Janov je tikající bomba, ale věřím v jeho obrodu
– je přesvědčena ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková

DŽAMILA STEHLÍKOVÁ je lidem známa především jako členka vlády hovořící češtinou s cizokrajným akcentem. A taky vyjadřováním velmi stručným, k věci, leckdy i jadrnějším. Ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny prostě nezapře, že se u nás nenarodila. Je Kazaškou. Proto možná nepřipomíná naše politiky libující si v nesrozumitelných stylistických obratech a výpadech vůči politickým soupeřům. Svojí image spíše připomíná ustaranou maminku. Od pohledu něžná žena přitom vede pořádně „výbušnou“ vládní agendu, jež je soustavně středem zájmu veřejnosti.

Před několika dny jste navštívila Litvínov, kde jste si prohlédla sídliště Janov. Jak na vás zapůsobilo?
   Jako tikající bomba. Tento dojem ovšem platí jen v případě několika paneláků, které začínají být vybydlené.
   V Janově jsem byla během krátké doby už podruhé. Litvínov je mému srdci velmi blízký. Mnoho let jsem učila ve Schole Humanitas a pevně věřím, že se po čase do této školy zase vrátím. Navíc bydlím v sousedním Chomutově. Do Litvínova a Janova budu jezdit častěji, protože je tam mnoho práce spojené s úkoly našeho resortu. Pokud bychom tam nezačali dělat něco hned, pak by zanedlouho mohlo být už pozdě. Janov je vlastně průsečíkem několika problémů. Jejich prolínání umocňuje negativní působení.
   Janov byl krásným sídlištěm, jehož velkou výhodou byla a dodnes je hezká příroda v okolí. Stále věřím, že se během několika let opět stane tato lokalita krásným sídlištěm, místem přitažlivým pro zájemce o bydlení.
   Aktuálním problémem je příliv nepřizpůsobivých lidí, zpravidla velkých rodin bez vzdělání a bez šance uplatnění na trhu práce a bez možnosti zajištění vzdělání pro děti. Tento vývoj se může brzo přiblížit k hranici sociálního výbuchu.
   Dalším velkým problémem je kriminalita. Ta zasahuje i mimo Janov – přímo do města Litvínova a taky do jeho okolí.
   Problémem je také neudržení dítěte ve škole, což je potíž související s migrací a s neschopností vytvořit si vazbu k místu. Janovská základní škola je přitom velmi kvalitní. Osobně jsem se v ní byla podívat. Paní ředitelka na mě udělala veliký dojem, stejně jako skvělý učitelský sbor. Přímo ve třídách jsem se přesvědčila o tom, že rozumový potenciál romských dětí a dětí sociálně vyloučených rodičů je obrovský. Jestliže se ale dítě odstěhuje s rodiči za dva měsíce jinam, je vynaložená snaha učitelů promarněna.
   Dalším problémem je užívání návykových látek. Janov se ale zas tak moc nevymyká jiným „drogovým“ lokalitám v republice.
   Pokud porovnáte Janov s jinými místy – například s ústeckými Předlicemi – pak musíte objektivně konstatovat, že je to stále hezké sídliště.

Viděla jste něco podobného jako v Janově ve vaší rodné zemi – v Kazachstánu?
   Neviděla, protože v naší zemi Romové nejsou. Ale znám situaci v jiných zemích. Hodně Romů žije například v Rusku. Tam ponechaly vládnoucí kruhy část Romů kočovat. V zemi proto mají s tímto etnikem méně problémů. Opět se ukazuje, že bylo chybou, když komunisté u nás v roce 1958 schválili zákon o zákazu kočování. To byl přirozený způsob života romské komunity. Netvrdím, že pokud by Romové dnes kočovali, že bychom v Česku žili bez problémů v soužití s nimi. Problémy by to však byly výrazně menší a hlavně by jich nebylo tolik.
   Ale nejsme na tom zas tak zle, jak si myslíme. Běžte se podívat do romských osad na Slovensku, v Polsku, Maďarsku či Rumunsku. Nebudete věřit vlastním očím! Janovské sídliště představuje v porovnání s těmito osadami přepychové bydlení. Také v západních zemích jsou problémy, například v Řecku. Jsou ale také země, v nichž Romové slouží jako poskytovatelé služeb obyvatelstvu. Takové příklady známe z Francie a Španělska.
   Nepřizpůsobivými Romy se začíná ze sociálního hlediska zabývat i Evropská unie. Jsme svědky zahájení přípravy celoevropské koncepce řešení problematiky. Bude-li orgány Unie schválena, mohla by platit od roku 2013.

