k němu rozvinula radní a vedoucí technického úseku SBD Krušnohor Hana Čapková (Sdružení Mostečané Mostu). Vycházela z obsahu šest let staré Mostecké výzvy (viz Krušnohor č. 7/2013, str. 25), jež shrnuje základní požadavky na úpravy zákonů, které by znemožnily nepřizpůsobivým negativně ovlivňovat život slušných občanů.

S obsahem Mostecké výzvy se před lety ztotožnil Svaz českých a moravských bytových družstev, avšak přes mnohá jednání „u kulatých stolů“ nebylo doposud dosaženo pokroku. Vinu na tom nese neustálé střídání ministrů a pracovníků ministerstev, ale i neochota zodpovědných na celostátní úrovni zabývat se palčivou celospolečenskou otázkou. Nynější jednání v Mostě se tak stalo upozorněním ústředním orgánům, že již nejde dále otálet, protože hrozí výbuch nespokojenosti slušných občanů s naprosto neuspokojivým stavem.

„Situace na Mostecku není nejlepší, vládne tu sociální napětí, stav je třeba nejen monitorovat, ale hlavně hledat řešení, a to za pomoci prevence, represe a především legislativních změn, a to vše při zohlednění názorů a zkušeností zástupců samospráv z postižených regionů,“ důrazně připomněla Hana Jeníčková.

Těm, kterým to připomněla, byli odborníci z ministerstev vnitra, práce a sociálních věcí, Úřadu vlády, Úřadu práce ČR a Agentury pro sociální začleňování. Ke „kulatému stolu“ zasedli také zástupci z krajského úřadu, městské policie, Policie ČR a Rady bytových družstev severočeské oblasti (Ústecký a Liberecký kraj), ale i okresní hospodářské komory a Mostecké bytové.


Jaroslav Mareš, vedoucí odboru správních činností MmM,
navrhl zrušit institut trvalého pobytu.

OPAKOVANÁ VÝZVA

Představitelé samosprávy, bytových družstev a Policie ČR upozornili na situaci, že v regionu je velmi napjatá atmosféra – sociální napětí vzrůstá a je ještě k tomu dramaticky ovlivňováno chováním nepřizpůsobivých. Slušní občané podléhají pocitu, že nemají zastání. Nepřizpůsobiví obtěžují ostatní svým nezřízeným způsobem života, devastují byty a ničí společný majetek v domech, stěhují se do Mostu z různých částí Česka, ale i ze Slovenska, přičemž je zřejmé, že tato imigrace využívající špatné sociální situace je dílem ziskuchtivých realitních společností a majitelů ubytoven. „Na Mostecku je bezkonkurenčně nejlacinější bydlení. Toho se chopily realitní kanceláře z Kladna, Prahy i odjinud,“ řekla Hana Jeníčková. Samospráva nemá možnost jakkoli do tohoto vývoje zasáhnout, protože nemá legislativní oporu. Dochází zároveň i ke zneužívání institutu přihlášení se k trvalému pobytu na radnici. V sále zazněla opakovaná výzva od představitelů města i bytových družstev, aby státní instituce uznaly naléhavost řešení problému a začaly pracovat na nutných úpravách zákonů. Během mosteckého jednání byly např. předloženy návrhy na zrušení trvalého pobytu, na zvýšení správních poplatků za přihlašování se do evidence obyvatel, na zvýšení postihů za destrukční činnost, umožnit bydlícím v domech (družstevníkům a vlastníkům bytů) rozhodovat o tom, kdo bude v domě bydlet, znovu stanovit hygienický předpis na maximální počet obyvatel v bytě, umožnit obcím vyjadřovat se k záměrům vybudovat na jejich území ubytovny a další. „Mělo by jít o celý vějíř legislativních změn. Jednotlivé preventivní projekty mohou dílčím způsobem pomoci, ale složitou a vypjatou situaci nevyřeší. Je třeba nastavit věci legislativně a hlavně po diskusi s námi, kteří se s těmito těžkostmi dennodenně potýkáme,“ shrnula Hana Jeníčková. Ta zároveň přivítala informaci, která zazněla v závěru jednání: Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier sestavuje pracovní skupinu, jejími členy se mají stát zástupci samospráv z Ústeckého a Moravskoslezského kraje.

NAŠI INICIÁTOŘI

Velkou aktivitu vyvíjeli po celou dobu 2,5hodinového jednání „u kulatého stolu“ zástupci bytových družstev. Dnes vás seznámíme s vystoupeními ředitele SBD Krušnohor Františka Ryby (iniciátora vzniku Mostecké výzvy) a radní a vedoucí technického úseku SBD Krušnohor Ireny Čapkové (iniciátorky jednání u mosteckého „kulatého stolu“). Texty jsou kráceny a redakčně upraveny. Vzhledem k ožehavosti a aktuálnosti probíraných témat se k jednání vrátíme i v následujícím vydání Krušnohoru, kdy vás seznámíme s vystoupeními dalších zástupců družstev a města.


