Krušnohor je v dnešní době plné nejistoty solí nad zlato

– konstatuje to ředitel největšího bytového družstva v České republice František Ryba

Pane řediteli, jiná bytová družstva by mohla Krušnohoru závidět. Na jeho shromáždění delegátů nebyl jeden jediný zádrhel, přitom program obsahoval patnáct jednacích bodů. Za tři hodiny bylo hotovo. Jak si vysvětlujete skutečnost, že zasedání proběhlo tak rychle, hladce a dokonce i v příjemné pracovní atmosféře?

Je to tím, že využíváme osvědčené praxe. Před několika lety jsme začali před shromážděním posílat – a čtenáři to dobře vědí, protože zpravodaj o tom několikrát docela obsáhle informoval – písemné materiály určené k projednání delegátům domů, aby se s jejich obsahem podrobně seznámili. Nejdříve jsme začali zkušebně s troškou materiálů, potom jich postupně přibývalo a dnes již dostávají úplně všechny. Vlastně ne všechny. Je tu přece jen výjimka. Tou je materiál o dispozicích s majetkem. Neposíláme ho delegátům předem ne proto, že bychom nechtěli, ale protože dáváme možnost zájemcům, aby si do poslední chvíle před jednáním mohli požádat o nějakou tu majetkovou dispozici. Aktualizovaný a tudíž uzavřený materiál potom dostávají delegáti hned u prezence. Znamená to tedy, že přítomní mají v okamžiku zahájení zasedání všechny podklady u sebe. Na místě si tedy prostudují pouze informaci o dispozicích s majetkem, obsah ostatních podkladů k jednání znají již z domova, kde měli dostatek času se s materiály podrobně seznámit. Delegáti proto přicházejí na shromáždění plně informovaní, se znalostí věcí, což průběh jednání velice zrychluje. To samozřejmě klade i vyšší nároky na zapojení členů pracovního předsednictva a pracovních komisí do průběhu zasedání. Jednotlivé body jednání jdou potom rychle za sebou. Zádrhel by byl rušivým prvkem. Díky tomu, že delegáti i organizátoři jsou velmi dobře připraveni, jde to jako po másle, jak se lidově říká.

Jak si vysvětlujete, že na shromáždění delegátů nevypukla téměř žádná diskuse? Ta je na takových závažných jednáních považována za třešničku na dortu. Vystoupili pouze dva diskutující, a to velmi stručně a ještě k tomu bez ohlasu na obsah svého vystoupení ze strany přítomných…

Rozhodně to není tím, že by v družstvu nevládla demokracie. Po takto položené otázce už na dálku slyším některé nepřejícníky, jak kdesi lidem vyprávějí o totalitních poměrech v Krušnohoru. Tak to ale přece není. Ten, kdo chce předložit náměty, připomínky, stížnosti atd., může samozřejmě na shromáždění delegátů vystoupit. Pravdou ale taky je, že předchozí forma diskusí probíhající tak, že vystoupil jeden delegát a na obsah jeho vystoupení reagovali třeba další tři, již několik let z nějakého důvodu neprobíhá. Pamětníci si jistě vzpomínají na to, že bohaté debaty probíhaly například v podzemním kině ve Velebudicích, kde jsme se dříve scházeli, ovšem ty byly o ničem. Zhruba tři stovky delegátů se navzájem překřikovaly, vystupující vyprávěli o situaci ve svých domech, což si mohli vyříkat dávno předtím na domovních schůzích. Zcela evidentně takové řeči na zasedání nejvyššího – a rovnou řeknu, že koncepčního – orgánu družstva vůbec nepatří. Debata o ničem zbytečně prodlužovala dobu jednání na deset a více hodin.

Po změně volebního řádu a dalších opatřeních se již několik roků scházíme v komornějším prostředí učebny ve čtvrtém patře budovy správy družstva. Kromě toho jsou delegáti vzorně připravení. Znají obsah dokumentů, projednávané problematice rozumějí – a pokud náhodou ne, mohou si záležitosti nechat vysvětlit u pracovníků správy družstva předem. Díky své informovanosti delegáti nepotřebují klást na shromáždění zbytečné otázky a předkládat hloupé připomínky. O ně je diskuse chudší. To je samozřejmě pozitivní. Zasedání je racionální, vedené na kulturní úrovni a v časově rozumném rozsahu. A kromě toho práce družstva rozhodně není špatná, tak vlastně ani není co kritizovat. Samozřejmě, že kromě výskytu dlužníků. Ale i tomuto problému se intenzivně věnujeme. Dluhy nás srážejí do kolen. Je to Achillova pata našeho snažení.

