Vůbec se mi nelíbí. Je vidět, že se blíží termín vyhlášení prodeje bytů a tak se aktivizuje stále více realitních či jiných kanceláří nebo i jednotlivců, kteří by se rádi přiživili právě na prodeji bytového fondu.

Tyto aktivity se projevují svoláváním lidí do škol, družin a na obdobná místa, kde se všeumělové snaží lidem namluvit, že jim všechno zařídí, všechno za ně udělají a taky ubezpečují o tom, že všechno vědí. Moje poznatky jsou takové, že o bytové problematice, natož příslušné legislativě nevědí vůbec nic anebo vědí velice málo. Co jim však jde dokonale od pusy je překrucování faktů a lhaní.

To je právě ten problém. Protože pravidla opravdu nejsou městem schválena a tudíž ani vyhlášena (nebyla v době uzávěrky zpravodaje), pak tito všeumělové nemohou o nich nic vědět. Oni lidem naprosto evidentně lžou, vymýšlejí si. Protože lidé o těchto praktikách a vůbec o bytové problematice nic nevědí, tak všeumělům skáčou na jejich slova. Věří jim, že tito snaživci jsou ti praví. A přitom je velmi reálné, že si lidé – pokud dají na jejich rady – pořádně popálí prsty. Lidé by si především měli uvědomit, proč kanceláře a snaživý jedinci takto postupují, proč investují do setkání s nimi tolik energie a v případě reklamy i tolik peněz. Odpověď je jasná: Něco očekávají. A co by to tak mohlo být? To je přece jasné – tučný finanční zisk z prodeje bytů! Například zkoušejí skupovat byty přes babičky a podobně. Jde o projevy nekalého konkurenčního boje. Ten jsme zažili už mockrát a nikterak se ho nebojíme. Jenomže ve chvíli, kdy k nám začínají docházet na správu družstva ve velkém počtu lidé, projevující zájem o privatizaci prostřednictvím našeho družstva a zároveň nás informující o tom, co se na takových schůzkách říká o Krušnohoru, tak mi to jako řediteli družstva začíná vadit. A vadí to i mým kolegům z představenstva. My přece nechodíme po takových akcích a neříkáme něco o jiných, například že je někdo lump, že byl zavřený, že nesmí vykonávat činnost, že támhleti jsou podvodníci, kteří nejsou zapsáni ani v obchodním rejstříku. Jestliže zachováváme serióznost, pak by ji měli zachovávat i ostatní. Když ale zjistíte, že se o Krušnohoru povídají nesmysly a jsou uváděny cílené lži, pak se už musíme začít bránit.

Například tím, že veřejně řekneme, jak mají lidé postupovat, chtějí-li privatizovat prostřednictvím Krušnohoru.

Jakmile se lidé v domě dohodnou na jeho koupi, pak by měli dát dohromady partu v počtu tří až pěti bydlících, kteří mají zájem pro věc něco udělat. Jsou to většinou aktivisté, kterým nejsou věci veřejné lhostejné a kteří chtějí něco pro dům udělat. Mluvím o aktivistech v dobrém slova smyslu. Ti brzo poznají, že většina lidí je pasivních, že si koupí byt a potom je už vůbec nic nezajímá. Do budoucna bude veškeré dění v domech stát na těchto aktivistech. Ti se v prvé řadě musejí dohodnout na tom, kam směrovat dům – zda k založení svého malého družstva, které si dům koupí a vyřeší si všechny problémy kolem prodeje, následujících převodů bytů, správy domu apod. samo, anebo zda se rozhodnou jít s domem k někomu jinému, k jinému subjektu – v našem případě ke Krušnohoru.
Když se dohodnou jít ke Krušnohoru, pak je zapotřebí zavolat k nám na sekretariát ředitele či do informační kanceláře a pracovnice s nimi dojednají schůzku. Aktivisty potom pozveme na správu družstva. Poskytneme jim veškeré informace. Je dobré si předem připravit otázky na všechno možné, včetně těch, které se týkají nesmyslů co slyšeli o Krušnohoru. Na všechny otázky odpovíme. Většinou si povídáme hodinu, někdy až dvě. Aktivistům vysvětlíme vše kolem privatizace a působení družstva v rámci správy domu. Dozvědí se tedy, že v Krušnohoru jsou všechny domy samosprávnými jednotkami, že v jejich čele stojí domovní výbory a ty prostřednictvím svého předsedy přednášejí veškeré požadavky na správu družstva. Krušnohor jako servisní organizace všechny požadavky splní. Hlavně ale pohlídá, aby se požadavky nevymykaly zákonům, vyhláškám, předpisům, je náš cíl a hlavní úkol – rozhodnutí domovních výborů nemohou být v rozporu se zákony, aby nehrozily sankce. To je základní princip fungování zprivatizovaného domu a družstva jako jeho správce. Znamená to tedy, že hloupé řeči o tom, jak domům něco přikazujeme, jsou smyšlenky, úplné nesmysly, lži. Řekneme předsedovi či členům výboru, že jejich rozhodnutí je v rozporu se zákonem a s jakým zákonem je v nesouladu. Výbor si potom rozhodne o dalším postupu – podle své vůle.

