Bydlení musí sloužit občanovi podle jeho možností a potřeb
říká náměstek ministra pro místní rozvoj a družstevník Ivan Přikryl
1. část
|
JUDr. IVAN PŘIKRYL není našim čtenářům neznámou osobou. Před sedmi lety - tehdy ještě jako předseda Svazu českých a moravských bytových družstev - byl prvním člověkem, který poskytl naší redakci obsáhlý rozhovor na prostřední dvoustranu a bez přehánění tak můžeme říci, že stál u zrodu zpravodaje Krušnohor. Jmenovaný se může pochlubit i dalším prvenstvím. Před několika málo léty byl totiž první osobností z celostátního vedení našeho bytového družstevnictví, která se nebála veřejně (opět prostřednictvím zpravodaje Krušnohor) vyslovit názor, že tato forma bydlení má perspektivu. Bylo to v době, kdy se na bytová družstva hrnula z úst představitelů vládní garnitury naprosto nelichotivá slova označující bytové družstevnictví za přežitek minulé éry. Dr. Přikryl tehdy předložil konkrétní důkazy o životaschopnosti bytových družstev existujících na západ od hranic naší republiky a odmítl tvrzení o spojení s minulým režimem. V dnešním vydání zpravodaje bude mít jmenovaný další premiéru - představí se nám v ní jako nově jmenovaný náměstek ministra pro místní rozvoj. Pracovní náplní dr. Přikryla je bytová politika. |
Byl jste dlouhou dobu předsedou Svazu českých a moravských bytových družstev (SČMBD). Možná právě proto vás ministr vybral do funkce náměstka pro bytovou politiku. Jak se vám daří uplatňovat zkušenosti získané ve svazu na ministerském postu?
Na ministerstvu je rozsah bytové politiky podstatně širší než ve svazu. Nicméně to bylo právě bytové družstevnictví, které mě přivedlo k bytové politice. To bylo už na počátku 90. let minulého století. Tehdy jsem přišel na svaz a pochopil, že problematiku bytových družstev nelze řešit mimo komplex celé bytové problematiky. Bytové družstevnictví je jedním ze segmentů dané oblasti. Hovořit o družstevních bytech a vynechat přitom obecní nájemní byty by bylo jednoduše řečeno nesystémové. Práce ve vedení svazu byla dobrou průpravou pro moji nynější funkci na ministerstvu. O tom, že to nebyla práce jednoduchá, svědčí i fakt, že právě v době mého příchodu na svaz měla družstva velké problémy.
Jak hodláte uplatnit vaše předchozí zkušenosti v nynější funkci ve prospěch obyvatel Česka?
Politika v celkovém kontextu - ať se bavíme o družstevních či nedružstevních bytech nebo o situaci obcí - to je v podstatě systémová záležitost, jak už jsem naznačil v předchozí odpovědi. Pro potřeby vašich čtenářů by bylo možná vhodnější, abych tuto problematiku vysvětlil namalováním schématu na papírové tabuli (viz foto na str. 16). Když se podíváme na příjmy obyvatel - od maximálních po minimální - zjistíme, že ty průměrné nejsou uprostřed, ale spíše ve spodní polovině pomyslné tabulky. V 90. letech byly vytvořeny hypotéky. Jsou určeny lidem, kteří mají měsíční příjmy nad 20 tisíc korun. V rámci hypoték zaplatil zájemce o byt 500 tisíc a měsíčně splácel od 10 do 15 tisíc korun. To, co nám tehdy scházelo, byla družstevní výstavba. Ta je vhodná pro lidi s nižšími příjmy než je příjem průměrný. Takový člověk je schopen zaplatit 300 tisíc korun na pořízení bytu a měsíčně splácet zhruba 6 tisíc korun. To je model družstva. Nyní se vytváří ještě další stupínek - neziskové bytové společnosti. Budou určeny pro lidi, kteří nejsou schopni zaplatit 300 tisíc za pořízení bytu, ale jsou schopni měsíčně na nájemném zaplatit 2 - 3 tisíce korun, počítáno bez úhrady služeb spojených s užíváním bytu. Nástroje podpory bytové výstavby stát tvořil obráceně - nejdříve pro finančně nejsilnější skupiny obyvatel. Vývoj této problematiky se tedy zastavil na úrovni hypoték a stavebního spoření. To, co se na ministerstvu nyní snažím prosadit, je vytvoření dvou posledních zmíněných sektorů bydlení - družstevní a neziskové. Teprve pak můžeme začít definovat otázku sociálního bydlení. To je základní schéma, jemuž se člověk naučí, pokud pracuje v oblasti bytové problematiky po mnoho let. Naučíte se nahlížet na bydlení jako na záležitost, kterou si musí člověk nějakým způsobem opatřit a udržet. Moderní bytová politika říká, že každá ze skupin obyvatel musí mít možnost reálně si najít bydlení. Buďto to bude bydlení nájemní, jež nevyžaduje participaci občana na pořízení bytu a spočívá v placení nájemného (odlišného podle toho, zda občan bydlí na kraji či uprostřed města), anebo to bude bydlení vlastnické - v rodinném domku, ve vlastním bytě či družstevním bytě. To je základní spektrum. Při své práci ve svazu jsem dospěl k závěru, že se nemohu věnovat jen problematice družstev a přitom se neohlížet na situaci obcí, že nemohu jen podporovat družstevní bydlení a říkat, že hypotéky jsou špatné. Prostě řečeno vlastnické bydlení, družstevní bydlení a bydlení s levnějším nájmem, tedy sociální bydlení - to vše musí fungovat najednou jako komplex a musí to sloužit občanovi podle jeho možností a potřeb. Na tom je založen princip bytové politiky.
