Obecně lze říct, že s nájemcem může v bytě žít kdokoliv další. Strany si však můžou sjednat již v nájemní smlouvě, že každá další osoba bydlící v bytě podléhá písemnému souhlasu pronajímatele. Výjimku z tohoto pravidla pak představuje situace, kdy má s nájemcem v bytě pobývat osoba blízká (manžel, druh, potomek) – v takovém případě se písemný souhlas pronajímatele nevyžaduje.

Další situaci pak představuje možnost přijmout do domácnosti podnájemce. V souladu s ustanovením § 2215 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů může nájemce zřídit třetí osobě užívací právo k danému bytu pouze se souhlasem pronajímatele, přičemž pokud je nájemní smlouva uzavřena v písemné podobě, i takový souhlas vyžaduje podobu písemnou. Pokud zřídí nájemce takové právo třetí osobě bez předchozího souhlasu pronajímatele, jedná se o hrubé porušení nájemcových povinností způsobujících pronajímateli vážnější škodu, se kterou jsou pak spojené další možné sankce (možnost vypovědět nájemní smlouvu, smluvní pokuta byla-li sjednána atd.).

Nutno podotknout, že v souladu s ustanovením § 2216 občanského zákoníku odpovídá nájemce pronajímateli za škodu způsobenou třetí osobou jako kdyby tuto způsobil on sám.

Problematikou maximálního počtu osob bydlících v jednom bytě se zákon nezabývá. Pronajímatel má však právo požadovat, aby žil v bytě pouze takový počet osob, který je přiměřený k velikosti bytu, tak aby tyto osoby žili ve vyhovujících podmínkách. Počet osob je vždy nutné posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu bytu, kdy je zcela zřejmé, že únosný počet osob v bytě o dispozici 1+1 bude diametrálně odlišný než v bytě o dispozici 4+1.

Nájemce má pak mimo jiné povinnost sdělovat pronajímateli jakoukoliv změnu v počtu osob bydlících v bytě. Pokud nájemce pronajímateli neoznámí zvýšení či snížení počtu osob v bytě, může se také jednat o důvod k výpovědi nájemní smlouvy ze strany pronajímatele.