Komplexní správu domu – to je zajištění ekonomiky, účetnictví, kompletních členských záležitostí, styk s institucemi jako jsou policie, notáři, soudy. Děláme kompletní technický servis – od revizí, kontroly stavu domů až po vypisování výběrových řízení (na základě požadavků domů) a konečně dozorování staveb. Jde o správu domu co nejširší – až po správní záležitosti. Vedeme taky evidenci dlužníků, řešíme soudní spory s dlužníky, firmami. To vše za pouhých 119 korun na byt a měsíc. Pokud některé realitní kanceláře či jednotlivci nabízejí za stejné peníze rovněž správu domu, je zapotřebí se podívat, co opravdu zajišťují. Lidé by si měli porovnat co děláme my a co dělají oni. Zjistí, že oni dělají jen polovinu toho, co my. Někdy dělají ještě méně, leckdy i za vyšší cenu než má Krušnohor.
Jsme opravdový úřad se vším všudy, lidé mají možnost si tady u nás řešit svoje problémy s bydlením, osobně si řešit záležitosti s úředníky. Ti se lidem věnují a vše jim podrobně vysvětlují, což u jiných firem nebývá pravidlem. Ty jiné nemají úřad. Možná mají dva tři zaměstnance, kteří se zabývají účetnictvím. Nemají ale možnost hovořit s lidmi, nejsou na to kapacitně stavěné. Je důležité si taky uvědomit, že družstvo bydlícím pomáhá, protože ti si zpravidla neumějí své záležitosti vyřídit. Krušnohor tak uplatňuje družstevní princip na všechny – i na vlastníky. Ten princip zní: zajišťovat cenově dostupné, kvalitní a spokojené bydlení. Do tohoto principu se dobře vejde i bezplatné poradenství v projednávaných záležitostech.
Když si tyto záležitosti se skupinou aktivistů ujasníme, pak jí vysvětlíme postup při prodeji domu. Základem prodeje je skutečnost, že za obyvatele domu uděláme kompletně všechno. Nemáme tedy za cíl skoupit byty a prodat je realitním kancelářím. Chceme, aby si co nejvíc lidí převedlo byty do vlastnictví. Naším cílem je tyto byty spravovat. To je to hlavní, co děláme a čím se živíme. Je to správa bytového fondu. Všechny složitosti v jednáních o prodeji řešíme gratis, je to náš bonus spravovaným klientům.

Musejí se zkontaktovat se všemi bydlícími a nechat si od nich podepsat, zda chtějí či nechtějí jít ke Krušnohoru. Ještě je dobré k tomu přidat prohlášení o tom, zda si chtějí či nechtějí koupit byt. Máme podmínku, že šedesát procent nájemců v domě si musí chtít převést byt do osobního vlastnictví. Kdyby to bylo méně než šedesát procent, tak se privatizace domu nezúčastníme. Pokud tedy opravdu chce nadpoloviční většina obyvatel domu správu Krušnohoru a šedesát procent bydlících koupit byt, pak můžeme realizovat vlastní prodej.
Bydlící svoláme na první schůzku a vysvětlíme jim vše potřebné. Zodpovíme také všechny jejich dotazy. Potom podáme na magistrát v jejich zastoupení oznámení, že máme zájem o koupi domu, že privatizace proběhne prostřednictvím Krušnohoru a dojednáme s městem všechny formální záležitosti. Taky zaplatíme desetiprocentní jistinu. Potom čekáme až město zpracuje vlastní kupní smlouvu.
Mezitím lidé vyplní přihlášku do Krušnohoru a splatí základní členský vklad (300 Kč). Stanou se členy družstva. Pokud z něj časem vystoupí, dostanou vklad zpátky. Až je dům zavkladován na katastrálním úřadu, stává se majetkem družstva. Správa družstva hned zahájí přípravu na převod bytů do vlastnictví. Převody nájemcům bytů děláme podle zákona číslo 72/ 1994 Sb. v platném znění.

Pro vlastní akt převodu musí být zpracováno prohlášení vlastníka. To je dokument, který rozdělí dům na jednotlivé jednotky. Jakmile je tento právní úkon potvrzen katastrálním úřadem zavkladováním, následně jsou zpracovány jednotlivé kupní smlouvy, na základě kterých se byty převádějí do vlastnictví. Tento úkon je honorován. Zpracování prohlášení vlastníka, vypracování kupní smlouvy a přeměření bytu stojí celkem 3 300 korun plus DPH. Nájemci podepíší kupní smlouvu – k tomu budou vyzváni – ta se zavkladuje na katastru nemovitostí a z nájemců se tak stávají vlastníci bytů. Jsou vlastníky nemovitosti. Mají tedy stejné postavení jako vlastníci chaty, chalupy apod.

S bytem si mohou dělat co chtějí, pochopitelně v mezích platných zákonů.

Ano, mohou ho i prodat. Podle informací, které máme k dispozici, má být v tomto kole privatizace zavedena novinka. Je jí předkupní právo města. Výkon tohoto práva bude vázán na Mosteckou bytovou, a. s., která v těchto záležitostech město zastupuje. Předkupní právo má trvat pět let. V praxi to tedy znamená, že jakmile někdo bude chtít prodat svůj byt získaný v tomto kole privatizace, bude ho muset nejdříve nabídnout městu zastoupenému Mosteckou bytovou, a. s. Ta buď projeví o koupi zájem, nebo zájem neprojeví. Zdůrazňuji, že toto předkupní právo nevymyslelo družstvo Krušnohor, z čehož by mohlo být lživě obviňováno, ale chce jej uplatňovat město – a to jako ochranu bydlících v domě. Tuto záležitost si nepohlídalo město Litvínov na sídlišti Janov a důsledky znáte – z Janova se stalo ghetto nepřizpůsobivých, přestěhovaných sem realitní kanceláří z celé republiky. Ze strany statutárního města Mostu existuje tedy snaha zabránit spekulativním prodejům bytů. Z těchto prodejů by těžily realitky, které by sem mohly stěhovat nepřizpůsobivé, jako se tomu stalo v Janově.

Odpověď je stručná: Stačí, když se zkontaktují s bydlícími v domě a vyžádají si od nich podpisy. Jinak všechno další uděláme za aktivisty my – správa družstva Krušnohor.