Máte představu o řešení kritické situace v Janově? Pokud ano, jaké postupy považujete za reálné?
Janovu chybí komunitní plán. Ten by měl položit základy pro řešení situace. Tento plán by mělo vytvořit město Litvínov, aby dosáhlo na evropské peníze. Pro mě jako ministryni je rozhodující řešení z hlediska sociální práce.

Soudíte, že se dá příliv nepřizpůsobivých lidí zastavit? Myslíte si, že dokážete zabránit kupčení s byty, které kritickou situaci vyvolalo?
   Příliv se dá určitě omezit. To ale chce nasadit určité hygienické limity. Je přece nesmysl, aby v bytě žilo patnáct lidí. Problémem ale je to, že ten, na koho je byt napsán, řekne, že ti ostatní jsou u něj na návštěvě. Proto musíme dotáhnout příslušnou legislativu do precizních formulací, aby se nedala obcházet. Město Litvínov je průkopníkem na cestě hledání řešení problému. Je to proto, že problém v Janově je nejrozsáhlejší v republice.
   Univerzální recept na řešení zatím neexistuje. Legislativa je v tomto směru nedokonalá. Věřím, že napříč politickým spektrem najdeme řešení na úrovni státu. V tomto směru by mělo sehrát velkou roli ministerstvo pro místní rozvoj, které je za bytovou legislativu zodpovědné. Mimo jiné bude zapotřebí ošetřit problematiku sociálních bytů, které by mělo mít každé město, a zároveň pečlivě hlídat, aby nenarůstal počet neplatičů a výše dlužné částky. V této oblasti se už provádějí konkrétní kroky tak, aby neplatiči nedostávali výplaty sociálních dávek na ruku, čímž je nebudou moci zneužívat.
   Stav v panelácích v Janově není problémem města. Je to problém majitelů domů. Ti si musejí udržet pořádek. Je proto třeba rozvíjet komunikaci mezi majiteli a nájemníky i mezi majiteli navzájem, aby postupovali jednotně.

Během návštěvy Litvínova jste hovořila s představiteli města i vedoucími pracovníky Stavebního bytového družstva Krušnohor, které má v Janově ve své správě také domy. Co jste jim řekla a na čem jste se domluvili?
   Hovořila jsem s celou litvínovskou městskou radou, nejen se starostou a místostarosty. Zjistila jsem, že motivace vedení města k řešení problémů Janova je obrovská. Starosta Milan Šťovíček mi sice vynadal, že Janov nebyl monitorovacím výborem zařazen mezi dvanáct vybraných lokalit, v nichž bude působit příslušná agentura, ale za rozhodnutí výboru já nemohu. Dohodli jsme se na tom, že i přesto budeme úzce spolupracovat a že pomůžeme nejen městu, ale i nevládním organizacím, které obdobné problémy umějí řešit. Domluvili jsme se, že bude vytvořen projekt, jenž dosáhne na evropské peníze.
   Návštěva byla ze strany města výborně připravena. V jejím průběhu jsme se setkali se všemi důležitými hráči, kteří mají k problému co říci. Nejvíce oceňuji, že jsem se mohla setkat se členy janovského osadního výboru. Výbor byl založen podle příslušných ustanovení zákona o obcích a prosazuje v městském zastupitelstvu zájmy této části Litvínova. Zjištění, že v osadním výboru jsou zastoupeni původní obyvatelé Janova a taky Romové, bylo pro mě překvapivé a zajímavé. Ještě musíme podchytit zájem nově přistěhovaných obyvatel a zapojit je do činnosti výboru. Právě nově příchozí jsou největším problémem Janova.
   Co oceňuji nejvíce je to, že vývoj v Janově se dostává pod kontrolu. Funguje komunikace s městem Litvínov, družstvem Krušnohor, realitní agenturou, jež má zájem, aby nemovitosti v Janově kvetly. Spolupracovníkem se nově stává i Asociace realitních agentur České republiky. SBD Krušnohor se bude snažit prosadit legislativní změny. Pomohu mu v tom.
   S problémovými lidmi v Janově je zapotřebí zahájit různé formy sociální práce. Proto je nutné urychleně vytvořit zmíněný komunitní plán. Město Litvínov bude mít proto styčného důstojníka, který bude komunikovat s pracovištěm agentury v Mostě. Je zapotřebí získat více terénních pracovníků a jejich prostřednictvím provádět přímé působení na janovské obyvatele. EU je připravena poskytnout značné finanční prostředky z Evropského sociálního fondu. Proto situaci v Janově nevidím tak černě, jako moji kritici na Mostecku. Nejde udělat hned všechno najednou. Postupnými kroky však dospějeme k nápravě nynější situace.

