Od oprav panelových domů k úpravám jejich okolí
Ministr Petr Lachnit se Krušnohoru vyjádřil k aktuálním otázkám bydlení
 

Pane ministře, od první chvíle, kdy jste začal vykonávat svoji funkcí, se přednostně zabýváte bytovou problematikou. Proč tuto problematiku tak moc upřednostňujete?

Při nástupu do funkce ministra pro místní rozvoj jsem jasně prohlásil. že prioritou je příprava vstupu české republiky do Evropské unie. Formy přeshraniční spolupráce, programy související s předvstupními fondy a podobně. Bytovou politikou jsme se museli zabývat přednostně z toho důvodu. že krácením rozpočtové kapitoly ministerstva pro místní rozvoj na letošní rok došlo k poklesu zahajované výstavby bytů. A to by bylo v rozporu s programovým prohlášenim vlády. Museli jsme zřídit patřičný legislativní rámec a zřídit Státní fond rozvoje bydlení. Větší pozornost bytové politice vyvolalo nahromadění problémů. které jsme museli rychle vyřešit tak, aby počet bytů podporovaných státem neklesal. nýbrž rostl.

Středem zájmu obcí a bytových družstev ještě donedávna byly státní dotace určené na opravy vad panelové výstavby. I když ze strany obcí í bytových družstev bylo často slyšet nářky na to, že i přes opakované žádosti se státní účelové dotace nemohou dočkat, samotná existence zmíněného Dotačního titulu byla hodnocena velmi pozitivně. Nyní však má tato dotace skončit. Jako náhradu, prosazujete nový program rekonstrukce panelových domů, v němž již počítáte s finanční účastí nájemníků a družstevníků. Právě oni by měli uhradit prostřednictvím zvýšených nájmů státní půjčky a hypoteční úvěry na rekonstrukce panelových domů. Nezdá se vám však, že zvýšení nájmu - podle některých propočtů až o tři tisíce korun měsíčně - je pro většinu obyvate1 panelových domů za současné sociální situace neúnosné?

Program věnovaný opravám statických vad, havarijních záležitostí, běží dál s možností dotace a program rekonstrukce panelových domů není jeho náhradou. ale naopak rozšířením. .Jde o to, aby byty získaly novou užitnou hodnotu. Součásti je zateplování bytových domů v souvislostí s energetickými úsporami. Proto se zřizují regionální informační centra, v nichž se každý může poradit o efektivnosti vynaložených prostředků. O tom, že by nájemné mělo vzrůst o tři tisíce korun pochybuji. Náklady spojené s revitalizací bytů nese zčásti vlastník a do nájmu může zahrnout pouze část nákladů. Vlastník je povinen starat se o svůj majetek. Důležité je sestavení finančního projektu. Nájemník by se měl dělit o refinancování s provozovatelem půl na půl. Na jedné straně se zvýší nájemné, na druhé straně nájemník může požadovat podstatné zvýšení užitné hodnoty bytu. Pokud nájemníci nebudou chtít byty revitalizovat, byty zůstanou kromě běžné údržby v současném stavu. Program je koncipován na několik let. Bytová situace se změní a nájemníci po určité době změní svůj názor. Změní se jejich finanční situace a budou si moci dovolit splátky formou vyššího nájemného.

Družstevní panelové domy se zdají být v relativně lepším stavu než bývalé státní (dnes obecní) domy. Družstva se totiž oproti obecním bytovým správám údržbě svých paneláků dlouhá léta skutečně věnují. Řekněme tedy, že by na jeden panelový dům v našem družstvu stačil úvěr ve výši "pouhých" dvou set tisíc korun. Přesto by se měsíční splátky na jeden byt vyšplhaly na částku mezi 1500 až 2500 korunami. Předpokládaná úspora na teplo v našem družstvu po provedení úsporných opatření činí v penězích na jeden byt 500 až 700 korun. O tuto částku by se tedy mohly snížit měsíční splátky úvěru. Co ale s tím zbytkem, aby nenarušil rodinný rozpočet?

Částka dvě stě tisíc korun je na jeden byt, nikoli najeden panelový dům. Zřejmě jde pouze o překlep. Čísla, která uvádíte, jsou otázkou propočtu každé jednotlivé akce. Když vyjdu z vašich propočtů, nepovažuji tyto částky za enormní. Má osobni zkušenost je taková, že i ti, kteří mají do kapsy hlouběji, se rozhodují pro kvalitu. Lidé velmi citlivě vnímají zvyšování nákladů při stejné kvalitě. To se prokázalo při takzvaných úsporách vody, kdy při nižší spotřebě lidé platili stejně nebo více. Pokud lidé skutečně peníze nemají, řeší se to individuálně ve formě sociálních dávek.