Jako zajímavost uvádím, že letos dostali delegáti domů písemné materiály o celkovém rozsahu 51 listů, což představuje 102 stránek textů a tabulek. Už to tedy není tak jako na shromážděních delegátů před roky, kdy jsme zprávy na zasedání četli, nepozorný delegát zachytil jenom půl věty a hned se hlásil, že něčemu nerozumí, požadoval vysvětlení a ještě k tomu pojal podezření, že podvádíme. To všechno moc zdržovalo.

Dnes delegáti moc dobře vědí, že shromáždění není zasedáním o řešení potíží v domě a že zatékání vody střechou, rozbitá okna a dveře či neprovádění úklidu společných prostor patří jedině na domovní schůze.

František Ryba během vystoupení na shromáždění delegátů

Jeden ze dvou letošních diskusních příspěvků se týkal zvýšení poplatku za správu. Diskutujícímu se nelíbilo navýšení o deset korun. Ve svém vystoupení nepřihlížel sice ke skutečnosti, že jiná bytová družstva v republice mají na zajištění správy příspěvky daleko vyšší – 140 i 150 korun na byt, kdežto Krušnohor i po navýšení jen 129 Kč – přesto ale bude jistě naše čtenáře zajímat, proč shromáždění delegátů vlastně schválilo zvýšení poplatku.

Připomínám, že to byl jeden jediný diskusní příspěvek na toto téma, z čehož mi vyplývá, že všichni ostatní delegáti měli v této věci jasno. Čtenářům zpravodaje proto připomenu ta nejzákladnější fakta. Není úplně férové hovořit o 119 korunách před zvýšením, protože přesněji vyjádřeno šlo o 109 korun.

Deset korun přibylo asi před třemi roky, kdy jsme zřizovali zcela nový úsek – úsek inženýrské činnosti. Ten musel vzniknout, nebylo jiného řešení. Důvodem byl obrovský příval práce související s boomem investiční činnosti v družstvu. Jen si vzpomeňte, o kolik tehdy narostl objem práce související se zateplováním domů, rekonstrukcemi střech, potažmo celých domů. Technici se tehdy nezastavili, připravovali desítky až stovky podkladů v rekordně krátkém čase a neměli proto čas na svoji práci spočívající v dozoru nad technickým stavem objektů. Nový úsek inženýrské činnosti tuto agendu převzal a popravdě přiznám, že veškerou činnost dnes stíhá tak tak, i když zde máme pět zaměstnanců. Ti totiž pracují také na vyřizování agendy pro zajištění dotačních titulů. Jsme jedním z mála bytových družstev v republice, které se velmi intenzivně pustily i do využívání dotačního titulu IPRM, což je Integrovaný plán rozvoje města. Agenda tohoto titulu je natolik složitá, že většina družstev řekla, že se jí raději ani nebudou zabývat a této dotace se tak raději zřeknou.

Shrnuji: zřízení nového a potřebného pracoviště jsme udělali za zmíněnou desetikorunu. Nešlo tedy vysloveně o zvýšený poplatek na správu, ale vlastně o příspěvek na zajištění investiční činnosti. Na úplné vysvětlení dodávám, že předtím jsme ještě zkoušeli tuto činnost zajišťovat externě, ale ozvaly se výbory samospráv a společenství vlastníků, že částky za odvedenou práci, jež by měly zaplatit, jsou pro ně velmi vysoké. Tím jsme narazili na známý a obecný problém, že v Česku neumíme ohodnotit duševní práci. Kromě toho se hovořilo i o nedůvěře k externím pracovníkům atd. Chtěli jsme proto vyloučit veškerá rizika, což se povedlo založením jmenovaného úseku, a tím jsme se dostali na částku 119 korun na byt.

