Hlasy našich družstevníků o sousedských vztazích

Po přečtení zářijového Zpravodaje Stavebního bytového družstva Krušnohor jsem nucena reagovat na článek "Sousedské vztahy" vzkazy našim členům. Svoji reakci nemohu začít jinak, než citací ust. § 2, odst.l zákona č. 200/90 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů: "Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin." To znamená, že jen zákonem (nikoli jiným právním předpisem) lze stanovit, jaké konkrétní jednání je přestupkem a že k tomu, aby jednání bylo přestupkem, musí být současně naplněny jak obecné znaky přestupku, tak znaky uvedené v příslušném ustanovení zvláštní části přestupkového zákona, nebo znaky jednání, které za přestupek označuje jiný zákon. Pachatelem přestupku může být osoba, která v době jeho spáchání dovršila patnáctý rok věku a byla příčetná (tj. způsobilá z hlediska svého duševního stavu). U každého pachatele se příčetnost předpokládá, pokud nejsou prokázány okolnosti, které příčetnost vylučují.

Tolik tedy, velice stručně na úvod a nyní k samotnému článku, který je přinejmenším nepřesný a zavádějící. Např. rušení nočního klidu je kvalifikováno jako přestupek dle ust. § 47, odst. 1 písm. b) bez ohledu zda se jedná o byt družstevní či jiný. Naproti tomu však hlasité pouštění hudby v denní době nelze postihnout, neboť toto jednání nelze kvalifikovat jako přestupek. Štěkot či vytí psů rovněž ne. Přirozený projev zvířete nemůže být přestupkem.

Jestliže zákon stanoví, že osoba mladší 15 let není odpovědná za přestupek, pak nepřístojné chování dětí mladších 15 let, byť by vykazovalo znaky přestupků, nelze projednat pro '"nedostatek věku". Problematika snížení věkové hranice je všeobecně známá. Magistrát města Mostu má zřízenu komisi sociální, péče o rodinu a dítě, která se zabývá mimo jiné i "nepřístojným" chováním nezletilých dětí.

K odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Z této zásady vychází i způsob, jakým je v ustanoveních zákona o přestupcích (ve zvláštní části) nebo v jiném zákoně forma zavinění upravena. Je zde uvedena zásadně jen v případech, kdy lze postihnout jen úmyslné jednání a jednání zaviněné z nedbalosti není tudíž přestupkem. Naproti tomu není-li forma zavinění v příslušném ustanovení uvedena, platí obecná zásada a přestupkem je jednání jak úmyslné tak nedbalostní. K naplnění skutkové podstaty ust. § 49, odst. 1 , písm. c ) přestupkového zákona je nutná úmyslná forma zavinění. Dle tohoto ustanovení jsou řešeny přestupky proti občanskému soužití (úmyslné vyhrožování újmou na zdraví, drobné ublížení na zdraví, nepravdivé obvinění z přestupku, schválnosti nebo jiné hrubé jednání). Nelze sem podřadit neustálé vytápění pračkou - v tomto jednání je mimo absence úmyslu i absence hrubého, zřejmého a neoprávněného zásahu do pokojného života. Ustanovením § 49, odst. 1 písm. a) přestupkového zákona je chráněna čest fyzické osoby, ale jen před výslovně zde uvedenými útoky, to je urážkou nebo vydáním v posměch. Tyto přestupky tvoří zvláštní kategorii přestupků, které se neprojednávají z úřední povinnosti, ale je zde potřeba podat postiženou osobou návrh na projednání. Pokud není návrh podán v zákonem stanovené lhůtě, nezbývá, než v souladu se zákonem o přestupcích věc odložit.

Z výše uvedeného je zřejmé, že si městští úředníci nezjednodušují život, ale právě naopak. Ve snaze pomoci občanům města v oblastí občanského soužití se často pohybují na hraně zákona. Jestliže však věci nelze řešit jinak, než občanskoprávní cestou, je nezbytné občany na tuto možnost upozornit. Někdy k nápravě postačí i upozornění za strany majitele domů či samotných samospráv ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku. Majitele domů však nemohou suplovat městští úředníci.

Redakční radu Zpravodaje řídí pan František Ryba, ředite1 SBD. Jistě si vzpomene, že jsme spolu vedli na téma občanského soužití vzájemnou korespondenci. Důvodně jsem předpokládala, že jsme možností, které jsou dány úředníkům magistrátu zákonem, objasnili. Jinými slovy, úředník se může pohybovat mezi "mantinely zákonů". Co není zákonem zakázáno, je dovoleno, avšak je nutné respektovat, že práva jednoho končí tam, kde začínají práva druhého. Co říci na závěr? Nesvalujme vinu jeden na druhého, nehledejme chyby tam, kde nejsou, hledejme schůdná řešení k tomu, aby se sousedské vztahy vylepšily. Bydlení, zejména v panelových domech, vyžaduje vzájemnou ohleduplnost. A můj vzkaz? Chovejme se vzájemně tak, aby se naším jednáním nemusel zabývat žádný úředník.

Irena ŠAUEROVÁ,
vedoucí odboru vnitřních věcí,
Magistrát města Mostu

K poměrně podrobnému rozkladu snad ani není co dodat. Něco je však nutno vysvětlit. V telegrafickém sloupečku Vzkazy našim členům nelze zcela podrobně popisovat problematiku. Pokud jsme psali, že si úředníci zjednodušují život, byly tím myšleny situace, kdy se úředníci po vyslechnutí problému zeptají stěžovatele, kde bydlí a potom zareagují slovy: "Vy jste z Krušnohoru, vaše problémy musí řešit Krušnohor'. Uvítali bychom, kdyby spíše ve stručností vysvětlili to, co nám paní Šauerová napsala. Je těžké vysvětlovat stěžovateli, že nemáme žádnou zákonnou možnosf situaci řešit a vytýkací dopis bývá obyčejně k ničemu, když stěžovatel přichází rádně nažhaven z magistrátu, kde byl odbyt. Závěrem se přípojuji ke vzka~ paní Šauerové a vyzývám všechny bydlící, aby k sobě byli vzájemně ohleduplní.

František RYBA,
ředitel družstva a předseda redakěni rady