SBD Krušnohor

S převedením bývalých městských domů do správy SBD Krušnohor se množí dotazy uživatelů bytů na funkci poměrových měřidel a termostatických hlavic namontovaných na radiátorech. Ozývají se ale i dříve „zkušení“ bydlící, kteří pozapomněli, jak hlavice fungují. Zde je tedy vysvětlení.

Proč někdy radiátor hřeje jenom zčásti a jindy vůbec ne? Jak je možno docílit určité teploty v bytě? Takové jsou vaše otázky. Pojďme si tedy některé základní principy připomenout.

Dříve byly radiátory bez termostatických hlavic a nebylo osazeno poměrové měření. Proto teplota v bytech dosahovala až 28 °C. Radiátory byly zapnuty po celý rok na maximální hodnotu, a protože se za teplo platilo několikanásobně méně než dnes, tak se topilo „pánu bohu do oken“. Termoregulační ventily s hlavicemi tak především pomáhají snížit celkové náklady za dodávky tepla.

Termostatické hlavice slouží k úspoře energie. Když teplota v místnosti dosáhne požadované teploty nastavené na termostatické hlavici, hlavice vypne přívod média do radiátoru a ten přestane topit.

Pokud se teplota v místnosti rovná teplotě nastavené na termostatické hlavici (nebo je i vyšší), celý radiátor může být studený. Pokud svítí sluníčko a to nám přes skla oken vyhřeje místnost, tak můžete mít hlavici nastavenou klidně i na stupeň „V“ a přesto radiátor nehřeje. Důvodem toho je, že v místnosti je dostatečné teplo. Pamatujte, že radiátor správně chladne odspoda nahoru. Proto můžete mít při dostatku tepla v místnosti ohřátou například jen třetinu radiátoru.

Termostatickou hlavici s teplotním čidlem nezakrývejte (nábytkem, oblečením, závěsy nebo jinými předměty), protože teplotní čidlo snímá teplotu okolí a řídí uzavření a otevření ventilu. Větrat byste proto měli krátce a intenzivně. Při větrání nastavte hlavici na co nejmenší hodnotu, anebo zcela vypnout. Pokud tak neučiníte, hlavice se ochladí a sepne ventil, který pustí topné médium do radiátoru. Zbytečně by se tak topilo a zvyšovaly se náklady na teplo.

Výrobce termostatických hlavic uvádí, jaké teploty by měly odpovídat jednotlivým nastaveným stupňům:

Stupeň I – II	15 – 17 °C
Stupeň II – III	17 – 20 °C
Stupeň III – IV	20 – 22 °C
Stupeň V	22 – 24 °C

Nejvyšší teplota v místnosti se tudíž může pohybovat mezi 22 – 24 °C. Tyto teploty jsou v souladu s vyhláškou č. 152/2001 Sb., která udává nejvyšší teploty pro místnosti. Teploty o hodnotách 27 – 28 °C již nelze nastavit.

Slyšet je v ranních a večerních hodinách, když nastává či končí noční útlum ve výměníkových stanicích. Trubky se v důsledku změn teplot roztahují a smršťují a dochází k praskání, ťukání.

Tento jev se nedá plně eliminovat. Proto se snažíme trubky instalovat tak, aby byly co nejvíce volné (do chrániček) a trubky měly prostor pro roztahování a smršťování. Tím se praskání omezí. Dříve vedení takto nepracovalo, protože běželo na maximum a bylo stále roztažené.

Slouží k poměrovému rozdělení nákladů na teplo v domě (náklady dle platného měřiče tepla umístěného na patě domu). Celkové náklady na teplo se rozdělují následovně: 40 % podle m2 vytápěné plochy a 60 % podle poměrových měřičů. Častým dotazem je: kolik dílků na indikátoru je za kolik korun? Množství protopené energie převedené na finance se v průběhu topné sezony nepozná. Nejprve se musejí na jejím konci odečíst všechny údaje ze všech bytů a na základě hodnoty spotřeby tepla z platného měřiče tepla (na patě domu) se rozpočítá spotřeba na jednotlivé bytové jednotky. Spotřeba energie podle poměrových měřidel je tedy základním údajem pro zjištění podílu bytových jednotek na celkové spotřebě tepla. V rozdělovačích topných nákladů jsou přednastaveny koeficienty zohledňující velikost radiátoru a polohu místnosti a bytu v domě (přízemí, podkroví, byty na severní straně domu…). Poměrové měřiče se umísťují do poloviny délky a do tří čtvrtin výšky otopného tělesa. Na jejich displejích se zobrazují:

Indikátor přepíná údaje na displeji automaticky vždy ke dni 31. prosince v čase 23:59:59 hodin.