Bydlení musí sloužit občanovi podle jeho možností a potřeb

říká náměstek ministra pro místní rozvoj a družstevník Ivan Přikryl

2. část

 [1]  [2]  [3]

Domníváte se, že tak obrovská bytová družstva jakým je třeba Krušnohor, mají budoucnost? Nemají větší perspektivu družstva menší?
Je nutno zamyslet se nad tím, co je ekonomicky efektivní a bezpečné a co nás víc oslovuje po stránce vlastnické. Je to i o kvalitě managementu. Rizikem malých družstev je to, že majetek v podobě domu za několik milionů korun řídí skupina laiků - v představenstvu je třeba vynikající gynekolog, fyzik, zdravotní sestra, ale nikdo z nich neví nic z oboru správy bytového fondu. Jak mohou řídit družstvo, když se nevyznají v ekonomických principech? Jak mohou řídit družstvo, když nevědí to, za jakých podmínek bylo družstvo zřízeno a postupně rozvíjeno? Jak mohou řídit družstvo, když neznají technické normy, zákony atd. V první řadě musí u těchto funkcionářů stát profesní znalost a následně profesionální výkon. Demokracie v družstvu je až způsob, jak se o věcech rozhoduje. Velká bytová družstva se z tohoto pohledu možná trošku odcizují jednotlivým členům. Tito členové se většinou ale stejně nechtějí o nic starat. Chtějí mít kvalitně zajištěnou službu bydlení, jistotu a bezpečnost. Velká bytová družstva mají z tohoto pohledu zajištěnou větší perspektivu než družstva malá. Možná bychom se měli zamyslet nad tím, co budeme v republice dělat s tak velkým množstvím malých bytových družstev. Je jich asi 15 tisíc. Ve většině z nich svěřili správu bytového fondu realitním kancelářím. To ale už hovoříme o klientském principu správy bytového fondu, ne o družstevnictví. Realitní kancelář je cizím právním subjektem, který mi určuje podmínky a já jako družstevník do jeho hospodaření nevidím. Přitom i v oblasti družstevnictví lze řešit věc jednoduše. Například v Norsku, konkrétně v hlavním městě Oslo, existuje 60tisícové družstvo, jehož součástí jsou i malá družstva představující třeba jen jeden dům. Chci tímto příkladem znovu zdůraznit, že velká družstva s kvalitním profesionálním managementem jsou pro družstevníky bezpečná a soudím, že i daleko lepší než družstva malá.

Hypotéky, bytová družstva, neziskové bytové společnosti a sociální bydlení - základní schéma vytvořené rukou náměstka Ivana Přikryla

Z vašich odpovědí jednoznačně vyplývá, že jako náměstek ministra budete podporovat bytové družstevnictví. Víte už, jak na tom bude družstevní bytová výstavba?
Na ministerstvo jsem přišel ve fázi, kdy byl schválen záměr nového zákona o podpoře družstevní bytové výstavby z prostředků Státního fondu na rozvoj bydlení. Měl jsem možnost tento návrh zákona takříkajíc protáhnout legislativní radou vlády. Přiznám se, že jsme s panem ministrem psali ještě před jednáním vlády změny, protože ten zákon nebyl původně dobře napsán. Dnes je v takovém stavu, že se podle něj stavět dá. Je škoda, že mí ministerští předchůdci, ale i představitelé svazu nenalezli mezi sebou konsenzus v základních otázkách. Neustále se diskutovalo o tom, zda družstva chtějí a mohou stavět, anebo zda mají stavět byty až úplně nově založená družstva. Souhlasím se závěrem, že musí dát družstevníkům svoboda v rozhodnutí, zda chtějí stavět v nynějších družstvech, anebo zda si chtějí založit nové družstvo pro výstavbu. Odvolávám se přitom na svoji předchozí odpověď, že velká družstva mají profesionální management, který si navíc dokáže zaplatit i specialisty z oboru výstavby bytů. Problémem zákona je zatím to, že nemění obchodní zákoník, ani principy družstva. Je to tedy zákon o podmínkách, za nichž lze družstvu dát peníze na výstavbu. Jednou z podmínek je to, že se družstvo zřekne podnikatelské činnosti. Tuto otázku předchůdci podcenili. Přitom je jasné, že správa bytového fondu pro vlastníky jednotek je podnikatelskou činností, byť je založena na členském principu. Mám obavu z toho, že pro mnohá družstva bude bariérou to, že na shromáždění delegátů by družstvo museli přizpůsobit těmto podmínkám. Jako kdyby všichni žádali o tuto podporu státu. Na poslední chvíli se tedy podařilo do zákona dát klauzuli o tom, že nebydlící si mohou založit vlastní družstvo a že jako jediný subjekt může do tohoto družstva vstoupit stávající družstvo. Samozřejmě že pod podmínkou toho, že novému družstvu bude to stávající poskytovat veškeré služby. V podstatě se dá říci, že stávající družstvo bude tomu novému zakladatelem. Další variantou je samozřejmě založit úplně nové družstvo, a to bez účasti stávajícího družstva. Mám však obavu, že by jej řídili laici, kteří by nezvládli záludnosti územního a stavebního řízení, uzavřít smlouvu o výstavbě a podobně.

