Bydlící se velice divili, že se v jejich domě „maká“ i v noci, ale ruku k dílu nepřiložili

„Snažíme se o to, aby se zde udržoval pořádek a bylo tady pěkně,“ řekla nám na přivítanou předsedkyně. Říkat to ani nemusela. Kdo chce vidět, vidí. Čerstvě vymalovaný vestibul září bílou barvou a vnáší do duše příjemný pocit. Vzorně opečovávané schránky, nově zřízená nástěnka, čisto na chodbách a schodištích, nikde ani smítko. Dokonce i v takových prostorách, jako jsou kočárkárna či sklepy, by se dala jíst kaše z podlahy. V jiných domech by takový pořádek považovali za sci-fi.

To je on! Věžový dům v Tylově ulici čp. 994 v Litvínově.

HODNÍ I NEHODNÍ

„Mám tady hodné lidi. Nemohu si stěžovat. Jsou nejhodnější ze všech čtyř věžáků, které tady spolu sousedí a jsou stavební dominantou Podkrušnohorské ulice v prostoru nad Pilařským rybníkem,“ svěřila se nám Zdeňka Válková v klubovně v nejvyšší části domu. Klubovna slouží jako zasedací místnost, jedná v ní výbor samosprávy a pro bydlící se v ní vyřizují neodkladné záležitosti.

K udržení pořádku v domě přispívají i občas pořádané brigády. Na ty však chodí převážně lidé dříve narození. Ti nejenže jsou zvyklí pracovat z dřívějších let, ale přijdou prostě i z toho důvodu, že nechtějí stát stranou a cítí zodpovědnost vůči ostatním družstevníkům. „Zato s mladými lidmi je problém,“ připustila předsedkyně a dodala: „Jsou líní. Ti by raději ani chodby nemyli. Musím se s nimi dohadovat. Protože už mi došla trpělivost, řekla jsem všem, že tímto se zabývat nebudu. Úklid si musejí vyřešit partaje na svém patře. Dokonce ani některé maminky nemůžu donutit k tomu, aby si v kočárkárně po sobě uklidily, když tahají kočárek sem a tam.“

Jmenovky bydlících mají na zvonkovém tablu jednotnou úpravu.

PRAVÁ RUKA

Kdo tedy za vzornou čistotou a pořádkem v domě stojí? Vedle předsedkyně její pravá ruka – údržbář Jiří Smrček. „Je to 35letý velice šikovný a obětavý muž. Znám ho ještě jako klučinu. V tomto domě vyrůstal, a proto má k němu velmi hezký vztah,“ prozradila Zdeňka Válková. Do té doby, než se mu narodilo děťátko, mu při pracích v domě pomáhala manželka. Ta má teď ale jiné starosti, takže údržbář Jiří pracuje bez ní, ale stejně zaníceně pro věc jako předtím. „Je to úžasný člověk. Všechno umí udělat a potřebné sehnat,“ pochválila předsedkyně.

Také jmenovky na schránkách mají jednotnou úpravu – a to včetně upozornění pro distributory letáků.

PEPRNOSTI

Jiří Smrček si ale musel od svých spolubydlících poslechnout i pěkně peprné poznámky. Jeho pracovní elán je leckdy středem nežádoucí pozornosti. Je totiž zvyklý pracovat po skončení svého zaměstnání – tedy odpoledne a vpodvečer, pokud je to zapotřebí také večer a v noci.

Noční hodiny se mu zdály ideální, když došlo na vymalování chodeb. V jedenáctipatrovém věžáku žádná legrace. Aby šla práce pěkně od ruky, je zapotřebí mít k ní klid. Ale…

„Dost lidí chodilo z hospod – a ještě k tomu opilých,“ zavzpomínala předsedkyně. Nalití si samozřejmě nočního pracovního elánu svého spolubydlícího údržbáře povšimli a patřičně jej komentovali. „Jirka je zase takový, že je pošle někam. Jejich řeči nebere vážně,“ sdělila.

Perlička, jež stojí za zmínku. „První den malování jsme pracovali až do dvou ráno,“ rozpovídala se Zdeňka Válková a dala se do popisování situace: Pán, kterého nebudu jmenovat, přišel až k nám, chvíli překvapeně koukal a pak ze sebe vysoukal: Mně se to snad zdá! Co tady děláte? Ty vado! Já jdu z hospody a ono se tady maká! No teda! Jsem vyučený zedník, ale tak dobře udělat štuk neumím. Úplně jsem z toho vystřízlivěl!“ Na prosbu, ať se k práci připojí, vyučený zedník samozřejmě nereagoval a odpotácel se ke svému bytu.

Obdobně „vtipné“ poznámky si Jiří Smrček musel vyslechnout i tehdy, když nedávno bílil vstupní vestibul domu. Ani v tomto případě nikdo z bydlících nepomohl. „Přitom vestibul – to je vlastně reprezentace domu. Když do něj návštěvník vejde, udělá si obrázek o bydlících. Je to jejich vizitka!“ podtrhla předsedkyně.

V kočárkárně a „kolárně“ je pořádek.

ÚSPORY

Ta je za údržbáře vděčná. Nejenže je šikovný (ani revize na světlo neshledala žádný problém – podotkla předsedkyně), ale přináší domu i úspory. „Zatímco v jiných domech tohoto typu dají za vymalování firmou až 50 tisíc korun, my jsme to vlastními silami zvládli za pouhých 10 tisíc,“ spočítala Zdeňka Válková.

Stejně tak je to s úklidem. Pokud by si jej nechali dělat „profesionály“, mohlo by to družstevníky přijít na 20 – 30 tisíc ročně. Zbytečné vyhazování peněz. Lidé si dělají úklid sami a dům to nestojí ani korunu.

Informativní nápisy jsou rovněž v jednotné grafické úpravě.

PLODNÁ LETA

Za čtyři roky, co dělá Zdeňka Válková předsedkyni, se v domě stihlo udělat hodně práce – byla vyměněna balkonová okna, okna ve sklepních prostorách, stupačky, opravena střecha nad vstupní halou, zrekonstruovány rozvody vody, plynu a elektřiny, nainstalovány úsporné osvětlovací body, co bylo možno natřít či nalakovat – bylo natřeno a nalakováno, byl vyměněn výtah (ten nynější moderní, lidmi oblíbený byl úplně první v Litvínově). Prostě řečeno: Dům byl kompletně dán do pořádku.

Tím to ale nekončí. Tříčlenný výbor samosprávy (tvořený Zdeňkou Válkovou, Jiřím Smrčkem a Jaroslavou Herzánovou) má další plány. Připravuje rekonstrukci balkonů a lodžií, ale i zateplení dvou stěn domu, aby v bytech 2+1 a 3+1 nebyla taková „strašlivá“ zima.

„Protože se snažíme dělat pro lidi opravdu hodně, jsme ze všech čtyř okolních věžových domů ve všem vždy první,“ pochlubila se předsedkyně. Opravdu potěšitelný fakt. Jestlipak ho bydlící dokážou ocenit?

Nově zřízená nástěnka se základními informace pro bydlící.

ZAJÍMAVOST

Dům je to ale zajímavý i z jiného hlediska. V jeho útrobách najdete historický mandl, který stále ještě funguje. Budete-li mít zájem, Zdeňka Válková vám ho ráda ukáže. Stačí se předem domluvit.

Pokud vás prohlídka historického mandlu unaví, můžete si odpočinout v parčíku přímo před domem.

Text a foto: Petr PROKEŠ