Společenství vlastníků jednotek je specifická právnická osoba v tom, že sdružuje samostatné vlastníky bytů. Tito vlastníci jsou na jednu stranu nezávislí, ale na druhou stranu dlouhodobá nespolupráce i jen jednoho z nich může omezit až ohrozit užívací a vlastnická práva ostatních.

Společenství vlastníků jednotek jako právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku pak hradí náklady spojené se správou domu a pozemku a zároveň zajišťuje pro své členy služby spojené s užíváním jednotek, přičemž tyto rovněž hradí.

Je tak nepochybné, že jedním ze základních zájmů společenství je mít uhrazeny všechny nároky, které jsou vlastníkům jednotlivých jednotek předkládány k platbám, tedy měsíční platby příspěvků na správu domu a zálohy a samozřejmě doplatky dle jednotlivých vyúčtování.

V případě, že někteří z vlastníků jednotek nehradí své závazky (časté je neplacení záloh za služby, jako jsou vodné stočné, teplá voda, úklid společných prostor, provoz výtahu, elektřina společných prostor, odpady atp.) vůči společenství řádně a včas, budou tyto finanční prostředky společenství chybět. Na druhé straně však vystupují dodavatelé těchto služeb, kteří mají uzavřenou smlouvu se společenstvím vlastníků jednotek jako samostatným právním subjektem a nezajímá je, zda společenství na tyto platby nemá dostatek peněz z důvodu, že někteří vlastníci jednotek zálohy neplatí.

Pokud tedy dospěje společenství do situace, kdy je neschopno hradit své závazky, nastupuje zákonné ručitelství jeho členů, které je upraveno v ustanovení § 1194 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) a které určuje, že za dluhy společenství vlastníků ručí jeho člen v poměru podle velikosti svého podílu na společných částech. Výše ručení není tedy omezena částkou, ale pouze velikostí spoluvlastnického podílu člena společenství na společných částech. Je tak pravdou, že podle současné právní úpravy v případě neplatičů v domě v podstatě dochází k přenesení povinnosti hradit platby za neplatiče na ostatní členy společenství. Jedinou věc, kterou lze doporučit v případě vzniku dluhů některého vlastníka, je neotálet a tyto dluhy vymáhat okamžitě, než částka dluhů bude tak vysoká, že bude ohrožovat schopnost dostát závazkům celého společenství.

Naproti tomu, jedná-li se o odpovědnost členů družstva za jeho závazky, je tato odpovědnost ze zákona omezená. Pokud činnost družstva vede ke ztrátě, mohou být družstevníci finančně postiženi, a to tzv. uhrazovací povinností, která je zakotvena v ustanovení § 587 zákona č. 90/2012 Sb. (zákon o obchodních korporacích). Dle ustanovení § 588 zákona č. 90/2012 Sb. (zákon o obchodních korporacích) se pak jedná o povinnost uhradit v případě ztráty družstva částku nepřesahující trojnásobek členského vkladu, určí-li tak předem stanovy. Ty přitom mohou určit uhrazovací povinnost všem členům nebo jen některým, například členům výkonných orgánů s ohledem na jejich vyšší vliv na hospodářský výsledek družstva.

S výše uvedeného tak lze dospět k závěru, že z hlediska odpovědnosti za dluh je zřejmě výhodnější pozice člena družstva užívajícího družstevní byt, který za závazky družstva neručí nebo ručí jen v omezené výši. Avšak může jít jen o výhodu optickou – pokud přijde družstvo o majetek, přijdou družstevníci o bydlení velmi obdobně, jako mohou být postiženi vlastníci jednotek.