Obecně se soudí, že problém sociálně vyloučených lokalit, do kterých Janov patří, je na úrovni měst neřešitelný. Dokáže stát najít potřebný lék?
   Tak velký problém město opravdu nevyřeší. Nemá potřebné páky. Problém vyvolaný přílivem nových obyvatel sídliště musí řešit legislativa. To je ten lék. Platné zákony jsou nedostatečné. Není přece možné, aby se v jednom bytě nacházelo kupříkladu patnáct a více osob. Sídliště jako celek není ani koncipováno pro příliš vysoký počet lidí. Jeho kapacita byla plánována na zhruba osm tisíc lidí. Podle odhadů je v Janově nyní vedle starousedlíků nastěhováno už tři tisíce nových lidí. Jde o dílo realitní kanceláře, která sem stěhuje nepřizpůsobivé Romy z celé republiky. Víme, že kvůli tomuto negativnímu jevu roste sociální napětí mezi starousedlíky včetně starousedlých Romů a nově příchozími. Proto opakuji: základní řešení přinese komunitní plán, který se musí okamžitě zpracovat, a město by mělo vyhlásit promyšlenou strategii bydlení a udržování bytového fondu. Vždyť samospráva určuje priority města. Je nutné rozvíjet také spolupráci partnerů, o nichž jsem se už zmínila. Vím, že kraj podpoří vhodné a perspektivní projekty města, a proto je zapotřebí více zapojit kraj do řešení problematiky. Vždyť krajský úřad má k dispozici odborníka – romského koordinátora. Navíc sami janovští Romové – ti starousedlí – se chtějí přímo zúčastnit řešení problému.

V této souvislosti se hodně hovoří o zřízení Agentury pro boj se sociálním vyloučením. Co od agentury očekáváte?
   Nejdříve vás opravím. Agentura pro boj se sociálním vyloučením se přejmenovala na Agenturu pro sociální začleňování. Ke změně názvu došlo na základě připomínek, že v názvu jsou hned dvě slova s negativním nábojem – boj a vyloučení. Podle mínění ministerstva kultury se těmito slovy stíral skutečný význam agentury a obsah její činnosti. Ale pojďme k vaší otázce. Agentura je už činná. Prvním jejím krokem byl nábor pracovníků. Vesměs jde o pracovníky velmi zkušené v sociální oblasti. Jsou to navíc pracovníci, kteří umějí zpracovávat projekty a realizovat je v praxi.
   Nemohu souhlasit s tím, že monitorovací výbor nevybral pro působení agentury Litvínov. Sídliště Janov představuje opravdu velký problém. Musím ale zároveň respektovat skutečnost, že výbor mohl vybrat maximálně dvanáct lokalit – šest v Čechách a šest na Moravě. S ohledem na rozsah problémů v Ústeckém kraji vybral hned čtyři zdejší lokality. Kromě toho monitorovací výbor, který tvořilo 25 osob, přihlédl také ke skutečnosti, že město Litvínov nevytvořilo komunitní plán a není tak připraveno na čerpání evropských peněz určených k řešení problémů v sociálně vyloučených lokalitách.
   Pár slov k činnosti agentury. Nepřizpůsobiví lidé na janovském sídlišti potřebují pomoci se sociálním začleňováním. To je jeden z hlavních směrů její náplně. Nyní běží pilotní fáze. Má přinést první pozitivní změny. Odzkoušíme v různých lokalitách rozdílné postupy. I když Janov nebyl monitorovacím výborem vybrán, začleníme ho do programu jiným způsobem. Kromě toho se nabízí spolupráce města Litvínova s mosteckým pracovištěm agentury. Agentura zjistí, co jednotlivé lokality konkrétně potřebují a co požadují. Na centrální úrovni zajistí koordinaci v nasměrování peněz. A ty nebudou jen z Unie. Peníze přijdou i z ministerstva pro místní rozvoj, které má bytovou problematiku na starosti, a také z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Agentura zároveň dohlédne na to, aby peníze byly v lokalitách využity k přesně popsanému účelu.

SBD Krušnohor vám prostřednictvím zpravodaje předkládá v rámci tohoto rozhovoru návrh legislativních změn, které je zapotřebí provést ke zlepšení situace nejen v sociálně vyloučených lokalitách, ale obecně v rámci zajištění klidného a kvalitního bydlení všech obyvatel. (Pro čtenáře: návrh legislativních změn najdete na straně 22). I když jste se s návrhem neměla možnost dopodrobna seznámit, můžete nyní sdělit vaše předběžné stanovisko k hlavním bodům návrhu?
   O těchto návrzích se mnou v průběhu návštěvy hovořil jejich autor – ředitel SBD Krušnohor František Ryba. Vítám, že je vaším prostřednictvím podal a já je mohu využít při své práci ve vládě. Jen ve stručnosti: hygienické normy je nutno upravit – to je věc naprosto reálná k prosazení; důsledné zajištění nočního klidu je bezesporu prospěšnou věcí, odpovědnost rodičů je dána zákonem, který však sociálně vyloučení nedodržují, je proto zapotřebí přitvrdit, vydání souhlasu majitele domu k nastěhování – to je velmi důležité, avšak za současné situace v oblasti lidských práv se dá těžko prosadit, ale pokusíme se o to; přihlašování k trvalému pobytu jako povinnost – to je v pořádku, přijetí je reálné, zvláštní příjemce se řeší strháváním částky, převod členských práv a povinností je na debatu. Náměty jsou to zajímavé. Věřím, že se setkají s podporou kolegů ve vládě a v její legislativní radě. Hodně také očekávám od podpory deklarované Asociací realitních agentur České republiky.