Nemáte pocit, že státními půjčkami a hypotečními úvěry na rekonstrukce panelových domů trestáte nevinné lidi? Vždyť obyvatelé paneláků přece nevymysleli komplexní bytovou výstavbu, jež byla prováděna za minulého režimu.

Komplexní bytovou výstavbu obyvatelé panelových domů sice nevymysleli, ale v dané době nevymysleli ani nic lepšího. Nevím o žádném případu, kdy by lidé odmítali bydlení v panelovém domě. Někdo preferuje rodinný dům, jiný byt v paneláku, a to bez ohledu na majetkové poměry. Lidé bydlet chtěli a bydlení dostali. Životní úroveň i prostředí se mění a obyvatelé panelových domů chtějí bydlet kvalitativně lépe. Když jsem viděl revitalízované byty například ve Vyškově nebo Brně, tak mi jednoznačně vychází závěr, že tento trend je správný . Pokud vývoj znamená zrněnu, pak má smysl pouze změna k lepšímu. O dotace žádá majitel bytového domu a je na něm, zda přesvědčí obyvatele domu o zlepšení kvality bydlení. Od oprav panelových domů přikročíme k revitalizaci okolí domů, celých sídlišť, stejně jako to známe z vyspělých evropských zemí. Účelem je vnést do bydlení na sídlištích prvky, které byly při komplexní bytové výstavbě v minulosti zanedbány - vyšší občanskou vybavenost, více přírody. Ministerstvo pro místní rozvoj má několik pilotních projektů. Záleží na stavu státního rozpočtu, kolik jich bude zahájeno.

Co byste poradil v oblasti problematiky poskytování státních půjček a hypotečních úvěrů na rekonstrukce panelových domů druhému největšímu bytovému družstvu v republice - mosteckému Krušnohoru se 16 200 byty - jehož členové bydli téměř jenom v panelácích. Velká část členů je nezaměstnaná, žije jen ze sociálních dávek. Řada těch šťastnějších zaměstnaných pobírá nízké mzdy. Pro družstvo je tedy čím dál tím větším problémem vybrat alespoň základní nájemné. Nedala by se v takovém případě udělit výjimka a státní půjčku změnit v nenávratnou státní dotaci?

Chtěl bych zdůraznit, že v případě schváleného "Dlouhodobého programu podpory oprav, modernizací a rekonstrukcí bytových domů" se nejedná o státní půjčku, ale o změkčení úvěrových bankovních podmínek. Toto změkčení spočívá ze strany státu ve formě úrokové subvence zacílené na snížení splátek dlouhodobého úvěru. V případě mosteckého regionu je státní úroková subvence stanovena na pět procentních bodů. Program je plošný s celorepublikovou působností, avšak s diferencovanou výší státní podpory. Je zacílen na komplexní revitalizaci panelových bytových domů. Z uvedeného příkladu vyplývá, že celkově vyplacená státní podpora za celé období patnácti let dosahuje téměř poloviny investičních nákladů. Panelový dům se 30 byty, oprava v průměrné výši 180 tisíc korun za byt má rozpočtové náklady 5,4 milionu korun. Úvěr ve výši 70 procent nákladů činí 3,78 milionu. Splátky při splatnosti 15 let a úroku 9 procent činí 38 340 korun na měsíc. Splátky při splatnosti 15 let při čtyřprocentním úroku činí 27 960 korun na byt, to je 932 korun na byt a měsíc. Státní podpora je 346 korun na byt a měsíc, což za 15 let je 1,87 milionu korun celkem. Doplňuji, že problémy strukturálně postižených regionů jako ministr ve všech oblastech své působnosti sleduji, protože mám ve své kompetenci i regionální politiku a využívání strukturálních fondů Evropské unie.

Program rekonstrukce panelových domů by byl přijatelný jako jeden z programů, ne však jako jediný. Jaký máte názor na model 50 procent financí na rekonstrukci nenávratně ze zdrojů státu, 25 procent zvýhodněná hypotéka a 25 procent nájemnici ze svých zdrojů?

Nepochybně by takový model byl pro obyvatele panelových obytných domů mnohem příznivější. Uhradit polovinu potřebných investičních nákladů ze státního rozpočtu by však představovalo celkovou částku kolem 150 miliard korun. I v případě "rozložení" tohoto nákladu do státního rozpočtu na více let, není reálné takový objem vyplatit. Jsem přesvědčen, že je nezbytné posilovat efektivnost stávajících nástrojů a zároveň vytvářet programy přesněji zacílené. Hlavní tíhu "nápravy" všech technických vad stávajícího bytového fondu však není schopen státní rozpočet převzít. Přesto si myslím, že především s pomocí nového Státního fondu rozvoje bydlení dojde v oblasti bytové politiky k výraznému zlepšení současného stavu.