František Ryba měl nejdelší vystoupení.
Podrobně v něm shrnul veškeré poznatky ze „života“
s nepřizpůsobivými občany. Zastal se slušných občanů,
zákony by měly chránit je, nikoliv zvýhodňovat nepřizpůsobivé.

FRANTIŠEK RYBA

Máme zkušenost s cikánským etnikem. Nechal jsem mezi vámi kolovat fotografie. Nejde o žádný výběr, jsou to nejaktuálnější fotky z posledního období. Takto vypadají byty, ze kterých jsme nepřizpůsobivé cikány vystěhovali. Byty byly zamřížované a zamčené po vystěhování. Cikáni se přesto do těchto bytů dostanou přes mříže, které vypáčí, vylomí a rozbijí zeď třeba proto, aby ukradli dva metry drátu od vypínače. Takto žijí stovky cikánských rodin. Jsou místa, kde máme 15 až 20 procent cikánů. Stejná situace je například v Litvínově-Janově. Tato nezvladatelná menšina diskriminuje slušnou většinu. To je to, co náš stát nechce respektovat, nechce vnímat, to co naši představitelé nechtějí slyšet. A když už se někde něco děje – třeba ve Šluknově nebo v Přerově či v Českých Budějovicích, tak stát nejde řešit problematiku nezvladatelné menšiny, ale jde policejně zmlátit tu většinu, která upozorňuje, co se tady děje. V našich bytech máme tři kategorie cikánů:

Když jsme chtěli řešit tuto situaci a sestěhovat slušné lidi a nepřizpůsobivé ponechat svému osudu v problémových domech, s hrůzou jsme zjistili, že těch neslušných je tam do 20 procent a slušných do 80 procent. Jestliže máte 80 procent slušných ve 150bytovém domě, to je 120 lidí, nejste schopni je přestěhovat. Tak co máme dělat s těmi neslušnými?


Karel Jedlička, předseda Rady bytových družstev
severočeské oblasti, podpořil Františka Rybu.
Řekl, že má stejné zkušenosti a uvedl konkrétní
případy, například hezké sídliště Mojžíř
se mění ve vyloučenou lokalitu.

Minulý režim si dokázal s cikány poradit. Měl svoji donucovací metodu. Každý musel pracovat, chodit do školy, museli bydlet. Starousedlíci byli donuceni se chovat aspoň částečně slušně, aby to i ostatní lidi kolem nich dokázali respektovat. Bohužel, po roce 1989 se uvolnilo všechno ve vztahu k tomuto etniku. Takže dneska si tito lidé dělají, co chtějí, a jsou naprosto nezvladatelní.

Řekněme si, co slušným lidem nejvíce vadí.

Život ve velkých domech vyžaduje sousedskou tolerantnost. Cikáni nevědí, co to je.

Slušným lidem především vadí narušování mezilidských vztahů. Obrovský hluk, hlasitá hudba, řev, sprosté nadávky, nerespektování jakýchkoliv předpisů v domě. Když starší člověk řekne mládeži, aby se zklidnila, dostane tolik jadrných jmen, že je tady ani nemůžu říkat. Ti slušní lidé jsou z toho v šoku. Na správu družstva je doručováno několik stížností týdně jenom na cikány, některé i formou archů s mnoha podpisy.


Téma Jiřího Bárty, místopředsedy SČMBD:
kamery v domech a zádrhel v legislativě.

Vadí ničení majetku. Rekonstruujeme domy. Řádově ročně za půl miliardy korun. To není žádná malá částka. V přepočtu na byt investujeme do domů 300 tisíc korun. Takto opravíme dům a cikáni vám z toho udělají to, co vidíte na fotkách – zdevastované vchody, okolí domů, prostě devastují, co vidí, ukradnou, na co sáhnou. Vybavíme domy hydranty, za týden tam žádné nejsou. Spolupracujeme velmi dobře s městskými policiemi v Mostě i Litvínově, se státní policií, snaží se věci řešit, ale legislativa je nedostatečná. Když vrazíte do bytu 300 tisíc, v Janově ho prodáte nejvýše za 80 tisíc korun. Mluvím o bytu 1+4 o ploše 86 metrů čtverečných se šestimetrovou lodžií. V Mostě prodáte byt 1+3 za 140 tisíc korun. To pro porovnání. Můžete zhodnotit dům, jak chcete. Pokud v něm žijí cikáni, nikdo do domu nechce a byt za jiné částky taky ne.