Jako náměstek ministra jste již stačil zavítat na celodenní návštěvu Mostecka. Pobyl jste i v našem Krušnohoru. Jaký dojem jste si z družstva odnesl?
SBD Krušnohor Most není pro mě novým pojmem. Družstvo a jeho management totiž znám dlouho. Krušnohor patřil mezi ta družstva, která na počátku 90. let, kdy nám vládní kruhy zrovna moc nefandily, neskučela. Tehdy se vedly spory o převedení či nepřevedení bytů do osobního vlastnictví, o tom jak by měla či neměla fungovat bytová družstva a zda by vůbec měla existovat. Vedení Krušnohoru pochopilo, že družstevnictví není jen o tom vlastnit byt a pronajímat ho členům, ale že myšlenka družstevnictví je v i poskytování služby bydlení - a to jakoukoli formou. Lidé možná nedoceňují skutečnost, že je rozdíl mezi tím mít profesionálního a dokonalého správce bytového fondu a nabízet možnost zpovídat se svým klientům z toho, proč vybírá zrovna tolik peněz, kolik vybírá a nechat dokonce i ovlivňovat cenu bydlení svými klienty, anebo mít neprofesionálního správce, který si v podstatě dělá co chce. Krušnohor je tím profesionálem. Krušnohor je navíc družstvem, které vybočilo z řady. To, co se jinde v republice objevilo jako nový prvek, tak to druhého dne už v Krušnohoru bylo budováno. Platí to samozřejmě i o posledním vývoji v družstvu, který je provázen zaváděním zatím netypických služeb do bytů, například internetu. Kouzlo Krušnohoru tkví v tom, že toto družstvo to dokáže i v podmínkách takříkajíc za pochodu, v nichž se právě nachází - přibírá do své správy další bytový fond.
Jak na Krušnohor pohlížíte coby státní úředník? Existuje rozdíl mezi pohledem náměstka ministra a pohledem předsedy SČMBD?
Svaz a bytové družstevnictví obecně se dostaly do nejednoduché situace. Nevím, zda uvnitř svazu je dostatek vůle a energie pochopit odlišnost bytových družstev jakými jsou mostecký Krušnohor, pražský Pokrok či ústecká Družba od ostatních bytových družstev. Nyní ve funkci náměstka ministra mohu dokončit práci rozdělanou ve svazu. Můj příchod na ministerstvo znamená dokončení fáze přípravy nové legislativy - konkrétně zákona o vlastnictví bytů, zákona o nové družstevní výstavbě, zákona o bytových družstvech, zákona o neziskových bytových společnostech. Nová legislativa je zapotřebí, protože bytové družstevnictví se dostává do situace, na níž nebylo dříve zvyklé. Je zde nový vývoj. Poznal jsem jej v pražském družstvu Pokrok, kde jsem před příchodem na ministerstvo pracoval. V Pokroku je 80 procent bytů v osobním vlastnictví. Tyto byty se převáděly - na rozdíl od severočeských družstev - za obrovské peníze. Družstevníci - budoucí vlastníci jednotek museli zaplatit milion až půldruhého milionu korun. Takový vývoj pochopitelně vede členy družstva k úplně jinému nazírání na bytovou problematiku a k jiným přístupům. Teprve tehdy, když jsem ze svazu odešel a začal pracovat v Pokroku, jsem pochopil věci, které jsem sice předtím viděl, ale zas tak moc na mě nedoléhaly. Pochopil jsem, že je strašně složité zpracovávat právní normu tak, aby byla pozitivně přijata v Praze i v Mostě a kdekoli jinde, kde jsou problémy jiné a kdy je nutné respektovat jejich odlišnosti. To bude úkol pro nejbližší období. Družstva mají možná v mé osobě přece jenom trošku štěstí, že jsem prošel třináctiletou cestou funkcionáře bytového družstevnictví a že tedy chápu principy družstevnictví, že vím, jakou úlohu má ve světě, znám situaci v Evropě - vždyť jsem byl předsedou legislativní komise Mezinárodního družstevního svazu. A protože mám kontakty po celém světě, vím také na koho se obrátit v případě, když naléhavě potřebuji pro svoji práci na ministerstvu nějaký argument. Možná vás bude zajímat i to, že jsem dojednal, aby předseda vlády Stanislav Gross společně s naším ministrem Jaroslavem Paroubkem přijal představitele bytového družstevnictví. Nakonec jsem se stal jakýmsi gestorem podpory družstevnictví všeho druhu. Pan ministr si mě do funkce náměstka vybral mimo jiné i proto, že věří družstevní myšlence a chce družstva podporovat. Ministerstvo pro místní rozvoj bude podle pravidel Evropské unie oním gesčním ministerstvem, na něž se mohou všechny družstevní svazy - nejen bytové - obracet. Dostal jsem za úkol koordinovat práci mezi družstevními svazy, družstevní asociací, mezi jednotlivými ministerstvy (práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu, pro místní rozvoj, financí). Tím by družstevnictví dostalo to, po čem volalo - dostane se mu pozornosti na straně exekutivy, kterou si zasluhuje. Družstevnictví představuje v naší republice tři miliony lidí. Mám psychologickou výhodu v tom, že vím s jakými pocity jsem před léty jako předseda svazu vstupoval do jednání s parlamentem, vládou a ministerstvy. Protože to leckdy byly chvíle nepříjemné, snažím se nyní ve funkci náměstka jít družstvům vstříc. To, po čem jsem dříve volal jako předseda SČMBD, mám nyní možnost realizovat. Věřím, že to přinese určité výsledky a hlavně rehabilitaci družstevní myšlenky ve vědomí lidí.