Je tu proto, aby důvěřivý občan nenaletěl a nekoupil si šmejd, který není k ničemu

« PROJEKT BEZPEČNÁ ZEMĚ (13) »

Prosinec 2012 – tehdy jste se na stránkách zpravodaje Krušnohor setkali s prvními informacemi o projektu Bezpečná země. Za rok jsme jich přinesli přehršli, a proto by bylo dobré si aspoň základní v paměti osvěžit.

Pozvali jsme si proto člověka nejvíce kompetentního – Ing. PETRA FRÁZE, cechmistra (předsedu) Cechu mechanických zámkových systémů České republiky, který je garantem projektu Bezpečná země – a položili mu za vás několik otázek.

BEZPEČNÁ ZEMĚ NA MOSTECKU

Blesk Š&Š
Daniel Šimandl
604 625 776
blesk06@seznam.cz

Pane cechmistře, v čem je projekt Bezpečná země jedinečný?

Jeho jedinečnost spočívá v tom, že spojuje více veřejnoprávních a podnikatelských subjektů v úsilí společně působit na občany a doporučovat jim pouze kvalitní, prověřené a certifikované mechanické zábranné prostředky.

O které subjekty konkrétně jde?

Hlavním a podpůrným subjektem je ministerstvo vnitra se svým odborem prevence kriminality. Dalšími subjekty jsou Policie ČR, městské policie krajských a dalších velkých měst a samozřejmě všichni členové našeho cechu.

Jak má běžný občan rozumět pojmu „základní požadavky na zabezpečení“, který tak často na osvětových akcích užíváte?

Je to velice prosté. Mechanické zábranné prostředky a způsoby zabezpečení jsou základní prvky, bez nichž se v žádném případě neobejde sebelepší a sofistikovanější elektronický zabezpečovací systém (EZS). „Mechanika“ opravdu tvoří absolutní základ, který občan řeší při zabezpečení svého majetku, bytu, domu či prostor k podnikání, skladů atd.

Jaký má pro běžného občana projekt Bezpečná země přínos?

Hlavním cílem projektu je seznámit občana s opravdu kvalitními a hlavně certifikovanými výrobky nabízenými na našem trhu. Se znalostí věci je třeba občanovi vysvětlit pojem certifikace a také zásady, jaké platí při výběru mechanických zábranných prostředků. Je nutné naučit veřejnost rozeznávat falešné či velmi levné produkty z dovozu, které v drtivé většině nesplňují ani základní požadavky na zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku. Tyto výrobky mají sice velmi nízkou pořizovací hodnotu ve srovnání s kvalitními a prověřenými produkty s certifikací, ale nesplňují legislativní požadavky pro náš trh a nebyly zkoušeny podle předepsaných norem – hlavně podle ČSN EN 1627-1630. Pak se stává, že vchod do domu či bytu takto „zabezpečený“ byl snadno překonán a došlo k loupeži.

Projekt Bezpečná je tu tedy hlavně proto, aby občan nenaletěl?

Ano, i tak to lze říct. Důvody k jeho vzniku tkví v současné situaci. Jejími základními znaky jsou vysoká míra kriminality a masivní příliv necertifikovaných a leckdy i falešných mechanických zábranných prostředků jako důsledek globalizace trhu, tlak na cenu v tržním a konkurenčním prostředí. Zákazník se přestal na trhu orientovat. Neuvědomuje si, že s nízkou pořizovací cenou se mu dostává výrobek nízké kvality, který není zkoušený, tedy nesplňuje svůj účel – zabezpečovat. Po překonání takového prostředku vlámáním, vypáčením, prosekáním či odvrtáním zámku teprve dochází k tomu, že zákazník začne prioritně vnímat potřebu kvality a funkčnosti a začne se zajímat o prověřené a certifikované výrobky.

Kde mají občané možnost získat informace o projektu?

Například v měsíčníku Krušnohor a také na dvou místech v okrese Most – jsou jimi provozovna firmy Blesk Š&Š v přízemí budovy správy SBD Krušnohor a prodejna Blesku v nákupním středisku Rozkvět v centru Mostu. Informace jsou poskytovány také na přednáškách a seminářích pořádaných cechem, ministerstvem, městskými policiemi, ale nejlépe přímo v prodejnách členů cechu. Tato místa jsou označena logem projektu Bezpečná země. Všude, kde občané tuto samolepku uvidí, mají jistotu, že jim bude nabídnuto pouze kvalitní, prověřené a certifikované zboží. A navíc se jim dostane profesionálního přístupu a korektního jednání. Dalším zdrojem informací je internet. Na stránkách www.cmzs.cz je seznam všech členů cechu a kontakty na ně. Jde o přední tuzemské a evropské výrobce a prodejce.



Rozmlouval a fotografoval:
Petr PROKEŠ