Co dál vadí. Nevychované děti a mládež. Po napomenutí reagují agresivně, sprostě. Neumíme tyto věci řešit. Jeden příklad: Ve městě jsme se před několika lety rozhodli, že budeme zřizovat centrální dětská hřiště. Budou zamknutá, hlídaná, aby nebylo nic rozbité. Přijdete tam a vidíte hordu cikánských dětí. To by nevadilo. Jenže vy tam přijdete se svým pětiletým dítětem a slyšíte pořád „píčo, kurvo, čůráku“ atd. Po deseti minutách vezmete dítě za ručičku a řeknete: „Pojď, půjdeme se projít na louku.“

Velkým problémem je, že cikáni nepracují. Sedí kolem domů, vysmívají se lidem, kteří jdou do práce nebo se z práce vracejí. Mají srandu z toho, že „gádžové musejí makat, abychom mohli brát dávky.“ Tohle pokřikují. Možná si řeknete, že pro ně není práce. Jeden známý, který má firmu, ta čistí lesy, prořezává stromy atd., mi řekl, že jestliže mi jich přivedeš tisíc, okamžitě je zaměstnám. Mám pro ně tolik práce – až na několik let. Problém ovšem je, že oni pracovat v lese nechtějí. Známý to vyzkoušel už mockrát. A tak čistí lesy s vězni. Stát by měl zřídit jím dotované podniky pro lidi s nižší kvalifikací namísto vyplácení dávek, které se zbytečně vyhazují oknem. Vyplácení dávek podmínit povinností pracovat. Nevím, co je tady za problém, že se to nedá udělat.

Zneužívání dávek. Cikáni vymýšlejí neustále nové a nové finty. Dávky by se měly snížit, protože jsou demotivační, měla by se omezit podpora jenom na tři děti, protože když někdo intenzivně souloží a dostává za to hromadu peněz, je to pro něj sice hezké, ale pro ostatní tragické. Měly by se kontrolovat sociální podmínky. Proč mají dostávat cikáni podpory na děti, když žijí ve zdevastovaných bytech? To přece není normální.

Neplacení nájemného, vybydlování bytů. Cikáni udělají dluh 80 až 100 tisíc korun a než soud vše projedná a nařídí exekuci, neplatiči jednoduše zmizí – ovšem do jiného bytu, ten opět vybydlí, v něm zase udělají dluh a takto to jde do nekonečna. Problém je taky, že když dojde na exekuci, dlužníkům není co vzít.

Abych nebyl jenom negativní, řeknu, co děláme. Dáváme stovky milionů do oprav domů, snažíme se využívat IPRM. Snažíme se zlepšovat infrastrukturu. Tohle všechno by mělo mít vliv na výchovu cikánského etnika. Jaká je skutečnost? Máme dům se čtyřmi vchody, tři vchody jsou v pohodě, ve čtvrtém žije cikánská rodina a ta ten vchod úplně decimuje. Co s tím máme dělat?

Je zapotřebí upravit legislativu. Jde o pět základních okruhů.


Radní a vedoucí TÚ SBDK Irena Čapková
vysvětlila, proč dala podnět k jednání.

IRENA ČAPKOVÁ

Byla jsem to já, kdo inicioval toto setkání. Bylo to na základě jarních schůzí předsedů samospráv a společenství vlastníků. My potřebujeme, abyste uznali, že je to ohromný problém. Můžeme si tady povídat o tom, kdo jak na věc nazírá, z dálky z Prahy, Budějovic, z vesničky na Moravě. Můžu říci, že mám chalupu ve Středočeském kraji. V místě bydlí cikánská rodina. Jsou to normální obyvatelé, se kterými nikdo nemá problém. O tom to přece je. Náš problém je o nepřizpůsobivých. Lidé v domech jsou zoufalí. Povídejte někomu, že budete s někým spolupracovat, že budete vytvářet cosi, že se udělá nějaké jednání. To známe desítky let! Z naší strany problém řešit neumíme. Jako vedoucí technického úseku řeším každý den následky chování nepřizpůsobivých. Lidé si stěžují, že popáté podesáté objednávají opravu vykopnutých dveří, poškozuje je pouze jedna rodina. Ta se po třech měsících odstěhuje někam dál, ve stávajícím bytě nechá nepořádek, štěnice, rozbitý dům, a s hrůzou se všichni ptají, kam se přestěhuje. Ona si překráčí do dalšího domu a tam v devastování pokračuje. Takto se rodina dokáže přestěhovat za rok až čtyřikrát. To jsou stovky rodin. Před dvěma roky jsme netušili, co jsou to štěnice. Teď je máme po městě v každém druhém domě. Dovedete si představit, co je to bydlet v bytě, kde jsou štěnice? Teď se to opravdu týká celého Mostu. V Litvínově-Janově například řešíme dům, se kterým si nevíme rady. Za týden tam bylo šest požárů. Mřížujeme byty. Ze zoufalství nevíme, co máme dělat. Nepřizpůsobiví mříže vylomí, v bytě vám ukradnou, na co přijdou. Jezdí se tam zavírat voda, ukradnou vám hlavní vodoměr, ustřihnou ventily dole ve sklepě, dokonce i výtahy ukradnou. Co máme dělat? My potřebujeme okamžitou pomoc. Slušným lidem pořád někdo ničí majetek. Slušným lidem je vysmíváno, že chodí do práce. Nemůžeme pořád čekat. My opravdu potřebujeme, aby se problém řešil. Proto jsem iniciovala toto jednání. Změna k horšímu nastala velmi rychle. Nejsme schopni s tím sami nic udělat. Potřebujeme ale, abyste uznali, že ten ohromný problém máme, a konali.

Text a foto: Petr PROKEŠ