OLDŘICH VOJÍŘ
Poslanecká sněmovna
poslanec za ODS
| Vojíř: Otázka bydlení je rovnocenná tématům o bezpečnosti, dopravě atd. |
| Balín: Byty jsou prioritou praktické politiky – od parlamentu až po obce |
| Dva naši „zástupci lidu“ se vyjádřili k bytové problematice ve volebních programech stran |
|
Nebude to trvat dlouho a parlamentní volby zaťukají na dveře. Inu, čas letí, zastavit se nedá, čtyřleté volební období uteklo jako voda. Na začátku léta příštího roku zase budeme stát nad volební urnou a přemýšlet o tom, které politické straně dát svůj hlas. Abychom měli v hlavách jasněji, rozhodli jsme se oslovit dva „zástupce lidu“ v Parlamentu České republiky zvolené obyvateli mosteckého okresu – poslance Poslanecké sněmovny Oldřicha Vojíře (ODS) a senátora Vlastimila Balína (KSČM). Jde o představitele stran z pravého a levého okraje spektra politické scény Česka. Pro toto pravolevé řešení jsme se rozhodli z toho důvodu, že předpokládáme diametrální rozdíl v přístupu k dotazované problematice, tím vytříbenější odpovědi a tak snadnější orientaci voliče v odpovědích. A protože lidi moc a moc zajímá problematika bydlení, zeptali jsme se právě na ni. Oběma našim zákonodárcům jsme položili stejné otázky. Jmenovaní jsou z Mostu a v Mostě stále bydlí, takže nežijí někde „na výsluní“, ale v konkrétních podmínkách regionu, který je označován za krizový. Dá se proto předpokládat, že jejich odpovědi budou pragmatické. |
Otázka vhodného bydlení za přijatelnou cenu je důležitá pro každého člověka. Proto i Občanská demokratická strana má svou představu o řešení dostupnosti bydlení. Proto je toto téma rovnocenné tématům o bezpečnosti, dopravě, nezaměstnanosti, školství, zdravotnictví a podobně.
Nemusím nikomu zdůrazňovat, že pořízení vlastního domu nebo bytu je finančně velmi náročné. Proto má své místo na trhu s byty i družstevní forma a nájemní bydlení.
ODS prosazuje následující principy:
• dostupnost hypoték;
• podpora stavebního spoření (na pořízení bytu nebo domu);
• zajištění vyšších příjmů občanů tím, že budou sníženy daně a odvody na sociální pojištění;
• zrušení regulace nájmů – tímto krokem se odhalí jedinci, kteří pronajímají nájemný byt načerno a zároveň se nastartuje trh s byty; jen tak se
ukáže, kolik jich je ve skutečnosti zapotřebí;
• vytváření vhodných podmínek pro výstavbu nových nájemních či družstevních bytů (například města mohou nabídnou vhodný pozemek s inženýrskými sítěmi a dopravní infrastrukturou).
Sociální bydlení vnímám jako záchytnou formu bydlení pro lidi, kteří dočasně potřebují v daném městě bydlet, než se uchytí a naleznou si stálé nebo dlouhodobější bydlení. Jde převážně o malometrážní jednoduché byty. Nemyslím si, že máme zaměňovat pojem „sociální bydlení“ s obtížnou sociální situací. Lidé v obtížné sociální situaci mají mít šanci nalézt rozumnou práci a tím se z takové situace dostat. Sociální bydlení by mohlo mít formu ubytovny. Příkladem jsou malometrážní byty v Kolíně. V nich bydlí lidé, kteří přijeli za prací do nově otevřené automobilky.
Družstevní bydlení má dnes dvojí formu. Jednou je družstvo vlastníků bytových jednotek a druhou je stavební bytové družstvo. Kombinace není v transformačním procesu vyloučena. Nikdy jsem osobně neměl co do činění s touto formou bydlení. Vnímám ji však jako rovnocennou k ostatním formám bydlení – to jest k bydlení soukromému a nájemnímu.
Bydlím v rodinném domě, takže problém s bydlením nemám. Spíše mě ale trápí – stejně jako mnoho dalších spoluobčanů – ceny energií. V Mostě naštěstí není většina obyvatel závislá na vytápění zemním plynem.
Řešení bytové problematiky je, dá se říci, tradičně prioritní otázkou nejen volebních programů, ale zejména i praktickou politikou zástupců Komunistické strany Čech a Moravy v Parlamentu České republiky a na úrovni zastupitelstev krajů a zejména obcí, které vedle státu mohou vytvářet podmínky pro to, aby občané dokázali uspokojovat svoji potřebu bydlení v družstevní i individuální bytové výstavbě. Kvalitní a finančně dostupné bydlení osobně považuji v současné době za jednu z limitujících podmínek pro mobilitu pracovní síly a řešení nových pracovních míst v oblastech nejvíce postižených nezaměstnaností. Proto by se mnohem více měli o bytové problémy zajímat také zaměstnavatelé, podnikatelské subjekty.