Předchozí poplatek na správu ve výši 109 korun na byt se nám dařilo udržovat na stejné úrovni sedm let. Dařilo se to soustavným hledáním rezerv a jejich využíváním. Rezervy jsme hledali, kde se dalo. Kromě toho jsme zvýšili intenzitu naší práce, zracionalizovali ji, zaměřili se na využívání výpočetní techniky, úsporami jsme dokázali pokrýt nárůst cen energií, různých materiálů, papíru, benzinu a dalších potřebných věcí. Dneska už jsme dospěli na hranici, kterou nemůžeme překonat. Není už kde hledat, kde brát, rezervy jsou vyčerpány. Proto nezbylo nic jiného, než sáhnout k tomu nejméně populárnímu kroku – zvýšit poplatek na správu o desetikorunu na byt. Věřím, že to nějaké tři nebo čtyři roky vydržíme a nebudeme po tuto dobu poplatek zvyšovat.

Když hodnotíte průběh letošního shromáždění delegátů v kontextu vývoje družstva v minulém kalendářním roce, jaká největší pozitiva a negativa vidíte?

Za velký úspěch považuji skutečnost, že jsme dokázali splnit usnesení z loňského shromáždění delegátů téměř ve všech bodech – kromě jediného. Tím nesplněným jsou dluhy na nájemném a poplatku vlastníka bytu. S tímto problémem se trápíme několik let. Je to největší negativum naší činnosti. Delegátům jsem řekl, že i když je na stole tento nesplněný úkol, přece jen máme čisté svědomí. Nevíme totiž o ničem, co by se ve vztahu k dlužníkům dalo ještě vymyslet. Zkusili jsme snad už všechno. Osobně jsem ještě přemýšlel o tom, že bychom mohli oslovit neziskové organizace, které pracují s nejhoršími skupinami lidí. Nakonec jsem ale usoudil, že to k ničemu nepovede. Zkušenosti z takové spolupráce z jiných míst státu jsou různé, leckde i negativní. Riskovat nemá cenu.

Pojďme ale k veselejším záležitostem. Máme radost z prováděných rekonstrukcí objektů, daří se nám získávat dotační tituly. Přihlásili jsme maximální počet domů do programů Nový panel a Zelená úsporám. A také jsme se pustili do aktivit vedoucích k využití už zmíněného dotačního titulu IPRM. Konkrétně v Janově se nám podařilo udělat hromadu oprav a přispěli jsme tak alespoň k částečnému vylepšení vzhledu tohoto sídliště a ke zlepšení tamních podmínek bydlení. Úplně nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby se nám podařilo vystěhovat z domů aspoň nejproblémovější obyvatele, ale znáte to – česká legislativa je česká legislativa.

V Mostě připravujeme naše zapojení do IPRM v dolní části města, konkrétně v lokalitě, které se dnes říká Stovky – tedy nedaleko bloku 100. Docela příjemné bylo zjištění, že naši pracovníci toho o jmenovaném dotačním titulu vědí daleko více než leckteří úředníci magistrátu. Opravdu se do té problematiky „zažrali“, nastudovali všechno, co se nastudovat dalo, absolvovali řadu konzultací na ministerstvu pro místní rozvoj. Dneska toho vědí opravdu hodně.

Nejdůležitější událostí na shromáždění delegátů byly volby členů představenstva na další pětileté období. Vy sám, předseda Roman Laur a další jste byli podpořeni velkým počtem hlasů. V představenstvu jste již pěknou řádku roků. Jak si vysvětlujete tak obrovskou podporu ze strany delegátů?

V této sestavě jsme byli zvoleni již v roce 1997, tedy před čtrnácti lety. Já a Roman Laur dokonce ještě o rok dříve, to bylo za působení předchozího představenstva – tedy už v roce 1996. Naše „stálá“ sestava byla částečně obměněna pouze jednou, a to když Petr Klíma již nechtěl pokračovat v práci v představenstvu pro pracovní zatížení. Místo něj byl zvolen Ivo Paďourek.

Důvěru delegátů nám přinášejí – podle mého soudu – dosažené výsledky družstva a náš přístup k lidem. Snažili jsme se vždycky dělat novátorské věci. Zdá se mi, že to lidé vnímají a oceňují. Proto nás delegáti volí.