Možná jste slyšela o přání mnoha obyvatel Mostecka, abyste se do Janova či Chanova nastěhovala. Prožít soužití s problémovými lidmi na vlastní kůži je přece k nezaplacení…
   A víte, že bych do Janova šla bydlet? V Chomutově žiji v nepopulární části města. V domě bydlím s Romy. Ve vzájemné komunikaci nemáme potíže. Pravdou je, že „mí“ Romové jsou ti, které v případě Janova označujeme za starousedlé. Pokud bych se měla stěhovat do domu, v němž převažují ti nastěhovaní z celé republiky, pak bych asi váhala. Ono se opravdu špatně žije mezi lidmi, kteří rozkopávají dveře, odebírají načerno elektrický proud, dělají spoustu nepořádku atd. Mám pocit, že by mě mezi sebe ani nepřijali.

Co dělat, aby z Janova neodcházeli starousedlíci?
   Řešení vidím v samotném Janově. Porozhlédněte se tam kolem dokola. Uvidíte i domy velice dobře udržované, doslova hezké, dokonce s květinovou výzdobou. A recept? Kolektivně a okamžitě řešit vzniklé problémy. Máme-li bezohledné sousedy, pak jejich bezohlednost musíme okamžitě řešit na schůzích výborů samospráv a společenství vlastníků, osobními domluvami, konflikty řešit a nebát se. Jde o to, že slušní lidé nesmějí propadnout apatii a musejí bojovat. To vede k rozvinutí lepších sousedských vztahů. V našem chomutovském domě jsme si dokázali sjednat pořádek.
   Jako vláda zajistíme ekonomické podmínky řešení situace, psychickou podporu lidem pomocí odborníků, vyřešíme právní otázky bydlení. Avšak s bezohlednými sousedy je zapotřebí se vypořádat. Příklad od nás z Chomutova ukazuje, že když kolektiv drží při sobě, dojde ke zlepšení. Jde o to nenechat se otrávit. Mezilidské vztahy hrají v bydlišti klíčovou roli. Pokud jde o neplatiče, měl by rozhodnost projevit majitel domu. K zákroku má zákonné prostředky.

To jsou sice hezká slova, ale dovolíme si připomenout jednu z mnoha koncepcí práce s nepřizpůsobivými Romy z předchozích let. Ta předpokládala využití vzdělaných Romů s vynikajícím začleněním do společnosti jako příkladu pro ty ostatní. Vzdělaní Romové se však odvrátili od svých bratří a sester a odmítali se k nim znát.
   Romská elita by se měla hlásit ke svému národu a jít mu příkladem. Romští novináři, kterých je v Česku hodně, toto činí v rámci své profese. Dobrý příklad dává také hudební skupina Gypsi.cz či vítěz soutěže SuperStar Vlasta Horváth. Máte však pravdu v tom, že jde o ojedinělé příklady.
   Naopak zase my ale musíme působit na celou společnost, aby se zbavila falešné představy o tom, že když se řekne Rom, že je to člověk neschopný, nepracovitý, neinteligentní. Většina Romů je naprosto adaptabilních do většinové společnosti, je schopna pracovat a vzdělávat se. Bohužel na ty nepřizpůsobivé je vidět více, a proto negativní obraz jejich způsobu života se falešně přenáší na celé romské etnikum.
   Věřím mladým Romům. Mají chuť tento náhled změnit. Dost se děje i v rodinách, kde neschopný a nezaměstnaný muž ztrácí autoritu a přestává být hlavou rodiny. Do čela se dostává žena, jež je pečlivější a svědomitější.
   Věřím proto, že se ženy a mladí budou podílet na vytváření komunitního plánu, na tvorbě projektů k podpoře vzdělávání, bydlení, k uplatnění na trhu práce. To vše je potřebné pro to, aby Romové dosáhli na lepší bydlení, aby se mladá generace vymanila z pasti sociálního vyloučení, aby se ze sídliště Janov stalo zase příjemné místo k bydlení.

Rozmlouval: Petr PROKEŠ