Komplexní bytová výstavba skončila, Jak hodlá stát řešit nedostatek bytů, především pak s ohledem na mladé rodiny? Jak by se k řešeni tohoto problému měly postavit obce a bytová družstva?

Forma podpory bydlení mladých rodin je rozvětvená. Nejsou to pouze půjčky na pořízení prvního bydlení, podpora takzvaných startovacích bytů, ale také podpora hypotečního financování a stavebního spoření. Nedostatek bytů je relativní záležitost - situace v Praze je naprosto odlišná od ostatních lokalit Nejvyšší nabídka bytů je na Ostravsku a Mostecku, ovšem kupní síla je zde nízká a s byty se proto obchoduje obtížně. Obce by měly mít bytovou politiku s tím, že obec musí vědět, kolik bytů chce mít ve svém vlastnictví, v jaké struktuře, zda chce podporovat mladé lidi, jak se chce postarat o své seniory, zda chce mít formu chráněného bydlení - pro svobodné maminky s dětmi, pro mladé přicházející z dětského domova. Obce musejí pamatovat i na ty, kteří si chtějí postavit svůj vlastní dům a musejí proto připravit odpovídající infrastrukturu. Obec ví jaké možnosti jsou v jejím katastru a zná své obyvatele. Na tom všem se musí zastupitelstvo obce domluvit a výsledným dokumentem má být konkrétní bytová politika obce. Bytové družstvo to má jednodušší, protože pracuje na základě schválených stanov. Úkolem ministerstva pro místní rozvoj je pomáhat bytovým družstvům systémově tak, aby družstevní forma bydlení dosáhla na veřejnou podporu. Ideální je úzká spolupráce s obcí na základě její bytové politiky.

Co vám říká pojem sociální byt? Protože je známo více definicí tohoto pojmu, pokuste se, prosíme, prezentovat tu vaši.

V takovém bytě bydlí lidé, kteří z různých důvodů nemohou platit nájemné, jež by pokrylo reálné náklady. Bydlení v sociálním bytě se neobejde bez kategorizace, to znamená: není možné prohlašovat za sociální byt byt v novostavbě, kde nájemné je vyšší než ve staré zástavbě.

Kdo by se o výstavbu sociálních bytů měl starat?

Jednoznačně obec. Ministerstvo pro místní rozvoj dělá rámec konkrétní podpory ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí. Pokud obec požádá ministerstvo pro místní rozvoj o podporu sociální výstavby, ministerstvo ji podpoří.

Pokud zastáváte názor, že by se o výstavbu sociálních bytů měly starat obce, jak potom vysvětlíte skutečnost, že obce o tom nechtějí slyšet anebo se s takovou myšlenkou smiřují jak s nechtěnou "Popelkou" a nevyvíjejí v tomto směru žádnou aktivitu?

Nelze se tvářit, že sociální problémy neexistují. Jsou lidé s nízkými příjmy, lidé handicapovaní, azylanti, přistěhovalci. Obce musejí mít zpracovaný demografický přehled, jejich vyspělost se měří tím, jak se dovede postarat o své chudé a spolupracovat se svými schopnějšími a bohatšími obyvateli. Právě majetnější lidé mohou přispět různými prostředky ke zkvalitnění života v obci. Obec, která o tom nechce slyšet, se o své občany dobře nestará. Je to věc určité dospělosti vnímání života v obci.

Z úst ekonomů a pravicových politiků je často slyšet názor, že se v Česku musí rozhýbat trh s byty. Ten je prý všelékem na řešení problému s jejich nedostatkem. Nahlížíte na tuto záležitost stejnýma očima?

Pro mnohé jednotlivce či rodiny je přitažlivější forma nájemní byt plus víkendová chata. Tato forma je velmi oblíbená v průmyslových aglomeracích. Naopak v zemědělských a příhraničních či méně průmyslových oblastech se preferuje bydlení v rodinných domech. Trh s byty přesnč kopíruje, i když s určitým časovým zpožděním, hospodářskou situaci regionu.

Jak jako ministr hodnotíte nynější postavení bytového družstevnictví v naší zemi a co byste mohl říci k jeho perspektivám ?

Současné postavení je poznamenáno transformací družstevnictví v devadesátých letech a také schematickým pohledem, že je to pozůstatek socialistického hospodářství. Bytové družstevnictví je forma velmi rozšířená ve vyspělých zemích západní Evropy a úplně uspokojuje nároky na bydlení těch, kteří finančně nedosáhnou na vlastní rodinný dům nebo mají jiné představy o bydlení. Mnoha lidem vyhovuje žít v družstevním bytě s minimální starostí o provoz bytu (voda, energie včetně tepla), údržbu bytu a společných prostor v domě.

Rozmlouval:
Petr PROKEŠ