Závěrem minulého volebního období proběhla poslední vlna privatizace městských domů v Mostě. Proto se další otázka nabízí sama: Jak se vám a představenstvu spolupracuje s obyvateli domů nově příchozích pod správu SBD Krušnohor?

Hrozně špatně. Říkám to zcela otevřeně. Obecně musím konstatovat, že lidé se chovají čím dál hůř. Roste agresivita, drzost, hulvátství a jakási nezdravá přechytralost. Tyto projevy existovaly samozřejmě i dřív, ale vyskytovaly se jen v malé míře. Když hulvát řval na úředníka, bylo to jednou do týdne. Dnes řve každý den a křiklounů je leckdy hned několik najednou. Nad tím, co lidé předvádějí, zůstává rozum stát. Vidíme to také na jednání předsedů či jiných členů výborů z příchozích domů. Dopouštějí se vůči nám i vůči spolubydlícím nekalých praktik a v případě výběrových řízení nebo jiných důležitých jednání dokonce i podvodů. Nebojím se to říct takto na plnou pusu, důkazů máme dostatek.

Doslova duševní galeje zažívali naši zaměstnanci v době vyúčtování topné sezony. Členové výborů z příchozích domů nejenže nedokázali bydlícím vysvětlit výši nedoplatků, ale dokonce se chodili hádat s námi na správu družstva. Marně jsme jim vysvětlovali, že celkové množství dodaného tepla se měří na patě domu a poměrově se rozpočítává podle vytápěné plochy bytů, respektive podle údajů poměrových měřičů tepla v bytech. Měli jsme tady dokonce i „odborníka na slovo vzatého“. Ten nám vysvětloval, že montáž poměrových měřičů tepla je v bytech s dřevěnými okny naprosto zbytečná a soustavně upozorňoval na to, že je nechá do domu nainstalovat teprve až po montáži plastových oken. Marně jsme mu vysvětlovali, že úkolem poměrového měřiče je teplo měřit tak, aby bylo možno jej poměrově rozdělit a že je mu úplně jedno, zda teplo měří v bytě s okny dřevěnými či plastovými.

Po takových nedobrých zkušenostech vás asi chuť převzít další privatizované domy do správy Krušnohoru přešla, že?

Popravdě řečeno privatizovat už není co. Možná ještě několik domů v Litvínově a Meziboří.

Obrátili se ale na nás nájemníci z Koldomu se žádostí, zda bychom je nevzali pod naše ochranná křídla. Pokud podmínky litvínovské privatizace budou podobné té mostecké, pak se s městem Litvínovem snadno domluvíme a obyvatelům Koldomu rádi vyhovíme. Ostatně převzít takový architektonický klenot, který stát vyhlásil za technickou památku, považujeme za svoji čest. Negativní zkušenosti z Mostu na to nemají vliv. Jsme přece profesionálové – a podle toho jednáme.

Krušnohor po řadu let vykazuje zisk. Na první pohled je vidět, že družstvo je ve výborné kondici. Tuto skutečnost ostatně konstatovalo i shromáždění delegátů. Škarohlídi však hlasitě poukazují na to, že by bytová družstva měla být nezisková…

Popravdě řečeno by možná bylo lepší, kdyby družstva byla neziskovými organizacemi. Umožňovalo by jim to lépe dosáhnout na různé dotace apod. Faktem ale je, že družstva jsou postavena na roveň akciových či obchodních společností a ty jsou ekonomicky v pořádku, jestliže vytvářejí zisk. A tak jej vytváříme.

Co vzkážete našim čtenářům v souvislosti s uplynulým – opět úspěšným – volebním obdobím a tím právě začínajícím novým?

Aby si – stejně jako my, členové představenstva – vážili společně dosažených výsledků a neposlouchali zlé řeči kolem sebe. Ty pocházejí od zamindrákovaných lidí, kteří v životě nic nedokázali, a proto potřebují špinit a lhát. Buďme všichni hrdi na to, že vytváříme 22tisícovou rodinu bydlících v domech, které jsou pod správou Krušnohoru – suverénně největšího bytového družstva v Česku. V oblasti bydlení je pro ně stoprocentní jistotou. Taková jistota je v dnešní nejisté době solí nad zlato.

Rozmlouval a fotografoval: Petr PROKEŠ