Program KSČM pro volby v příštím roce prioritně počítá především s výstavbou bytů prostřednictvím stavebních bytových družstev a jiných neziskových společností, počítá s výstavbou nájemních bytů za účasti obcí. Domnívám se, že v případě odprodeje bytů lze diskutovat i o sociálně únosné mezi spoluúčasti zájemce o byt. Budeme navrhovat legislativní podporu s dotačními programy vlády a Státního fondu rozvoje bydlení v takovém rozsahu, aby přibývalo nejméně 40 tisíc bytů ročně, zejména pro mladé rodiny s dětmi. Pomoc státu je potřebná i při odstraňování závad a modernizaci starších domů. KSČM rovněž navrhne povinné ukládání výnosů z bytového hospodářství jako základního zdroje pro financování oprav a modernizaci bytového fondu. Naše analýzy potvrzují, že současná výše regulovaného nájemného stačí na údržbu, ve větších městech i na modernizaci domů a přináší přiměřený zisk. KSČM nepovažuje proto za nutné – a už vůbec ne za sociálně únosné – radikálně zvyšovat nájemné. Výše plateb za bydlení, tj. za nájemné i služby, by neměla překročit 25 procent životních nákladů občanů. Podporujeme zejména výstavbu sociálních bytů, ale zároveň požadujeme, aby byl zákonem stanoven standard kvalitního bydlení, od něhož by se odvozovala výše sociální dávky na podporu bydlení. KSČM navrhne takovou úpravu daní v kombinaci s místními poplatky, aby se vyplatilo nenechávat byty volné, ale pronajímat je.
Podmínky pro řešení a uspokojování sociálních kvalit života občanů musí vytvářet především stát a částečně samospráva. Nelze se spoléhat na to, že je to pole působnosti pro různé charitativní či církevní organizace. Sociální bydlení proto musí být ve svém základu řešeno státem a obcemi. Naznačil jsem to u volebního programu. Je nezbytné stanovit standard bydlení. Často si někteří – žel i v Mostě – pletou sociální bydlení s poskytnutím tzv. holobytu, což je podle mého názoru až krajní řešení pro chronické neplatiče nájemného a nepřizpůsobivé občany. Sociální byt chápu jako byt, který bude standardně uspokojovat kvality bydlení ve 21. století, je bytem nájemním, v němž stát či obec stanovuje nižší nájemné odpovídající momentální, nedobré sociální situaci příslušné rodiny či jednotlivce. Systém je však třeba nastavit tak, aby stav nekonzervoval, ale byl prvkem překlenovacím pro dočasné životní období. Nejde jistě o jednoduchý problém, protože – dle mého názoru – je třeba řešit i konkrétní motivační stimuly pro vlastní aktivní přístup postiženého občana nebo rodiny.
Můj vztah k družstevní bytové výstavbě? Vysloveně osobní. Jsem družstevníkem v jednom z bytových družstev vlastníků v Mostě. Považuji řešení bytové problematiky formou družstevního vlastnictví či sdružování vlastníků bytů do družstev za perspektivní. Zatím, pravda, se jejich činnost orientuje ke správě bytového fondu či jeho modernizaci, méně zatím k vlastní bytové výstavbě, ale to je podle mého mínění jen otázkou času, kdy družstva budou fungovat i v oblasti výstavby bytů, a to nejen formou panelové či jiné „hromadné“ výstavby, ale i třeba ve formě řadových rodinných domků apod. Jako levicový politik oceňuji na družstevní formě bydlení to, že vhodně kombinuje individuální a společenské potřeby a zájmy. Jen dost nelibě nesu skutečnost, že kvůli přežívání některých nedobrých návyků z minulosti se zatím příliš nedaří z pohledu soukromovlastnických vztahů k bytovému fondu, aby se v družstvech, zejména vlastníků, ale i „klasických družstevníků“ projevil potřebný přístup řádného hospodáře o bytový fond. Tomuto vnímání družstevního bydlení odpovídají i kroky v politice. Je veřejným tajemstvím, že rozmach SBD Krušnohor nastal právě díky tlaku zastupitelů za KSČM v Zastupitelstvu města Mostu na to, aby se podstatná část privatizace městského bytového fondu odehrávala právě prostřednictvím SBD Krušnohor. Proto mě někdy mrzí, že tři zbylí zastupitelé reprezentující Sdružení Mostečané Mostu podporované Krušnohorem nenašli s námi v zastupitelstvu za celé dosavadní volební období, z pro mě nepochopitelných důvodů, společnou řeč.
Své bydlení jsem od listopadu 1989 řešil zatím dvakrát a pokaždé cestou SBD Krušnohor. Nyní jsem družstevníkem–vlastníkem bytu 3 + 1 o celkové „ohromné“ ploše 54 metrů čtverečních. Myslím si, že jsem se svou bytovou situací vcelku spokojen a stěhování do některých z „mosteckých Beverley Hills“ mi nehrozí. To však neznamená, že když někdo řeší své bytové nároky stavbou rodinného domu či vily a má na to poctivě vydělané finanční prostředky, že by měl být za to odsuzován nebo být předmětem závisti. Já takovými vlastnostmi netrpím.
Rozmlouval:
Petr PROKEŠ