Pojďme se vrátit k vaší cestě na Mostecko. Zde jste si prohlédl i známé sídliště Chanov. Máte recept na řešení jeho problémů?
Mám pocit, nikoli recept. Ten pocit tkví v tom, že bychom pro skupiny občanů žijících v daných podmínkách mohli najít oboustranně přijatelné řešení. Obracím se přitom ke svým zkušenostem získaným ve funkci ve Světové radě družstev. V ní jsem měl gesci nad Afrikou. Například v Ugandě je skupina lidí žijících v džungli. Tato skupina si ničeho neváží, mimo jiné neměla ani potřebu bydlet, což jí umožňovaly tamější přírodní podmínky. Pokud tyto lidi pustíte bydlet do domu, rozbijí jej na cimprcampr. Odborníci ze západní Evropy tehdy přišli s poznatkem, že podobné skupiny vytlačené na okraj lidské společnosti si vůbec neváží milodarů. Jinými slovy řečeno a do naší republiky přeneseno: Dejte Romům dům a oni ho rozbijí. V africkém prostředí tento problém byl řešen tak, že například německá vláda koupila ze svých prostředků nákladní automobil a na principu dobrovolnosti vybrala z Afričanů ty jedince, kteří si společně dokázali vyrobit 500 tvárnic a nakonec postavit dům. Najednou ten předtím odstrčený člověk něco měl a urazil by vám ruku, kdybyste mu na to sáhli. To přispělo k socializaci těchto skupin obyvatel. Nejde v Chanově o psychologickou analogii tohoto problému? Já se domnívám, že ano. V rozhovoru s představiteli chanovské neziskové iniciativy jsem zjistil, že když třeba natírají zábradlí, přijdou zničehonic kluci a řeknou si sami od sebe o barvu a štětec a jdou také natírat. Udělají hodně práce. Natřou třeba plechová vrata sloužící ve vchodech domů jako dveře. Kdyby do nich po natření někdo kopl, dá mu ten kluk natěrač co proto. O fungování tohoto principu jsem se v Chanově přesvědčil i na jiných příkladech. Mám proto pocit, že musíme jít právě touto cestou. Ředitel vašeho družstva František Ryba v této souvislosti nevyloučil, že by se za určitých okolností dalo uvažovat i o svépomocné bytové výstavbě v Chanově. Tito lidé by si mohli postavit dům podle vlastních představ. Proč je nutit k tomu co nechtějí? Jde tedy o renesanci svépomoci při údržbě, rekonstrukci, opravách a možná i výstavbě. Tuto možnost bych chtěl v Mostě znovu otevřít na jaře příštího roku, kdy plánuji novou návštěvu vašeho okresu. Budu hledat i finanční zdroje k realizaci takového experimentu.

[Pokračování]  [1]  [2]  [3]